Moravskoslezská svatojakubská cesta
Mapa celé trasy
Náhled trasy; Charakteristika trasy (Modrá, přerušovaná linka v mapách je trasa vytvořená v plánovači a pokud uvádím i šedou (červenou) linku jedná se o trasu vytvořenou stopařem, tedy trasu, po které jsem skutečně šel nebo jel.)
Při rozhodování, kdy se mám na pouť vydat připadaly do úvahy srpen a září. Nakonec mi to vyšlo na září a byl to dobrý termín. Nebylo už veliké horko a hlavně nebyla aktivní klíšťata. V kraťasech a triku, bez repelendu, jsem se nejednou prodíral vysokou trávou a křovím a všimly si mne jen dvě klíšťata. Cesta mi trvala 13 dnů, ale z toho, skrz déšť, jsem 2 dny strávil v penzionu. Skutečně jsem tedy šel 11 dnů.
Co mne překvapilo, byl zájem lidí, kteří se se mnou zastavovali a dávali do řeči. Zajímalo je odkud a kam jdu, jak dlouho půjdu, jestli se nebojím jít sám a zase naopak mi říkali, která místa z mé trasy znají a podobně. Jeden pán co jel proti mně na kole mne minul, ale pak si to rozmyslel otočil se a dohnal mě. Prozradil mi, že on jel na kole Svatojakubskou pouť až do Santiago de Compostela. Prostě nabyl jsem dojmu, že se svým vzhledem a velikým baťohem připomínám opravdového poutníka nebo vandráka v tom pozitivním slova smyslu. Zkrátka, lidé na mě byli hodně milí a to nejen ti, které jsem potkával náhodně, ale i v obchodech, tam kde mi dávali razítka, restauracích, prostě všude. Hřálo to u srdce.
Celá trasa měří podle mapy asi 288km, ve skutečnosti jsem však ušel asi 320km. Bylo to dáno tím, že ne všechna razítka, obchody a další potřebnosti byly hned u cesty, no a občas jsem z trasy sešel a musel se vracet. Co se týče terénu, tak byl všelijaký - asfaltkou počínaje a mizerně prošlapaným houštím a vysokou travou konče a jako bonbónek byly asi čtyři brody. Že na tak dlouhé túře je potřeba překonávat i kopce a jako odměnu mít rozhledy, snad zdůrazňovat nemusím.
Tam, kde trasa vedla po turisticky značených cestách byla orientace, až na několik málo míst, bez problémů - na turistických značkách byly samolepky svatojakubské mušle. V úsecích mimo turistické trasy byly jen šipky na křižovatkách a to ne vždy. Takže si nedovedu představit, že bych šel bez GPS.
Neměl jsem předem nic zajištěno a vše potřebné si nesl v baťohu na zádech (15 až 17kg podle množství vody) a na opasku (cca 2kg). A tak mezi nejobtížnější činnosti patřilo nasadit batoh na záda, ležel-li na zemi. Byl-li na stole, lavičce, pařezu a podobně, bylo to bez problémů. Trasu jsem, převzal od Ultrei a bylo to to jediné co jsem znal předem. Spal jsem tam, kde mne zastihl večer, pokud byl po ruce nějaký vhodný potok nebo říčka opláchl se v nich, a pokud ne "olízal" se žíňkou a vodou, kterou jsem si nesl. Jídlo jsem si kupoval nanejvýš na den dopředu a dolehl-li na mne hlad, dali mi v nějaké restauraci najíst. Ještě k tomu spaní. Trasa vede i přes národní přírodní rezervace a chráněná území, kde nelze venku libovolně přespávat. Pro více informací jak se tam chovat koukněte třeba SEM nebo SEM.
Jako zdroj pro nabíjení fotoaparátu, smartphonu s GPS a klasického tlačítkového mobilu mi sloužily dvě 20Ah powerbanky, ale asi by bez dobití na celou túru nevydržely. Nábíjel jsem je jednou a to v pensionu, kam mne zahnal déšť.
