Za mých mladých let, bylo Švédsko považováno za jednu z nejpoctivějších a nejbezpečnějších zemí Evropy. Říkávalo se, že pokud tam na lavičce v parku zapomenete fotoaparát a druhý den se pro něj vrátíte, tak tam bude ležet, jen jej někdo zabalí do igelitové tašky, aby jej ranní rosa nepoškodila.

Neměl jsem důvod tomu nevěřit. V roce 1995 jsme se s kolegou po Švédsku toulali měsíc na kolech. Jen tak, bez automobilového doprovodu, vše potřebné jsme si vezli s sebou na svých velocipédech.

Projeli jsme je od Oxelösundu až k polárnímu kruhu, spali jsme tam, kam jsme ten den zrovna dojeli. Nikdo nám nic neříkal. Dokonce jednou, když jsme se probudili a vystrčili hlavy ze stanu, nějaký pán si prohlížel vedlejší louku. Když viděl, že jsme vzhůru, vydal se k nám. Ukázalo se, že je to farmář, kterému tyto louky patří a on je přišel posekat. Aby nás nevzbudil, čekal, až se probudíme sami.

Uplynulo pár desítek let a čtu, že Švédskem se prohání mafie. Co se tam stalo?

Podle národnosti mafiánů, se dá předpokládat, že Švédové (tak jako další Evropané) skočili na lep chiméře multikulturalismu. Představa, že všechny kultury budou spolu žít v lásce vedle sebe je sice krásná, ale připadá mi hloupá a nereálná. Obdobné moudro nás učili ve škole - dělnická třída je tou nejpokrokovější části národa a pod vedením komunistů zavede ráj na zemi, kde budou všichni dostávat vše zadarmo podle svých potřeb a zásluh. Čas oponou trhl a už to není pravda, po ráji zůstalo jen neuvěřitelné množství hrobů. Objevily se však nové utopické ideologie, o které se zasazují noví lidé zvláštního ražení. (Parafrázuji soudruha Stalina, jenž na II. všesvazovém sjezdu sovětů 26. ledna 1924 prohlásil: „My, komunisté, jsme lidé zvláštního ražení. Jsme ukováni ze zvláštní látky. Jsme ti, kdož tvoří armádu velikého proletářského stratéga, armádu soudruha Lenina. Není nic vyššího než čest patřit k této armádě.“)

Přitom multikulturalismus se ještě nikdy nepovedl. První pokus o jeho realizaci, který mne teď napadá, je pokolumbovská Amerika. Podle toho co se píše, tak soužití evropské a indiánské kultury se moc nepovedlo, alespoň z pohledu Indiánů a jejich kultury. Byli převálcování tou vitálnější, evropskou kulturou. Ono to v přírodě tak obvykle chodí - silnější sežere slabšího, nebo nebránící se je sežrán tím druhým.

Jinde jsem se dočetl, že v jedné německé škole čtyři muslimští mládenci začali dohlížet, na dodržování muslimského práva šaría. Vedení školy se obrátilo na příslušné orgány, státní zastupitelství ale konstatovalo, že v chování čtveřice studentů zatím neshledalo žádné trestné činy.

Je Evropská kultura stále ještě tou vitálnější? Co ji žene kupředu? To, že už nemá žádné všeobecně uznávané ideály, za které stojí položit život? Že neexistují absolutní pravdy, které všichni uznávají, a není se třeba o nich dohadovat? Že se smyslem života stala zábava, zážitkovost a poživačnost? Nebo to, že vymyslela 64 nebo kolik pohlaví? To že dítě nebude jako první slova žvatlat máma, táta, ale rodič jedna a rodič dva, a to jen proto, že chtějí mít dítě i ti, jejichž vzájemný vztah je v rozporu s reprodukčními zákony přírody a proto jim to příroda neumožní? Myslím, že tyto ideologie nedělají naši kulturu vitálnější, naopak, že díky nim degeneruje. Jako potvrzení svého pohledu, beru třeba to, že pochody příznivců LGBT se konají v zemích, kde tyto skupiny nikdo nijak nepronásleduje, a mají svobodu.

Například v Iránu, lidé tuto svou sexuální orientací musí tajit. Takže bych čekal, že se naši fandové sexuálních menšin seberou, zajedou do Iránu a uspořádají pochod za osvobození LGBT menšin tam. Jenže v Iránu by dostaly pořádně po nose, a to bolí. Takže raději jdou "bojovat" za svobodu tam kde ta svoboda je, a díky tomu jim nehrozí, že v tomto „boji“ přijdou k úrazu. Prostě se předvedou, vykřičí a pak si zajdou někam do hospůdky popovídat, jak to těm druhým nandali.

Porovnám - li způsob nazírání na život Evropana a muslima, potáhne mne za oči jeden podstatný rozdíl. Současný Evropan potřebuje k realizaci svých ideálů tento svět. Když tedy přijde o život, přijde i o svět a tedy i o místo, kde své ideály může realizovat, prostě nastane definitivní konec. Takže obětovat život je z tohoto pohledu iracionální. Muslim také může v tomto světě realizovat své ideály, ale smrtí pro něj skončí jen tento náš svět a on se jen přestěhuje do jiného (určitě lepšího) světa. Zda je to pravda nebo ne, není vůbec podstatné. On tomu věří a bude se podle toho chovat. Takže zatím co odchovanec současné evropské kultury má k dispozici svých 80 let života a je to to nejcennější co má, muslim má svých 80 let života + věčnost, kde jej to nejlepší teprve čeká. Z toho mi vychází, že vitalita současné evropské kultury nutně musí za tou muslimskou pokulhávat a realizací té své multikulturální chiméry páchá sebevraždu.

Výše jsem se vyjádřil, že mi idea multikulturalismu připadá hloupá. Ale lze se na to podívat i jinak. Pokud těm co multikulturalismus vymysleli, nešlo o soužití různých kultur, ale potřebovali vytvořit nástroj na rozbití té naší evropské kultury, aby na jejím místě mohli vybudovat novou, lepší kulturu, tak multikulturalismus k dosažení tohoto cíle je báječný nástroj a vůbec není hloupý.

Vzhledem k tomu, že jsem v lepších zítřcích už žil docela dlouho za socialismu, přečetl Orwellovy romány „1984“ a „Farma zvířat“, Huxleyho „Konec civilizace“ i Čapkovu "Válku s Mloky" a "Krakatit", utěšuji se tím, že dalšího ráje na zemi se již nedožiju.

Na závěr ještě jeden vtip z éry socialismu:

Zootechnik si v pondělí zavolá pracovnice starající se o slepice a nařídí:

"Ode dneška, budete slepice krmit výhradně drceným dřevěným uhlím. Příští pondělí se zase sejdeme a řeknete mi, jak se zvedla nosnost."
Za týden pracovnice hlásí:
"Polovina slepic zdechla."
Zootechnik se zamyslí, poškrabe za uchem a vydá nové nařízení.
"Asi jim chybí vápník, přidávejte do toho uhlí drcené vaječné skořápky. Za týden se zase sejdeme."
V pondělí pracovnice hlásí, že zdechla další polovina slepic.
"Hm to je divné," medituje zootechnik.
"Víte co? Přidejte jim k tomu ještě písek, kačenám pomáhá, když mají problémy s trávením. A za týden zase tady."
Uběhne týden a pracovnice oznamuje, že všechny slepice zdechly.
"To se mi musí stát zrovna teď, když mám takové skvělé nápady", rozmrzele reaguje zootechnik.

Tak. To byl vtip, a já si už 40 let marně lámu hlavu, zda zootechnik je hlupák nebo zločinec.