Prolog    Pouť na Velehrad, kterou jsem podnikl v roce 2021 se mi strašně líbila, a tak jat nostalgií, vyrazil jsem letos znovu. (Pouť z roku 2021 je k vidění ZDE.) Počasí mělo být hezké, ale pravda to byla jen po druhou noc, kdy se rozpršelo asi 10 minut potom, co jsem dorazil na odpočívadlo, kde jsem měl v plánu přenocovat. Třetí den, tedy v sobotu, se k večeru zatáhlo a byly nějaké drobné přeháňky. Proto jsem raději šel místo pod širák spát do horské chaty. No a protože rosničkář Aladin hlásil, že celé pondělí má propršet a další dny bych se děšti také nevyhnul, pouť jsem ukončil v Huslenkách na nádraží.
Organizace túry     Při několikadenním putování převážně po horách, je potřeba vyřešit i problém, kde spát a také co jíst a pít.

Přespávání v horských chatách mne nelákalo - byl by to pevný bod kam musím dojít. Tedy v případě, že budu unaven kus před chatou, musel bych se k ní "doplížit" a opačně, budu-li na chatě ještě hýřit energií, nemohl bych jít dál a musel na ni zůstat až do rána. Proto jsem se rozhodl pro bivakování, které na většině míst není zakázáno. (Při bivakování se nesmí spát na stejném místě více jak jednu noc, rozdělávat oheň, nechávat po sobě odpadky a postavit si stan nebo jiný přístřešek. Jediný povolený luxus je karimatka a spacák. Jinak řečeno, místo, kde jste bivakovali musí po vašem odchodu vypadat stejně jako při vašem příchodu, vyjma uválené trávy v místě, kde jste leželi.) Můj režim byl tedy takový, že jsem šel pokud to šlo a pak jsem na nejbližším vhodném místě zalehl.

Tomuto režimu odpovídal i zbůsob stravování. Pokud jsem měl chuť na oběd, zastavil jsem se na nějaké chatě, a vůbec jsem netrval na tom, že musí být 12:00. Snídaně a večeře jsem si nesl z domu. Pitnou vodu jsem mohl brát odkudkoliv – měl jsem sebou filtr.

Pokud se člověk pohybuje několik dnů v horských hvozdech, musí předpokládat, že se setká i se zvěří. Býložravci mě nechávali chladným, ale jsou i masožravci a hlodavci, konkrétně myšičky a spol. Proto jsem na noc tašku s proviantem věšel asi 20m od místa kde jsem spal, na dostatečně vysoko umístěnou větev, k čemuž jsem používal prádelní šňůru. Činil jsem to v naději, že nějaké zvířátko nebude mou snídani konzumovat v době, kdy já si spokojeně spím.

Pro pocit lepší osobní bezpečnosti jsem sebou měl obranný sprej na medvědy. (Na tom mém píší, že rozpláče každého medvěda na vzdálenost až 5,5m.) Že se potkám s medvědem jsem si moc nepřipouštěl, ale jsou i jiná nepříjemná zvířata. A protože nepříjemnosti mohou být i s hmyzem, doporučuji nezapomenout repelent proti komárům, klíšťatům a jiným potvorám.

Při té minulé pouti jsem šel bez přestávek, a kdesi před Bílým Křížem mne začaly pobolívat různé nožní klouby a já měl strach ať si je nepřemůžu (Nesl jsem asi 18kg.). Na základě této zkušenosti jsem tentokrát využíval každé odpočívadlo k 10 - 15 minutové přestávce. Kloubům se to líbilo a žádné problémy nedělaly.

Získal jsem však jinou zkušenost, a to, že popruhy od batohu mohou na ramenech udělat pryskýře. Jak to už bývá, byla na vině má hloupost – v hrozném horku které bylo jsem si, proti všem svým zvyklostem, sundal triko a popruhy těžkého baťohu tak měl přímo na holých ramenech. Dneska tedy už vím, že propocené triko je příjemnější než puklé pryskýře na ramenou.

Mapa celé trasy

Jak jsem již naznačil výše, ke spánku jsem se ukládal tam, kde to na mne přišlo.

1. večer to na mne přišlo mezi Súľovem a chatou Doroťanka v bodě 15. Spal jsem na louce kousek od lesa. Studánka ani jiný zdroj vody tam nebyl.

