Cesta od nejjednoduššiho živého k dokonalému člověčenství

» No vidíš, už jsme to dotáhli při naší poslední procházce stvořením až k buňce a genetické řeči. A šlo to dál... «.

Biologický vývoj, který probíhal podle rovnice:

dospívá v jednom místě narůstání života k řádově nové skutečnosti, která se vymyká příčinnosti všech předchozích činitelů a fyzikálních podmínek:

Pojmové myšlení ¹⁾ , vědomí, svoboda rozhodování a jednání nezávisle na předchozích činitelích.

Reflexe je prvek zcela jiného řádu než všechno to, o čem jsme mluvili před tím.

Je to prvek podivný. Naprosto nezapadá do vývojové souvislosti.

Člověk svojí schopností reflexe je ve vývoji života překvapení.

Každý nový prvek vývoje zapadá do řady předchozích prvků tak, že to klapne. Mělo by to ve vývoji klapat i s člověkem. Jenže s lidmi to neklape.

Člověk je někdo jiný, než výsledek řízeného vývoje. Ve vývoji je přece všechno zákonité, alespoň nějak. Člověk je však mezera v zákonitosti, průlom, přerušení, protože člověk si může dělat co chce!

A člověk si dělá, co chce, a proto to neklape!

Či to s lidmi klape?

Ano, člověk je někdo jiný než vývoj. Člověk je OSOBA. Je někdo. Je svobodný.

Může se rozhodovat. A to vývoj nemůže. Vývoj nemohl dát člověku jeho JÁ.

Dejme tomu, že by si člověk myslel, právě proto, že je svobodný a že si to myslet může, že život vznikl neřízeným vývojem, samovolbou optimálních možností, prostě náhodou. Jiný člověk, protože je také svobodný a také si může myslet co chce, by si řekl: podle přírodovědců z kvadrilionu možností vychází jedna, kterou vzniká život a na kterou navazuje to další. Zdá se mi maximálně nepravděpodobné, že by z tak nepředstavitelného množství možností, souvislostí a příčin vyšla ta pravá možnost pouhou náhodou. Zdá se mi maximálně pravděpodobné, že celou akci řídí ke smysluplnému výsledku nějaký činitel, který je původcem všech možností, souvislostí a příčin.

A ty, protože jsi také člověk a také jsi svobodný, si můžeš myslet: Proč se nenechá Bůh zjistit matematicko-vědecky, bez opačných možností, když jeho existence je tak klíčovou skutečností a je kvůli tomu mezi lidmi tolik nevole?

Proč nelze Boha prokázat kosmickou sondou, vyslanou do hlubin vesmíru nebo laserovým paprskem, vedeným do nitra atomu?

Proč na Boží bytí nenarazilo ani jedno, ani druhé? Kosmická loď a laser objevují tolik jiných věcí, jen ne Pána stvoření.

To je právě to!

Protože Bůh není ani v atomu, ani ve vesmíru, nýbrž mimo a nad!

Protože Bůh je Někdo! Protože Bůh není něco!

Bůh se skrývá ve svém díle tak nějak, jako se skrývá malíř na konci svého štětce.

Malíř není ve štětci, ani v barvě, ani barva neví, co vyjadřuje.

Právě tak atom uhlíku, ať je v hornině, nebo v srdeční tkáni, neví, kde je a co vyjadřuje. Byl tam naorganizován. Jako byla barva nanesena na docela určité místo plátna a v docela určité intenzitě a tvaru, aniž ví, že vyjadřuje písek na Rubensově sv. Augustinovi na mořském břehu, nebo slzu v oku sv. Františka od Quido Reniho, nebo lilii v ruce anděla na Zrzavého kouzelném Zvěstování.

Barva se může vrátit setřením do svého bezvýznamu a ztratit účast v »organisaci« právě tak jako uhlík, vyloučený z organismu.

Ani barva, ani uhlík nevědí, co se s nimi stalo.

Bůh, původce našeho JÁ, je skrytý.

» Jsem Bůh skrytý «.

Zjevuje se tím, že se skrývá:

» Na mou tvář nemůžeš patřit «.

Chce být hledaný.

Ničí za sebou zjevné stopy, aby nebylo vidět, kudy chodí. Když se vylíhne kuřátko, není už vejce. Když je kukla, není už housenka. Když vyletí motýl, není už kukla.

Původce života není možné vložit do zkumavky, ani Ho sevřít do rovnice, jako do svěrací kazajky.

A přece je Ho možno poznat:

Právě tak, jako poznáš malíře z díla, i když se na obraz nepodepsal. Bůh není zjevný přímo.

Při uznání jeho existence musí přijít ke slovu svobodná volba člověka v ochranné atmosféře milosti.

Uznání Boha, jako Původce stvoření, musí být svobodné a dobrovolné, ať už mu předcházelo mučednictví studia nebo prosté setkání s Ním.

Když jsme se dostávali v našich hovorech s dr. Mrázkem do takovýchto míst, vzpomínali jsme na sv. Tomáše a Molinu a jejich traktáty o svobodě lidského rozhodování. (De libero arbitrio.)