Vzhledem k tomu, že chci být počítán mezi křesťany, měla tato pouť pro mne i duchovní rozměr. Prostě, kde budu spát, co budu jíst a veškeré takové "zbytečné" starosti jsem nechával na Bohu a jen koukal jak to všechno, bez mého starání, do sebe pěkně "zapadá" a i to, co mi napřed připadalo jako špatné se pozděj ukázalo býti užitečným. Takže, mam-li toto putování zhodnotit, po fyzické stránce bylo hodně drsné - shodil jsem asi 5kg, po té duchovní a duševní to byla nepopsatelná nádhera.
Spával jsem ve spacím pytli na karimatce - dávám přednost klasické, které na rozdíl od nafukovací nevadí propíchnutí. Pod karimatkou jsem měl, jako izolaci od zemní vlhkosti, velikou folii. Dále jsem si nesl bivakovací plachtu 3x3m, ze které lze v případě potřeby vytvořil přístřešek. Spát jsem chodil tam, kde to na mne přišlo - na pokoseném poli, louce, v lese, pod mostem, v odpočívadle, ale i v penzionu.
Nakupoval jsem je průběžně a v baťohu měl jen jednu večeři, jednu snídani, tatránky a pro případ kalorické nouze čokoládu. Pokud na mne přišel hlad a byla po cestě restaurace, zastavil jsem se v ní. Pokud restaurace nebyla, nechal jsem oběd na příští den.
Jako kanystry na vodu mi posloužily dvě 1,5l PET lahve od minerálky, které se pěkně vešly do srolované karimatky. Doplňoval jsem je nejčastěji v restauracích při obědě, jednou ze studánky 61 a asi dvakrát mi je naplnili v rodinném domku.
Svatojakubská razítka Pokud si putující pořídí "Průkaz poutníka" (Credencial) může si do něj během cesty otiskovat razítka, která jsou umístěna v níže uvedených místech.
1. Strahovice - bod 2. Uloženo je v obecním úřadu, kde prodávají i prukaz poutníka "CREDENCIAL". Jeho koupi i den, kdy si jej vyzvednu a dají mi do něj první razítko, jsem si domluvil na emailu: info@strahovice.cz
2. Kobeřice - bod 4. I zde je razítko v obecním úřadu.
3. Chlebičov - bod 6. Na obecní úřad, kde je razítko, se jde přes dvůr.
4. Opava - bod 7. Zde je razítko v Městském informačním centru.
5. Hradec nad Moravicí - bod 9. Razítko je v informačním centru, které je ve stejné budově jako knihovna.
6. Podhradí - bod 16. Tady je razítko v restauraci Mototaverna.
7. Domašov nad Bystřicí - bod 25. Razítko je v hospodě U Podjezdu.
8. Svatý kopeček - bod 27. Razítko je uvnitř v bazilice u jejího modelu.
9. Olomouc II - bod 31. Bylo v katedrále na stolku hned u vchodu.
10. Olomouc I - bod 33. V informačním centru.
11. Vojnice - bod 39. Razítko je vlevo hned při vstupu do obce, ve skříňce připevněné na cihlové zídce.
12. Náměšť na Hané - bod 41. Po vstupu do zámku vlevo.
13. Strážisko - bod 43. Když vyjdete po schodech ke kostelu, je razítko po jeho pravé straně ve skříňce.
14. Protivanov - bod 45. Razítko je v knihovně, která je v 1. patře. Při mém příchodu byla knihovna zavřená. Zašel jsem tedy na nedaleký obecní úřad, kde byla paní knihovnice na poradě. Ochotně se mnou zašla zpět do knihovny a razítko mi poskytla.
15. Suchý - bod 46. Skříňka je v odpočívadle u rybníka.
16. Žďárná - bod 47. Skříňka s razítkem je vpravo od vchodu do kostela, ze zadní strany informačního panelu.
17. Sloup - bod 49. Mezi kostelem a potravinami, je skříňka s razítkem.
18. Propast Macocha - bod 52. Skříňka s razítkem je kousíček před propastí vpravo. Při mé návštěvě tam cosi dělali s cestou a skříňka byla za plotem. Budete-li však mít alespoň tak dlouhé ruce jako já, tak na razítko bez problémů dosáhnete.