2. noc jsem strávil na lavičce v turistickém přístřešku Benešky (bod 35). Lavička mohla být sice širší, ale nespadl jsem z ní. Voda zde také žádná nebyla.

3. den jsem zakončil v chatě Vsacký Cáb (bod 45).

Zdroje vody (Uvádím zde jen místa, kde jsem vodu nabíral, nebo chtěl nabrat.)

Jak jsem se zmínil již výše, používal jsem filtr, tak mi bylo celkem jedno, odkud vodu beru.

1. Mechový pramen bod 11 byl vyschlý.

2. Potůček Lučka v bodě 12 trošičku tekl, vodu jsem tam nabral, ale trvalo to docela dlouho.

3. Ze studánky na Bílém Kříži bod 13 jsem vodu nabral, ale tekla také mizerně.

4. Pramen Za Hluchankou, bod 21. Tekl málo, ale vodu jsem zde nabral.

5. Studánka Na Smutnikách bod 25 měla vody hodně.

6. Studánka v bodě 33 asi již neexistuje. Místo, kde měla být vypadalo takto.

7. Prameniště v bodě 34 jsem nenašel. Bylo tam husté houští, kterým se mi nechtělo prodírat.

8. Studánka Pod Kotlovou II v bodě 36 měla vody hodně.

9. Studna Na Krošenku v bodě 47 je asi opravdu studna, protože jsem vodní hladinu neviděl. Nádoba na špagátě, co by se do této studny dala spustit a tak vodu nabrat, tam však nebyla.

Charakteristika trasy  (Modrá, přerušovaná linka v mapách je trasa vytvořená v plánovači a šedá (červená) linka je trasa vytvořená stopařem, tedy trasa, po které jsem skutečně šel nebo jel.)   

Trasa měří 83km a díky délce i horskému terénu je fyzicky náročná - za nejnamáhavější považuji její začátek mezi body 2 a 4 . Až na drobné vyjímky jsem šel po turisticky značených cestách. Orientace proto moc náročná nebyla, ale stejně doporučuji mít sebou GPS - několikrát mi pomohla.

Ještě pár poznámek

Mapa celé trasy

1.  Pokud nepotřebujete zdolat vršek Korytovo, doporučuji jej obejít přes bod 22. Odbočka je sice nenápadná (fialová šipka), ale bez námahy se po ní dostanete těsně nad chatu Kmínek.

2.  Pokud si chcete ušetřit skoro 40 výškových metrů, dá se vršek Vysoká pohodlně obejít přes bod 33. Tato odbočka v bodě 32 vypadá takto.

3.  Do bodu 38 jsem si odskočil skrz hezký výhled.

4.  Mezi body 49 a 50 byly některé úseky trasy docela zarostlé.

1.den – 26km    body Start až 15;   Celá trasa   

1.   Kolářova chata pod Slavíčem   bod 8;   Celá trasa    vypadala, že čeká jen na slavnostní otevření.

2.   Lačnov   bod 9;   Celá trasa    Odpočívadlo je zde klasické. Zajímavým činí toto místo taková roztomilá kuriozitka. Turistický ukazatel ukazuje sice správně, ale nápisy má "hore nohama". S takto převráceným ukazatelem jsem se už kdesi setkal, ale neumím si vzpomenout kde.

3.   Bílý Kříž   bod 13;   Celá trasa   

  Při mé minulé návštěvě to vypadalo, že hotel Kysuca vyklízejí, a tak jsem si myslel, že jej budou opravovat. Omyl. Hotel chátrá dál i se svýma chatkama.

  Ze studánky v bodě 13 jsem si doplňoval vodu. Letos jí měla ještě míň než v roce 2019 (obr.2), proto se asi žabák odstěhoval někam do vlhčích míst.

4.   někde   bod 15;   Celá trasa    Noc jsem strávil na louce v bodě 15. Ustlal jsem si nešikovně. Napřed mi na svahu sjížděla po fólii karimatka dolů a když jsem si lože, už za tmy, přetáhl na rovnější místo, tak mne zase tlačily šišky. Ale to jen tak pro legraci.

2.den – 27km    body 15 až 35;   Celá trasa   

1.   Kaplička Sedmibolestné Panny Marie   bod 16;   Celá trasa    Je úplně nová (možná z roku 2022) a je tam příjemné posezení i pro ty, co nejsou nábožensky založeni.