Zdálo se nám, že šli oba dva ve svých vysvětleních tajemství svobody lidského rozhodování až odvážně daleko. Klonili jsme se více k názoru Tomášovu, protože nám připadalo, že dává více prostoru pro pokoj srdce. Jestliže se totiž moje svoboda přece jen »jaksi« více opírá o Pána, než o mne samotného, je v tom útěcha. Je-li moje věčnost závislá výlučně jen na mně a na mojí vůli, pak mám ze sebe strach.

Konečná odpověď, zda na počátku vývoje stojí Bůh - či náhoda, zůstává záležitostí osobního rozhodnutí, i když vysoká pravděpodobnost je na straně Boží.

Nechalo by se to přiblížit i takto:

Z Prahy do České Třebové se nejrychleji dojede směrem na východ. Není však absolutně vyloučeno, že se někdo vydá z Prahy do české Třebové směrem na západ a objede celou zeměkouli, aby tam dorazil.

Cesta směrem východním je vysoce pravděpodobná.

Cesta směrem na západ po celé zeměkouli je vysoce nepravděpodobná.

Svoboda rozhodování však zahrnuje obě možnosti.

Je-li tedy pravděpodobnější, že život vznikl řízeným vývojem a ne náhodou, jak si pak představit zásahy, kterými Bůh celou akci usměrňuje? Jsou ve stvoření nějaké stopy Božího usměrňování?

Shodli jsme se s bratrem na tom, že Bůh nezasahuje »bodově «, nýbrž celý řetěz vzniku a rozvoje života má charakter cílově usměrňované akce.

O řízení celé akce, o tom, že má proces vzniku života svůj kód i svého Programátora, možno přece jen najít ve stvoření nějaké stopy, které ukazují na tvůrčí rozhodování. Možno je postřehnout v celé řadě proč:

Proč je naše Země právě tak daleko od Slunce, aby se teplota její atmosféry pohybovala zhruba v rozmezí + 50°C a - 50°C?

Proč má zemská osa sklon, takže vznikají roční doby?

Proč není zemská kůra silnější třeba jen o tři metry?

Proč je právě tolik vody v mořích a ne více?

Proč má voda, teplá 4°C, takovou váhovou anomálii?

Proč se tělesa teplem roztahují, ale voda nabývá většího objemu právě naopak - zmrznutím?

Proč má země ochrannou vrstvu atmosféry v tak divném složení?

Proč je v pudu zvířat uložena taková moudrost, bez které by byla zvířata bezmocná?

Proč mají geny tak podivuhodné vlastnosti?

Těch »proč« by byla velká řada a každé je bodem, ze kterých se interpolací zjevuje charakteristika:

A kde je projekt, tam je projektant.

Ale to jsme už zase u té »velké neznámé «.

Vraťme se k místu, kdy plynulost vývoje byla přerušena výskytem reflexe a položme otázku: mohla by se nějak vyjádřit charakteristika vývoje života před výskytem reflexe, tedy před člověkem a po něm?

Můžeme se o to pokusit, protože jsme schopni si to všechno uvědomit. Víme o sobě. Uvědomujeme si, co se s námi děje. Vesmír o sobě neví.

My o sobě víme.

Když jsme se dost napřemýšleli o věcech tohoto druhu, pokusil se bratr interpolovat křivku životního narůstání, vykótovat a určit ji kvalitativními změnami (zvraty), které se udály v rozmezí několika » startů «, jak to sám nazval.

Interpolaci označil jako » Řád a smysl oživené hmoty v kosmu «.

1)   Pojmové a tvůrčí myšlení. Tato poznámka pochází z předchozí kapitoly "Ceta od fysikální skutečnosti k oživené hmotě" a vysvětluje rozdíl mezi pojmovým a tvůrčím myšlením:

Tvůrčí myšlení je něco jiného než myšlení vědomé. To se děje v pojmech a vyjadřuje se slovy. Tvůrčí myšlení je však někde mimo vědomí. Patří do oblasti bezpojmového myšlení, které probíhá nevědomky a vstupuje do vědomí až ve fázi, kdy se tvůrčí akt zakončil. Dokonce se zdá, že tvůrčí myšlení nepracuje s jednotlivinami, s jednotlivými čísly a symboly, pojmy a představami. Je činné komplexně, manipuluje s celými soubory údajů. Mechanismus této činnosti je nám záhadný.

Traduje se, že akademik Landau dovedl při pouhém pohledu na velmi složité diferenciální rovnice určit, jaký bude výsledek. I když ho to osobně velmi zajímalo, nevěděl, jak k výsledku dospěl. (Lev Davidovič Landau, 1908 - 1968, Nobelova cena 1962.)

Je velmi těžké přijmout, že cesta od atomu k buňce je náhoda. Vždyť obojí je tak podivuhodné dílo!     Zpět

* * * * *

Ukázka je z knihy "Čtyři cesty k Bohu", kterou vydal Velehrad — Křesťanská akademie Řím, v roce 1985. Obrázek není součástí knihy, ale byl přidán redaktorem stránek Svet3x.

O b s a h     k n i h y
Úvod	7
První cesta: Do světa toho nejmenšího	11
Druhá cesta: Do světa toho největšího	19
Třetí cesta: Od fysikální skutečnosti k oživené hmotě	35
Čtvrtá cesta: Od nejjednoduššího živého k dokonalému člověčenství	49
Charakteristika narůstání života	55
Rekapitulace	71