Trasa měří 20km a je hodně náročná. Na trase jsou řetězy, nášlapy, lávky, žebříky, ale je potřeba jít i přes vodu, naštěstí většinou mělkou. Když hrozilo, že mi vrchem nateče do bot, musel jsem jít po vyčnívajících kamenech a to bylo docela nebezpečné. Ono se totiž okem nedá poznat zda je kámen, na který chci stoupnout, pokrytý ledem nebo ne. A tak jsem napřed nohou zkoušel jestli kámen klouže, či nikoli. (Stejně tak pohledem nerozeznáte zda je na hladině vody led a hrozí uklouznutí a pád – mám s tím svou zkušenost.) Celá trasa vede po turisticky značených cestách (je to Národní park a tam se jinde ani chodit nesmí) a na orientaci náročná nebyla. Z cesty mezi Hrabušicema a Podleskem, a také z Kláštoriska byly hezké pohledy na Vysoké Tatry, jinak žádné další rozhledy nebyly.
Mapa celé trasy
1. Do Slovenského ráje se platí vstupné, které slouží k udržování průchodnosti jednotlivých roklin. Výše tohoto vstupného, ale i další informace ke Slovenskému ráji jsou ZDE. Vstupenku jsem si zakoupil v Podlesku, v bodě 2 je tam prodejní automat fungující 24 hodin denně. Mám však pocit, že nebere hotovost, ale jen platební karty. Půjdete-li od Hrabušic, tak vám bude ukazovat záda, která vypadají za tmy, při focení s bleskem, takto.
2. V roklinách není telofonní signál a tak pokud musíte něco důležitého zařídit, třeba své milé vyznat lásku, udělejte to ještě před vstupem do rokliny.
později k tomu přibude i její koryto a brodění – jak to je ve Slovenském ráji zvykem.
Čekal jsem, že Veľký vodopád (bod 6) bude celý zamrzlý. Nebyl, ale i tak se mi líbil.
Dole kam dopadala voda se vytvořila ledová "pěna".
Po ujití asi 700m
následuje v bodě 7 Kaskádový vodopád, který je druhým a současně posledním vodopádem této rokliny.
Po opuštění rokliny v bodě 8 se můžete dát jen vlevo – neb vpravo za rohem by si na vás pošmákli medvědi.
ruiny kláštera,
symbolický cintorín obětem Slovenského ráje a
krásné pohledy na Tatry – pokud jste si zajistili hezké počasí.