2.   Konečná - přístřešek   bod 19;   Celá trasa    V mapě je zde zakresleno odpočívadlo, púvodně to však byla asi čekárna na autobus – obr.1. Teď tam už nestojí nic – obr.2. Na můj dotaz mi paní, co tam na autobus čekala řekla, že před nějakým týdnem tam měli jakousi slávu, a z bezpečnostních důvodů jej zbořili. Takže... pokud by vás zde stihla přeháňka, lze se schovat do přístřešku u nedaleké další autobusové zastávky (ve fialovém kroužku), obr.3.

3.   Chata Kmínek   bod 23;   Celá trasa    Má oblíbená stravovací zastávka. Jídlo si odnáším ven, do grilovacího přístřešku, a tam si na čerstvém vzduchu spokojeně naplním bříško. Jediná nevýhoda této chaty je, že neberou platební karty. Platit se dá v eurech nebo českých korunách.

4.   Masarykova chata   bod 26;   Celá trasa   

5.   Trojačka (Nad Bumbálkou)   bod 27;   Celá trasa    Tady jsem opustil slovenskou hranici a zamířil do našeho vnitrozemí. Zajímavý je zde starý hraniční kámen z doby, kdy místo Slovenska jsme zde hraničili s Uherskem.

6.   Rozhledna Súkenická (Čarták)   bod 29;   Celá trasa   

7.   Benešky   bod 35;   Celá trasa    Toto odpočívadlo mne zachránilo před deštěm a strávil jsem v něm druhou noc. Spaní na úzké lavici nebylo sice nic moc, ale vždy to bylo lepší než moknout venku.

3.den – 21km    body 35 až 45;   Celá trasa   

1.   Valašské okénko na Kotlové   bod 37;   Celá trasa    Má pružnou otevírací dobu.

2.   Soláň   bod 40   Celá trasa    Kopeček Soláň jsem tentokrát minul bez povšimnutí a hnal jsem se rovnou na oběd do tamního hotelu Čerták.

  Na louce proti němu byla nachystaná svadta, čímž vznikla nová turistická atrakce, kde se někteří turisté fotili.

  Během mého obědu dorazil ženich a jeho dobří kamarádi po něm začali střílet z děla, aby jej zahnali na útěk a tak zachránili před svatbou.

  Neuspěli. Nevěsta mohla zůstat naprosto klidná.

3.   Vsacká Tanečnice - památník   bod 42;   Celá trasa    Na rozdíl od mých minulých návštěv (obr. 2) byl už tamní pomníček osazen deskou s textem (obr. 3). Chodník mezi body 41 a 42 vede mezi mladými stromky, které dosáhly té nešikovné výšky, že pro koukání do údolí jsou už moc veliké, ale aby chránily před slunkem, na to jsou ještě moc malé.

4.   Lušovka   bod 43;   Celá trasa    Jsou odtud nějaké rozhledy, ale hlavně mě zaujala chatička, která ještě při mé minulé návštěvě byla zříceninou – obr.2, ale teď ji někdo obnovuje.

5.   Ptáčnice   bod 44;   Celá trasa    Vzhledem k další drobné přeháňce, která mne zde zastihla jsem chvíli uvažoval, že zde přenocuji. Přeháňka však přešla, tak jsem pokračoval dál, k nedaleké chatě.

6.   Vsacký Cáb - chata   bod 45;   Celá trasa    Pod vlivem nejistého počasí jsem se rozhodl, že pokud budou mít volno tak zde přespím. Měli a byla to tedy poslední noc této túry. (Platit jsem musel v hotovosti, platební karty nebrali.)

4.den – 10km    body 45 až Cíl;   Celá trasa    Pokud si to dobře pamatuji, tak v tomto úseku nebylo žádné odpočívadlo, jen lavička v bodě 48 – U Sivků. Zato tam byly louky, kam se dalo nejen sednout, ale i lehnout. Já si na jedné takové, s baťohem pod hlavou, dokonce půlhodinky zdřímnul, a bylo to krásné.

Jo, a koukat bylo také na co.

   U Sivků   bod 48;   Celá trasa    Toto byla asi jediná lavička, v tomto 10km úseku. Ale nebyl jsem tam sám, přišly si mne z blízka prohlédnout dvě zvědavé kozičky.

  Jelikož mne v tomto závěrečném úseku túry již nic dalšího nezaujalo, přidávám něco z pohledů, co se mi cestou nabízely.

Svět

Víra

Věda

Povídání

Komentáře

A   t o t o   j e       E n d