Všechny dějinám známé civilizace, které se ocitly na prahu kolapsu, měly jeden společný rys: pokřivení mezilidských vztahů, které přestaly fungovat na základě přirozených principů. Otázka tedy zní: Co dává současný stav našich vztahů tušit o budoucnosti naší společnosti? Jak se bude vyvíjet rodina?
O Vánocích jsme si mohli všimnout, že na Štědrý večer má každým rokem otevřeno čím dál tím víc restauračních zařízení. Je to proto, že nejen typičtí bezdomovci, ale také mnozí mladí lidé, kteří mají domov, tráví 24. prosinec mimo něj. Raději jsou s partou než s otcem a matkou. Vánoce ztratily svůj obsah a zdá se, že jej pomalu ztrácí i současná rodina. Německý filosof Martin Heidegger kdysi vyslovil myšlenku, že současná doba překonala všechny vzdálenosti, ale nevytvořila žádnou blízkost. Pravdu má i český egyptolog Miroslav Bárta, který řekl, že pokud se v některé evropské zemi pod tlakem menšiny odstraňují vánoční stromečky, tak to není k pousmání, ale je to projev zásadní krize společnosti, která zapomněla, kde jsou její vlastní kořeny.

Získala podle vás naše společnost nějaké nové charakteristické vlastnosti?
V naší společnosti se uhnízdila povrchnost.
Všimněme si v prvé řadě povrchních vztahů.
To je totiž můj každodenní chléb. Lidé přicházejí do psychiatrické ordinace s problémy ve vztazích mezi manželi nebo mezi rodiči a dětmi a není výjimkou, že přicházejí lidé s narušeným vztahem k sobě samému.
Většinou zjišťuji, že tyto vztahy byly vybudovány bez solidních mravních a etických základů, pouze na emocích, na líbivém povrchu. Rodinné vztahy jsou stavěny na písku, bez kvalitního fundamentu, a pak není divu, že první, byť jen malý záchvěv vede přímo k rozvodu a rozbití rodiny. Exupéryho moudrá slova o tom, že jsme odpovědni za to, co jsme k sobě připoutali, už nikdo neslyší.
Za druhé jde o povrchnost v názorech.
Současník o svém životě moc nepřemýšlí, neradí se o něm s vlastním svědomím, nýbrž přebírá cizí názory a nechává se poučovat tzv. celebritami. Neuvažujeme obyčejným, přirozeným, selským rozumem - naše uvažování je ovlivňováno reklamou nebo uměle stvořenými televizními bůžky.
Dále jde o povrchní zábavu.
Česká republika ztratila komiky, zůstali nám tu jen baviči. Komik potřebuje inteligentní posluchače, ale baviči stačí říct jedno dvě vulgární slova, a sál bouří nadšením. Publikum pochopilo!
Povrchnost se objevuje i v oblasti vzdělávání. Mám stále více dojem, že mezi řadou vysokých škol a jejich studenty platí nepsaná dohoda: vy nám přinesete peníze a my vám za to dodáme titul. O nic jiného nejde.
U rybníka si můžete všimnout, že všechny mrtvé ryby plavou na povrchu. Živé plují v hlubině. Také poklady jsou pouze na mořském dně. Navíc všechno, co je na povrchu, obvykle plave s proudem. Jen to, co je v hlubinách, má sílu plavat proti proudu.
Pokud zpovrchníme, vezme nás voda a čeká nás osud mrtvých kaprů.
Vlivem povrchnosti jsme ztratili životní směr.
Představte si loď. Její kapitán musí znát tři věci: námořní pravidla, aby nenarazil do jiné lodi a nepotopil se, přístroje a jejich ovládání, jméno přístavu, kam má doplout.
Jsme v situaci, kdy je loď vybavena dokonalou technikou, máme mnoho právních předpisů, které nám stanoví, jak máme plout, abychom neztroskotali, ale ztratilo se nám jméno přístavu, do něhož máme dorazit. Stali se z nás Bludní Holanďané na hladině lidské existence. Lidé, kteří ke mně chodí, neznají smysl života, smysl manželství, smysl mateřství a otcovství.

Proces postupného bloudění začal podle některých odborníků v době, kdy technika vyspěla natolik, že přesáhla člověka. To už jste zmínil v souvislosti s filosofem Martinem Heideggerem.
A mohu to doložit příkladem, kdy otec, který sedí u televize, ví, co se děje v Tararingapatamu na druhém konci planety, ale neví, co se odehrává v duši jeho dítěte ve vedlejším pokoji. Proces odcizování se zrychluje, protože jsme se ocitli ve spirále.
Když se něco odvíjí ve spirále, tak se to nejenom zrychluje, ale také se to vzdaluje od svého vlastního středu.
Ke ztrátě životního cíle a vzájemnému lidskému odcizování došlo velmi pozvolna a nenápadně. Říká se tomu „plíživý proces". Tento pojem se používá v medicíně. Když se nemoc objeví ze dne na den, je to nápadné. Pokud se však například u mladého člověka vyvíjí schizofrenie onou pozvolnou, plíživou formou, trvá někdy dlouho, než si toho jeho okolí všimne. A my nyní trpíme plíživou formou ztráty směru a zabředávání do povrchnosti. Vklouzli jsme do bludiště, kterému říkám záměna prostředku a cíle.

Můžete i zde uvést nějaký příklad?
Je to třeba manželství, kde cílem muže je sex a manželka slouží jako prostředek k jeho dosažení nebo kde cílem manželky jsou peníze a jako prostředek k jejich dosažení slouží muž. Jedná se v podstatě o jakousi poloprostituci. V obou případech by cílem měl být ten druhý a všechno ostatní by mělo ve vztazích sloužit jen jako prostředky.