19. Vilémovice U Fausta - bod 53. Faust je před rodinným domkem a razítko je v něm vedle lékarničky.
20. Vilémovice - bod 55. Ve Vilémovicích je ještě jedno razítko a to ve skříňce před tamní kapličkou.
21. Jedovnice - bod 56. Pro toto razítko se musí nahoru ke kostelu a skříňka s ním je vlevo od vchodu do kostela.
22. Rudice II - bod 58. Razítko jim ukradli, jak mi sdělili v občerstvení, které tam je za větrným mlýnem. Místo Svatojakubského razítka mi nabídli jiné, které jsem přijal.
23. Rudice I - bod 59. Druhé razítko v této obci je vlevo od kostela zezadu na informačním panelu.
24. Křtiny - bod 63. Skříňka s razítkem je na stejné straně silnice jako kostel, a to těsně před nim. Byla z boku na tabuli informující o "Zábavném výletu šneka Krasíka".
25. Bílovice nad Svitavou - bod 64. Na křižovatce je maličká kaplička a na jejich dveřích skříňka s razítkem.
26. Brno - bod 68. Tady mi hledání razítka trvalo nejdéle, jelikož zafungovalo rčení: "Pro oči si nevidí". Nakukoval jsem do kostela. Hledal okolo něj. Až teprve, nevím na kolikátý pokus, se mi oči otevřely, a já uviděl, že skříňka s razítkem je na kostelních mřížových vratech. A jelikož byla otevřená, tak jsem skříňku na nich celou tu dobu přehlížel.
27. Rajhrad I - bod 76. Když vstoupíte do nádvoří kláštera, je razítko za rohem první budovy po levé straně, kterou minete.
28. Rajhrad II - bod 75. Že je v areálu kláštera ještě druhé razítko jsem zapomněl a tak mi chybí.
29. Holasice - bod 77. Skříňka s razítkem je vedle kapličky ze zadní strany informačního panelu.
30. Vojkovice - bod 78. Skříňka s razítkem je na kovovém plůtku vedle kostela.
31. Židlochovice - bod 79. Zde je razítko ze zadní strany informačního panelu o Svatojakubské cestě.
32. Nosislav - bod 80. Razítko je ve skříňce a ta je v přístřešku vinařského lisu.
33. Velké Němčice - bod 81. I zde je skříňka s razítkem u vinného lisu.
34. Uherčice II - bod 82. Skříňka je v podloubí radnice.
35. Uherčice I - bod 83. Další razítko v této obci je ve Vinařství Pardál.
36. Popice - bod 84. Razítko je v odpočívadle.
37. Strachotín - bod 85. Razítková skříňka je vedle kostela.
38. Dolní Věstonice - bod 87. Skříňka s razítkem je na vratech hřbitova.
39. Klentnice - bod 92. Razítko je ve skříňce na zadní straně informační tabule.
40. Mikulov - bod 95. Toto razítko bylo poslední a jeho skříňka je na Svatém kopečku, na turistickém rozcestníku.
1. den – 24km body Start až 8; Celá trasa
Na obecním úřadě ve Strahovicích 2 mi prodali CREDENCIAL, dali do něj první razítko a já vyrazil k polské hranici 3, kde byl skutečný začátek této pouti.
A pak už jsem jen šel a koukal kolem sebe
Kobeřice 4
Bílá bříza
Opava 7
Noc jsem se rozhodl strávit nedaleko Mohrova jezu 8 na čerstvě pokoseném kukuřičném poli v domnění, že tam nikomu zavazet nebudu. Mýlil jsem se. Po nějaké chvíli se objevil myslivec, že o kus dál má posed, který jsem neviděl, a vyplaším mu zvěř. Můj návrh, že přespím rovnou pod posedem odmítl, zato se mu líbilo, že se mohu schovat pod bivakovací plachtu a zvířátka mne neuvidí. Ale i tak zůstal smutný, prý kromě mne se mu tam někde potuluje ještě nějaký zamilovaný pár. Rána jsem se dočkal bez úhony, střelbu neslyšel a tak ani nevím jak ta noc, z jeho mysliveckoho pohledu, dopadla.
