Náhled trasy; Charakteristika trasy  (Modrá, přerušovaná linka v mapách je trasa vytvořená v plánovači a šedá (červená) linka je trasa vytvořená stopařem, tedy trasa, po které jsem skutečně šel nebo jel.)   

Celá trasa měří 22km/23km, jsou na ni prudká stoupání i klesání, prodíral jsem se hustým porostem a využil jsem jak mačky tak i sněžnice. Většina trasy vedla po turisticky neznačených cestách, ale šel jsem i přímo lesem. Z uvedeného plyne, že túra byla hodně náročná jak na orientaci - GPS je nutná, tak i po fyzické stránce. Nějaké výhledy byly. I přes zmíněnou náročnost se mi túra hodně líbila, ale pro ty, které skály moc nezajímají tato túra není.

Ještě pár poznámek

Celá trasa

1.  Skály mezi body 7 a 18. Předpokládal jsem, že stejně jako byl ke skalám v bodech 7 a 10 chodníček, bude i ke skále v bodě 16. Nebyl. Musel jsem se prodírat do bodu 15 mezi mladými, blízko sebe rostoucími stromky, což bylo dost nepříjemné. V tom bodě 15 mne však čekalo příjemné překvapení – byl tam pás trávy vedoucí po vrstevnici kolem všech skal, které v tomto prostoru jsou. Takže pokud bych tam šel znovu, okoukl bych, zda se na tento travnatý pás nedá dostat po žluté lince přes bod 9.

Dolů na cestu se mi přes body 17 a 18 už šlo dobře, protože tam je také travnatý pás bez stromů. (Protože stopař vynechával a mezi těmi body 17 a 18 uskočil úplně mimo, znázornil jsem skutečnou trasu bílou linkou.)

2.  Skály mezi body 19 a 23. Skála v bodě 19 je bezproblémová – je u cesty. Zato ke skále v bodě 22 jsem se opět prodíral hustým porostem. Pokud bych šel znovu, mrknul bych se, zda by to nebylo jednodušší z bodu 20. Mezi skálami v bodech 22 a 23 je prudké klesání se spostou překážek.

Pokud půjdete od skály 23 dolů na modrou značku, je tam hustý les. Já jim směřoval vpravo (na západ) a po cca 30m jsem narazil na průsek, kterým se šlo už celkem dobře.

Švýcárna    body 2, 3;     Celá trasa    Tady konečně skončila mlha a mohl jsem se začít rozhlížet.

Kamzičí skály    body 7, 8, 10, 11, 13, 16, 19, 22, 23;   Celá trasa    V mapě žádné jméno nemají, tak jsem si je nazval podle Kmazičího vrchu na jehož úbočí leží.

1.   Skály    body 7, 8, 10, 11, 13, 16;   Celá trasa   

2.   Skály   body 19, 22, 23;   Celá trasa   

Královský vodopád    bod 24;    Celá trasa    Vodopád je pěkný. Odbočku k němu jsem jaksi přehlédl a musel se kousek vrátit, na prvním vhodném místě přebrodit potok a pak se už zabloudit nedalo. Zpět doporučuji jít stejnou cestou. Já to neučinil a skoro celou dobu co jsem funěl do tamního prudkého kopce, kličkoval mezi různými nástrahami a kráčel korytem potoka se mi vybavovala Cimrmanova věta: "Ne – přátelé tudy cesta nevede." Když jsem se pak přece jen nahoru dostal a vyšel z lesa, byl jsem nucen tuto větu upravit takto: "Ano – přátelé i tudy cesta vede, ale vyhněte se ji."

Na druhém až pátém obrázku jsou nástrahy, které jsem cestou vzhůru musel překonávat a jelikož i v tomto lese stopař vynechával, je jim v mapě zakreslená stopa zkreslená.

Skála    bod 28;    Celá trasa   

Sokolí skála    bod 30;    Celá trasa    Odbočka k ní (bod 29) je jen takový nenápadný chodníček v trávě.

Skála    bod 31;   Celá trasa    Skála    bod 32;    Celá trasa    Ve srovnání se Sokolí skalou je to jen taková skalička. Okolí má sice zaneřáděné klestím, ale pokud k ní neodbočíte hned jak přijdete na její úroveň a půjdete kousek dál, je tam k ní celkem schůdný přístup.

Pamětní kámen    bod 34;    Celá trasa    připomíná stavbu této silnice.

Svět

Víra

Věda

Povídání

Komentáře

A   t o t o   j e       E n d