Člověk, který je podle vás také duchovní bytostí, má schopnost vnímat tzv. vertikální hodnoty. Co si máme pod těmito pojmy představit?
Postupně ztrácíme schopnost rozlišovat mezi těmito šesti hodnotami:
-dobrem a zlem
-krásou a ošklivostí
-pravdou a lží.
Svého času to jinými slovy vyjádřil Marek Eben, když řekl, že doba zhrubla, je to na drsnější obutí. Tolerance vůči hulvátství je daleko větší, než bývala, projdou věci, které by dříve neprošly.
Onu schopnost vnímat takzvané vertikální hodnoty bych přirovnal k duchovnímu výškoměru.
Když přirovnáme společnost k letadlu, které nabralo výšku, ale nyní začíná klesat, reagovat by měl výškoměr. Mám dojem, že výškoměr zůstal funkční u menší části společnosti, která cítí, že se přibližujeme k zemi, že se stáváme přízemními. Chtělo by to nabrat výšku, a to ve všech směrech. Žijeme v zemi, kde neexistuje stud, kde nic není hanba. Podívejme se na naše politiky. A jakmile zapomeneme na stud a ztratíme výšku, všechno je dovoleno.
Mnoho ošklivého je dnes považováno za krásné, mnoho vylhaného za pravdu a mnoho zlého za dobro. A tento zmatek mi připomíná babylonskou věž. Tam si lidé přestali rozumět, protože přestali rozlišovat a jediné, co je ovládalo, byla pýcha. Abychom se z této situace dostali, museli bychom zastavit onen parní válec pýchy, který se sice pohybuje pomalu, ale ničí ve velkém.
Každá lidská bytost má stránku fyzickou, psychickou a duchovní. My se staráme o tělo a psychiku, ale přestali jsme se starat o duši. Člověk s amputovanou duší je invalidní. Tuto amputaci mohou mít na svědomí buďto ideologie, nebo i člověk sám, provede-li si tzv. autoamputaci. Moderní lidé se stydí za to, že by se měli projevit po stránce duchovní, že by měli hledat nemateriální hodnoty. Souvisí to se schopností a ochotou klást otázky.
Pokud si člověk neklade otázky, sám sobě amputuje třetinu lidství. A my jsme se přestali ptát. Je nám všechno jasné. A to je pýcha.

Moderní člověk podle vás chápe to, čemu se kdysi říkalo smrtelné hříchy, po svém.
Ano,
- pýcha se změnila ve zdravé sebevědomí
- lakomství v ekonomický zákon
- nestřídmost ve vyšší životní úroveň
- závist v boj za spravedlnost
- hněv ve zdravou reakci na hloupost druhých
- hulvátství ve svobodu projevu
- okrádání ve svobodný trh
- zanedbaná výchova dětí se změnila ve tvorbu vlastního názoru
- mateřství bez manželství v moderní formu existence
- likvidace pozitivních hodnot ve zbavení se předsudků
- neúcta k tradici ve vítězství zdravého rozumu
- lenost se změnila v sociální dávku nebo prokrastinaci
- slušnost je přežitek, jak mi řekl jeden mladý inženýr ekonomie, protože za slušnost si ještě nikdo nic nekoupil.
My jsme si hříchy přejmenovali a považujeme je nyní za dobré a ušlechtilé. Hada jsme nazvali kotětem a namlouváme si, že nám neublíží.


Předmluva      5

I. Žijeme v zemi, kde neexistuje stud, kde nic není hanba.
Ztratili jsme směr a stali se z nás Bludní Holanďané
(Český rozhlas Praha, pořad Kupředu do minulosti, 30.12.2014)      9

II. Na morální díry dáváme technické záplaty. Nechce se nám vrátit na místo, kde jsme ztratili směr
(Český rozhlas Praha, pořad Kupředu do minulosti, 6.1.2015)      17

III. Neopravujeme, ale vyhazujeme a pořizujeme si nové. To platí i o vztazích
(Český rozhlas Praha, pořad Kupředu do minulosti, 13.1.2015)      25

IV. Vždyť se to zdá tak snadné
(Týdeník Český rozhlas, 17/2013)      35

V. Pár otázek zpod ambonu
(Výtah z textů v Katolickém týdeníku, 1-20/2015)       41

VI. Čas kyvadla
(MladáfrontaDnes,18.2.2012)       51

VII. Chodí za mnou lidé, abych jim dal „prášky na Vánoce"
(Naše rodina, 51/2013)      57

VIII. Problémy patologické religiozity v psychiatrické ambulanci
(Psychiatrie pro praxi, 5/2002)      65

IX. Mám v ordinaci pomalu více klientů, kteří ztratili smysl života, než pacientů s duševními chorobami.
Pokud nefunguje rodina, nemůže fungovat ani společnost
(časopis AGE, 3/2015)      83

X. Děti si neumějí zavázat šňůrky, ale mají se učit techniku nasazování kondomu?
(Cestaplus,28.2.2014)      91

XI. Rady je potřeba šít na míru
(Katolický týdeník, 21/2015)      99

XII. Jak očistit své nitro?
(Katolický týdeník 9/1999)      107

XIII. Proč mladým nutit něco, po čem touží?
(Cestaplus, 12/2013)      115

XIV. O změně rolí a troše humoru
(Týdeník Rozhlas, 41/2012)      125

XV. Čím dál častěji jsem v kriminále
(Týždeň, 25/2013)       131

XVI. Příčiny rozchodu s církví
(Katolický týdeník, 7/2005)      141

XVII. Celý svět se neustále točí
(Česká televize, Sváteční slovo, 12.7.2015)      147