2. den – 23km body 8 až 17; Celá trasa
Ráno za mnou zůstal Mohrův jez a já si to štrádoval k Hradci nad Moravicí.
Na konci Branky u Opavy, na mě mlsně koukala tato dvě zvířátka.
Přitom si na plot pověsila takovouto ceduli – stejně bych jim nic nedal.
Hradec nad Moravicí 9 až 14. Na jeho počátku vede Svatojakubská cesta kolem hřbitovního kostela zasvěceného sv. Jakubovi.
Cestou nahoru k zámku mne zaujal v bodě 10 pomníček s první slokou téměř neznámé Slezské hymny z roku 1885.
Pak jsem dorazil k zámku, prošel branou a dozvěděl se, že pokud chci pokračovat po trase Svatojakubské cesty přes jejich park, musím si koupit vstupenku. Přišlo mi to neférové, otrávilo mne to, myslí mi proběhlo mé oblíbené "trhněte si protézou" a po otočení na kramfleku jsem bránou prošel zpět a park obešel po cestě vedoucí přes body 12, 13, 14, kolem rozpadávající se zdi park obepínající. Bylo to sice delší, ale žluč se mi mohla vrátit na své původní místo.
V Doubravě 14 byla přátelská brána, nechající mne bez námitek a vstupného projít po žluté turistické značce dovnitř a já mohl zase navázat na Svatojakubskou trasu. Z myslivny stojící proti bráně, na mne s pochpením koukal sympatický pejsek.
Weisshuhnův kanál z roku 1891. Jít lze vedle něj po cestě, nebo, pokud si na to toufáte, po jeho hrázi. Zvolíte-li druhou možnost, půjdete i po akvaduktu.
Kanál začíná Weisshuhnovým jezem a voda z něj do kanálu protéká tunelem ve skále, pod kterou jez stojí.
Podhradí bod 16. Na noc hlásili pořádný déšť, tak jsem chtěl přespat v tamní Mototaverně, kde mi dali razítko a večeři, spát tam však nešlo. Autokemp - měl už po sezóně, nešlo to také. Nezbylo mi než jít a hledat vhodné místo kolem Moravice. Zalíbilo se mi v bodě 17 a tak jsem si tam z bivakovací celty udělal přístřešek a zalehl v očekávání věcí příštích.
Spalo se mi dobře až do chvíle, kdy mne probudily mokré nohy. Slejvák byl opravdu veliký a zadní část přístřešku byla ve vodě. Vmáčkl jsem se do té přední, suché části přístřešku i spacáku a nějak to prospal až do rána. Ráno z véliké louže byla už jen malá loužička.
3. den – 23km body 17 až 21 Celá trasa
Po probuzení jsem zjistil, že mám mokrý nejen spacák, ale i oblečení položené na zemi. Věci jsem vyždímal a schoval do igelitky, mokrou část spacáku povystrčil z baťohu, aby mohla vysychat a vydal se na další cestu.
Kaple 14 svatých Pomocníků v nouzi 18
Jánské koupele 19 ve mně zanechaly pocit zmaru. Více o jejich historii se lze dozvědět třeba TADY.
Kousek před Kružberskou přehradou, v bodě 20, je vodoměrná stanice. Hned jak jsem ji uviděl, bylo mi jasné, že lepší místo na usušení svých nočním slejvákem promočených věcí nemohu najít. Zatím co mi sluníčko vyhánělo z "prádla" vodu, já koukal na dítka učící se lozit po skalách.
Stačily dvě až tři hodiny a noční povodeň mi už vůbec nic nepřipomínalo. Usušené "prádlo" jsem tedy posklízel a vydal se vstříc dalším dobrodružstvím.
Ke spánku mi posloužila louka 21 pod Šibeničním návrším, na kterém je místo šibenice myslivecký posed. Asi mi uvěříte, že ležet a koukat na nádherný západ slunka je pohlazení po duši, a to jsem tam zažil.
4. den – 20km body 21 až 25; Celá trasa
Ráno bylo zamračené, tedy horší večera. Sbalil jsem si svůj pelíšek a pokračoval v další cestě.
