V Barceloně stojí škola. Ve škole je Školská komise pro rovnost pohlaví. A tato komise pracuje, až se z ní kouří. A tak přišla řada i na kontrolu klasických pohádek. Výsledek? Museli je omývat (ne ty pohádky), komisaře, aby se z té hrůzy vzpamatovali. Jen co omyli posledního, a všichni komisaři zase byli při „smyslech“, zakázali pohádky o Šípkové Růžence, Červené Karkulce a dalších 198 pohádkových knížek, aby tamní malé děti ochránili před zrůdnou představou, že z chlapečka má vyrůst muž a z holčičky žena.

Docela bych chtěl členy této a jí podobných komisí pozorovat v běžném životě. Lidé, kteří při čtení pohádky místo jejího smyslu, sledují kolik je v ní mužských a ženských rolí, zda jsou mezi tato dvě pohlaví „spravedlivě“ rozděleni kladní a záporní hrdinové mi připadají zvláštní. Já je vidím jako studené, strojní tvory bez nadhledu a fantazie. Zařadil bych je mezi počítačové programy pro převod psaného textu na mluvené slovo s vestavěným filtrem pro nekorektní výrazy. Tyto programy také nezajímá smysl čteného textu.

Z období, kdy mi doma čítali pohádky (Bylo mi tehdy lhostejné, zda mi pohádky čte častěji táta nebo máma a tedy jestli mne naši nedeformují zaváděním mužského nebo ženského stereotypu na čtení pohádek.) mám stále v duši ten dobrý pocit, že když princ osvobodil princeznu, zvítězilo dobro nad zlem a také druhý, od prvního neoddělitelný pocit, že chci-li být dobrým člověkem, jako ten princ, musím pomáhat slabším, tedy ne ženě nebo muži, ale komukoliv, kdo mou pomoc potřebuje. Takže nevím jestli mám já zpytovat svědomí, zda mne mí rodiče čtením těchto pohádek nezdeformovali a proto to vidím špatně, nebo zda by neměli členové takových komisí jít raději krmit labutě k Vltavě, jak s oblibou říkával náš učitel marxismu-leninismu, když jsem v Praze dělal vysokou. (Aby nemuseli z té Barcelony jezdit až k nám do Prahy za labutěma na Vltavě, mohli by u nich doma, na pobřeží Středozemního moře krmit třeba racky - pták jak pták.)

Když jsem vzpomněl toho našeho marxistu-leninistu. V těch dávných, socialistických dobách, byly u nás výsledkem práce obdobných komisí „knihy na indexu“, které se díky tomu staly v tehdejších obchodech a knihovnách nedostupné, tak jako teď ty pohádky v barcelonské školní knihovně. Ale knihy se zakazovaly již dříve. Třeba za nacismu, protireformace i jindy. Ale musím uznat, že metoda používaná zmíněnou komisí a komunisty je nesrovnatelně čistší než to, co dělali za nacismu nebo Koniáše. Produkuje totiž méně, nebo vlastně žádný kysličník uhličitý a po knihách nezůstává na náměstích popel.

Nevěřím, že s tím pročištěním knihovny, všichni rodiče souhlasili. Nevěřím dokonce ani tomu, že s tím souhlasila většina rodičů. Proč tedy tuto komisi místo do knihovny, nepošlou k tomu moři krmit racky? Že by v té naší svobodné Evropě měli její svobodní občané strach svobodně vyjádřit svůj názor? Ale proč? Vždyť žádná mutace logického konstruktu, který údajně stvořil Stalin a měl znít nějak takto: „Sovětský svaz je nejsvobodnější zemí na světě, proto pokud se v něm někdo cítí nesvobodně je blázen a patří do blázince, nebo záškodník a patří do gulagu“, do EU zatím nedorazila. Takže o krk tady nikomu nejde.

Proč tedy lidé mlčí? Napadá mne jen lenost (po novém je lenost klasifikována jako nemoc s názvem prokrastinace) nebo nechuť jednat s nepříjemnými lidmi a konečně nechuť vybočovat z proudu alias mainstreamu. Všechno toto vede do pekel. „Salámová metoda“ je pěkné svinstvo, nevezme všechno najednou, ukrajuje maličké kousíčky nad kterými člověk může zdánlivě mávnout rukou, ale ukrajuje stále a vtom je její zákeřnost. Skončí až, když ten kdo ji používá dosáhne svého a našinec pak zjistí, že už nemá nic, jen povinnost držet „ústa“. Bohužel (nebo bohudík?) si pamatuji docela dobře, jak probíhala normalizace po roce 1968. Tehdy se tomu říkalo „utahování šroubu“.

Takže, mám-li se vrátit zpět do Barcelony. Dneska komise zakázala pohádky, zítra to bude třeba Robinson Crusoe, Tři mušketýři, Idiot nebo Švejk a v tamní školní knihovně nakonec zbude jen Princ & Princ a podobné „hodnotné“ knihy. Vím, Barcelona je od nás daleko, ale tyto nápady se šíří rychlostí blízkou rychlosti světla.

K napsání tohoto příspěvku mne motivovalo:

1. Pyšná, nebo jen samostatná princezna? Jaké české pohádky by už jinde neprošly
2. Na škole v Barceloně si děti nepřečtou Růženku ani Karkulku. Škola stáhla 200 pohádek kvůli sexismu