Nemohu si pomoci, ale celé mi to připomíná vztekání se malého dítěte, kterému máma nechce dát na hraní starou rodinnou vázu po předcích, protože není na hraní určena. Je to prostě rodinný poklad, který se předává z generace na generaci a reprezentuje určitou tradici v této rodině. Problém je však v tom, že to, toto vztekající se dítě, nechce vzít na vědomí.

Pro mne má obdobnou cenu i manželství. Od nepaměti je to přece vztah mezi mužem a ženou, kteří spojili své životy, aby mohli spolu plodit a vychovávat děti. Proč tedy má být jako manželství nazýván vztah, ze kterého, už z principu děti vzejít nemohou?

Připadá mi to stejné, jako by se léčitelé a bylinkáři dožadovali práva na používání titulu MUDr. bez absolvování příslušné vysoké školy. Argumentaci, že přece také léčí, také někoho uzdraví, nikdo nebude brát vážně. Prostě pro používání titulu MUDr. jsou stanoveny určité podmínky, a kdo je nesplňuje, používat jej nesmí. Nebo, jste ochotni porvat se za právo pro léčitele a bylinkáře, aby mohli používat titul doktor bez patřičného studia? Já jsem zásadně proti. A vůbec tím nechci říct, že tito lidé nemohou dělat spoustu dobrých věcí. Ale ve společnosti jsou prostě nějaká pravidla, která je potřeba dodržovat, jinak se nám společnost rozloží.

Co kdyby do parlamentu přišli němí lidé s heslem „Hlasatel pro všechny“ a stížností, že je televize diskriminuje a odmítá přijmout mezi své hlasatele? Oni chtějí být hlasatelem, tak co jim v tom má kdo bránit. Vždyť ovládají znakovou řeč. Co by to udělalo společnosti, kdyby se ji naučila. Copak někdo ví, kdy se mu bude znaková řeč hodit? Nebo, při stavu dnešní techniky, se naučí správně otevírat pusu jako zpěváci na živých koncertech a hlas půjde z playbacku. Že to je hlas umělé inteligence? To přece nikdo nepozná.

Myslíte, že parlament skrz ně bude svolávat schůze a řešit problém hlasatele pro všechny?

Nebo co takhle „Řidičák pro všechny“. Proč naše společnost neumožní nevidomému udělat si řidičský průkaz a používat titul „řidič“? Že mu řidičák k ničemu není, protože jezdit stejně nemůže? Vždyť o ježdění přece nejde. Důležité je že se může cítit jako řidič - má to černé na bílém.

Raději už s vymýšlením „křivd“ skončím, protože si připadám jako pitomec.

A ještě k tomu vlastnímu heslu "Manželství pro všechny". Ať se na mě nikdo nezlobí, že ono heslo považuji za nehoráznou lež, určenou jen k manipulaci s veřejným míněním. Autoři si zjevně uvědomují, že "Manželství pro všechny" zní lépe než "Manželství pro homosexuály" a podle toho se chovají.

Jako ilustraci svého názoru, že heslo manželství pro všechny nebylo nikdy myšleno upřímně a šlo jen o propagandu, uvádím následující tři příklady:

1. Může si Pepíček mající za manželku Jiřinku přibrat k této Jiřince za manželku ještě Aničku? Nemůže. Buď se budou muset pro nabytí té svobody "manželství pro všechny" odstěhovat do muslimského světa, nebo se Pepíček s Jiřinkou rozvede a vezme si Aničku. Ale ať se budou snažit, jak chtějí, pokud budou žít v této kultuře, vždy na manžela Pepíčka bude mít nárok jen jedna z nich. A, že by na Pepíčka měli nárok "všichni a všechny "? Tomu už vůbec nevěřím.

2. Může si Pepíček vzít za manželku desetiletou Haničku? Opět. Buď se za tímto svým snem o svobodě odstěhuje do jiné kultury, nebo má prostě smůlu.

3. Mohou, uzavřít manželství dva nesvéprávní lidé? Nemohou. A máte pocit, že je těmto lidem nějak křivděno? Já ne.

Prostě u nás takováto manželství uzavírat nejde, a považuji to za správné. Ti zamilovaní z uvedených příkladů to však za správné nepovažují. Má skrz ně parlament upravit zákon, aby se necítili ukřivdění a mohli dovést svou lásku až do stavu manželského? Zkuste se nad tím zamyslet.

A tak já za sebe děkuji sněmovně, že manželství pro všechny neschválila, doufám, že budu moci poděkovat i senátu, že to nechá tak a také všem budoucím parlamentům, že si budou cenit tohoto našeho "rodinného stříbra" a nepodlehnou nějaké módní vlně. Ale, stejně bych byl nejraději, kdyby lidé byli schopni rozeznávat to, na co mají a na co nemají a podle toho řídili své tužby.