Trasa měří 16km/14km + 1,6km podzemím tvrze Bouda. Po fyzické stránce túru řadím k těm lehčím. Většina trasy vede po turisticky značených cestách, ale šel jsem i po v mapě nezkreslených cestách a tam byla GPS užitečná. Převažovaly lesní cesty, poslední 3km však byla asfaltka. Hezký výhled byl při sestupování z bodu 22.
Myslím, že túra může být zajímavá i pro toho, koho bunkry nechávají chladným a ten koho bunkry této obranné linie zaujali, ať mrkne na: Túra lemovaná bunkry. Ale nejen.
Ještě pár poznámekMapa celé trasy
1. Mezi body 7 a 8 vede, někdy více, jindy méně viditelná, lesní cesta, která však není v mapě zakreslená.
2. Z bodu 21 do bodu 22 vede v mapě nezakreslená, hezká lesní cesta.
3. Z bodu 22 až do bodu 24 jsem šel převážně po louce.
4. Křížek v bodě 23 jsem nenašel, asi už neexistuje.
5. Křížek v bodě 27 už není.
Vchodový objekt se jmenuje Krok. Krok podle pověsti byl vojvodou Čechů a měl tři dcery: Kazi, Tetu a Libuši. A protože měl jenom, tři dcery, tak tvůrcům této pevnosti chybělo ještě jméno pro dělostřeleckou věž. Nazvali ji po vladykovi Horymírovi, který sice s rodinou Kroka neměl nic společného, zato na svém věrném koníkovi Šemíkovi seskočil z Vyšehradu do údolí Vltavy. (Vyšehradský hrad přitom podle jiné pověsti, nechal kdysi vystavět již zmiňovaný vojvoda Krok.) Z Horymírovy strany nešlo o nějaké furiantství nebo sázku, ale utíkal z vyšehradského vězení.
A tak si možná někdo uvědomil, že dělové koule i Horymíři na svých Šemících mají něco společného. A tím co je spojuje, je balistická křivka, po které létají do údolí. No a název Horymír, pro tuto dělostřeleckou věž, byl na světě. Ale taky mohu mít bujnou fantazii, kdo ví?
Více o této pevnosti včetně návštěvní doby, ceny vstupného i prohlídkových trasách se lze dozvědět ZDE.
1. Vchodový objekt K-Ba-S 22a Krok, včetně podzemí bod 14; Celá trasa
Hermetická vrata byla určena k ochraně před otravnými plyny.
K rozvozu materiálu v podzemí pevnosti sloužila úzkokolejná železnice, kdy jako lokomotivy fungovali vojáci. A protože kousek za vjezdem do pevnosti se chodba svažuje a vojáci v roli lokomotivy by měli problém vagónky nahoru vytlačit, vymysleli si to takto.
Horní vagónek byl lanem, přes kladku, spojen s tím vagónkem dole a protože byl těžší, tak při sjíždění dolů, táhl ten lehčí vagónek nahoru.
V současnosti, jak je patrné z fotky, už tam je jen jedna kolej a tudíž tento jednoduchý stroj nelze používat.
Po válce se někomu v hlavě zrodil nápad, že by se tyto podzemní prostory daly využít jako skladiště munice a tak podzemí tvrze začali zvětšovat. Později, zase v jiné hlavě, vznikl jiný nápad, a tak se od zvětšování podzemí upustilo, jak dokládá obrázek.
Jednotlivé objekty tvrze propojují takovéto dlouhatánské podzemní chodby.
V podzemí jsou pro návštěvníky nachystány různé expozice. Dělo z tohoto obrázku, nebylo plánováno do původních, předválečných srubů. Je to upravené dělo ze sovětského tanku T34 a bylo určeno do srubů na naši západní hranici, které byly po válce obnoveny a měly nás tentokrát chránit před imperialisty a revanšisty.
2. Pěchotní srub K-Ba-S 24 Libuše bod 16; Celá trasa
3. Dělostřelecká věž K-Ba-S 22 Horymír bod 17; Celá trasa Na prvém obrázku je pohled do šachty, pro výsuvnou dělostřeleckou věž, z povrchu dolů, a na druhém obrázku zdola k povrchu. Třetí fotka ukazuje funkční model této výsuvné dělostřelcké věže - střílet se z něj, ale nedá.
4. Pěchotní srub K-Ba-S 23 Teta bod 18; Celá trasa
5. Pěchotní srub K-Ba-S 21 Kazi bod 19; Celá trasa
Dál následují už jen samé bunkry, přesněji pěchotní sruby, u kterých jsem se zastavil.