Louku za lůžko mi sloužící, obklopovaly pastviny s elektrickými ohrádníky - naštěstí všechny měly průchody.
Zarazil mne až ten poslední s touto varovnou cedulkou. Podle mapy od vstupu k výstupu z této pastviny bylo asi jen 250m. Rozhlížel jsem se dost dlouho, ale žádné stádo, ani býka hrabajícího pravým předním kopytem nebylo vidět. Takže jsem tam vešel a na druhé straně bez problémů vyšel - tam už žádná cedulka s býkem nebyla.
V Budišově nad Budišovkou mi dali snídani a pak mne mé nohy zanesly k nádraží. Ona totiž Svatojakubská cesta vede přes tamní koleje.
V Dolních Guntramovicích 22 je kostel sv. Jakuba Většího. (V Písmu je uváděno několik sv. Jakubů. V Santiago de Compostela ve Španělsku, kam směřují všechny Svatojakubské cesty, jsou uloženy ostatky právě tohoto sv. Jakuba Většího, který bývá také nazýván Starší či Zebedeův.)
V bodě 23 byly na jednom místě tři zajímavosti. Kaplička sv Jana Nepomuckého, Památník Česko - německého porozumění a Cesta Česko-německého porozumění.
V Domašově nad Bystřicí 25 jsem si dal obědovečeři a vydal se hledat místo, kam bych hlavu složil.
Zalíbilo se mi kousek před osadou Hraničné Petrovice. Krásný západ slunka mi dával naději i na jeho hezký východ. Pak mne napadlo podívat se na počasí. Mizérii, která měla být až příští noc přesunuli již na noc tuto. Maje čerstvě v paměti noční procitnutí u Moravice způsobené hlášením mých nožiček, že jsou ve vodě, vrátil jsem se zpět do Domašova nad Bystřicí a ubytoval se v pensionu U Podjezdu, kde jsem předtím obědovečeřel.
5 a 6. den - 0km bod 25; Celá trasa
Podle Aladina, jehož předpověďmi se nejčastěji řídím, měla propršet a prolít nejen noc, ze které jsem se právě probudíl, ale i tento a následující den. Nakonec mi tedy byl pension domovem na dva dny a tři noci.
Stihl jsem přečíst celou knížku určenou na zpáteční cestu do vlaku a v přestávkách mezi lijáky se trochu rozhlédnout po Domašově.
7. den - 36km body 25 až 38; Celá trasa
V pondělí se počasí umoudřilo a já konečně mohl pokračovat ve své pouti.
Na Bahnách by se krásně spalo, jenže já tudy procházel dopoledne.
Svatý kopeček 27
Olomouc 31 - 35
Aladin mne ve své předpovědi varoval, že déšť si ještě nedal pokoj a v noci bude opět pořádně pršet. Obloha mu dávala za pravdu a já byl zvědav, kde si ustelu.
Bylo to však zařízeno moudře - do cesty mi postavili veliký most 38 a já se od té noci mohu chlubit, že už jsem spal i pod mostem.
8. den - 27km body 38 - 44; Celá trasa
Noční průtrž byla veliká, ale mi pod mostem bylo dobře - jen víc foukalo. Po snídani jsem se sbalil a šel vstříct dalším dobrodružstvím.
Vojnice - U Lipek, taky hezké místo na spaní.
Náměšť na Hané 42
Strážisko 43. Noc jsem strávil asi 1,5km odtud, v lese nad Suchdolem 44.
9. den - 26km body 44 - 48; Celá trasa
Ráno začalo moc pěkně a já v dobré náladě, netuše, že na mne číhá několik brodů majících po dešti více vody než bývá zvykem, si vykračoval vstříct dalším zážitkům.
U prvního brodu si bylo možno vybrat, zda potok přejdu po kládě nebo kamenech. Kameny mi připadaly bezpečnější.
Další brod byl už horší, ale šlo to.
V následujícím brodu jsem uklouzl a začalo mi čvachtat v pravé botě.
A byl tu brod další. Na kluzkých kamenech jsem ztratil rovnováhu. Výsledek? Čvachtalo mi už v obou botách a ještě mně studil zadek, od sezení ve vodě. Nevím, jak se mi podařilo se svým 16kg baťohem tak rychle postavit, ale do něj se voda nedostala.
