Trasa měří 12km/10km (Stopaře jsem zapnul místo na zastávce až u Poštovní štoly, proto ukazuje o 2km méně.) Túru řadím k těm lehčím. Náročnější na orientaci byla jen část mezi body 11 - 13 – šel jsem přímo lesem. Většina trasy sice vede po lesních cestách, ale většina jich byla asfaltová. Nějaké výhledy byly také. Túra byla zajímavá, ale pocit, že chodím po horách jsem neměl.
Tady si zakoupíte lístek, nafasujete přilbu, hornické světlo a odeberete se ke vchodu do štoly.
Před vstupem do podzemí průvodce zapálí svíčku u svaté Barborky – ochránkyně horníků, kterou po ukončení prohlídky některý z návštěvníků sfoukne,
a pak už následuje vlastní prohlídka.
Takto koukali do hlubiny v podzemí návštěvníci,
takto havíř, který je 24 hodin denně, den co den ve štole přítomen,
a to je to, na co koukali.
Vodní kolo sloužilo k pohonu pumpy pro odčerpávání vody ze spodních prostor štoly. Ty "perly" kolo zdobící, na druhém obrázku, jsou kapičky vody z kola padající při jeho otáčení. Otáčející se vodní kolo a pohyb táhla přenášejícího sílu od tohoto kola k pumpě jsou k vidění ZDE.
Kousek před vlastním kostelem v bodě 5 je Posvátná studánka, která jako jediná přežila, komunisty nařízenou, demolici tohoto areálu v roce 1973.
Při svých toulkách potkávám hodně křížů, ale Kříž víry jsem poprvé viděl až tady v bodě A.
Mé poslední zastavéní (bod 9) v tomto poutním místě, bylo totožné se XIV. tedy posledním zastavením jedné ze zdejších křížových cest, které symbolizuje uložení Ježíšova těla do hrobu. Hrob, podle Bible (Matouš 27,60) byl vytesán ve skále.
Zde skála tvoří zadní stěnu kapličky představující Ježíšův hrob a tato symbióza skály s kapličkou mne docela zaujala.
Nějaké pozůstatky zdí (obr. 2) po této zřícenině jsou v bodě 20, ale k nim lze dojít po běžné turistické cestě.