A tak u posledního brodu jsem konečně dostal rozum, pokorně si sundal své mokré boty a přešel jej bos. Následující hodinu jsem se zhruba co deset minut zastavoval a ždímal ponožky. Pak mi konečně přestalo v botách čvachtat.
Protivanov 45
Suchý 46
Žďárná 47. Zdejší kostelík je asi 100m od trasy, ale je u něj razítko, a to mne přimnělo k němu zajít, což bylo dobře. Pět minut po mém příchodu totiž začínala bohoslužba, které jsem se mohl, místo té nedělní, zůčastnit.
Nocovat jsem se rozhodl nedaleko od Sloupu, kde mne v bodě 48 chytnul za srdce tamní přístřešek. Se stmíváním se začalo ochlazovat, jemně foukat a mi se už nechtělo hledat jiné místo. Postavil jsem si tedy v přístřešku přístřešek z bivakovací plachty.
10. den - 21km body 48 - 62; Celá trasa
Ráno po probuzení a vystrčení hlavy zpod svého přístřešku, jsem na stropě místního přístřešku uviděl cedulku s modlitbou Otčenáš. Bylo to milé.
Do Sloupu s jeho skalami, jeskyněmi a razítkem nebyl z mého nocoviště ani kilometr.
Macocha 51 a 52
Jedovnice 56
U Klostermannovy studánky 61 jsem si doplnil vodu a 10. den mého putování mi skončil asi o 2km dál, v lese 62 nad Křtinami.
11. den - 34km body 62 až 74; Celá trasa
Křtiny 63 mají nepřehlédnutelnou dominantu – chrám se zámkem,
a téměř na jejich konci jsou u silnice Boží muka neobvyklého vzhledu nazývaná "Poklona".
Bílovice nad Svitavou 64
Brno 65 až 73 mne uvítalo rybářskou soutěží a spoustou jeřábů – zda také o něco soutěžily nevím. Co však vím je to, že i Brno má kostel sv. Jakuba staršího, který nesmíte minout, jelikož by vám chybělo razítko, které má ve skříňce na svých mřížových vratech.
A pak už jsem Brnem jen procházel a koukal kolem sebe, a to nejen proto, aby mě něco nepřejelo.
Úplně na konci Brna je zábavní Olympia park 73 v němž je mimo jiných atrakcí také miniželeznice.
Odpočívadlo 74 mi posloužilo jako ložnice, předtím, ale byl nepříjemný úsek, na který upozorňijí i v mapách.
12. den - 33km body 74 až 86; Celá trasa
Po příchodu do Rajhradu 75, 76 mne překvapil vše si tam pečlivě prohlížející a trávu si dávající, koník. Soudě podle policejního doprovodu se jednalo asi o politika na předvolebním turné, nebo jiného VIP koně.
Mají tam dva kláštery, ale já byl jen v tom, kde mi dali razítko. U vstupu do tamního chrámu mne zaujala tato cedulka.
A pak už jsem opět jen šel, sbíral razítka a koukal kolem sebe.
V Uherčicích 82 mne hlad přiměl zastavit, dát si oběd a razítko k tomu.
Za Uherčicemi začínají nejkrásnější výhledy této poutní cesty.
A v tento poslední večer mého putování mi chtělo udělat radost i sluníčko a počkalo se svým západem až budu na hrázi Mlýnských nádrží. Jeho západ byl opět nádherný.
13. den - 21km body 86 až Cíl; Celá trasa
Po noci strávené v autokempu v Dolních Věstonicích mi nastalo jitro dne třináctého.
Protáhl jsem si nohy a vkročil do posledního dne své pouti, koukaje co pěkného a zajímavého má pro mne nachystáno.
Děvičky 88
Děvín 89
Sirotčí hrad 91
Svatý kopeček 95
Rakouská hranice – konec mého putování 96. Poděkoval jsem Bohu za tuto nádhernou pouť,
obrátil se k Rakousku zády
a s plnou hlavou krásných, snových vzpomínek
zamířil na vlak a vrátil se zpět do tohoto světa.