Trasa měří 14km/16km a po fyzické stránce je průměrná, trochu víc jsem se zadýchal jen mezi body 14 a 15. Před bodem 15 se cesta ztratila a musel jsem jít podle GPS. Většina trasy vede po turisticky neznačených cestách nebo přímo lesem a tak bez GPS bych tam bloudil asi ještě dnes. Výhledů bylo dost a túra se mi líbila už proto, že se na mne usmívaly i kameny.
Výhledy, začínaly při výstupu z Písečné a nejhezčí byly kolem bodu 4. Pak už, s vyjímkou bodu 5, nebyly žádné. Následující tři fotky ukazují, na co jsem se mohl koukal cestou nahoru.
Ještě pár poznámekMapa celé trasy
1. V odbočce Groniček sedlo (bod 6) nebyly šipky turistického značení. Červená pokračuje nevýraznou odbočkou hned za sloupkem s cykloznačením – fialová šipka v obrázku.
2. Odbočka v bodě 16 je kousek dál než jak je zakreslená v mapě a chvilku jsem ji hledal. (Fialová šipka v obrázku.)
3. Zastávka číslo 7, ze které odjíždějí přímé autobusy na Třinec není v areálu autobusové nádraží – bod 22, ale proti budově vlakového nádraží – bod 23. V mapách.cz je chyba.
1. Cesta body 9 a 10; Celá trasa První co mne v tomto místě zaujalo, byl zbytek kamenné cesty mezi body 9 a 10, jak ukazuje první obrázek. Cesta končila nad potokem (obr. 2). A protože mi nedávalo smysl, že by si někdo jen tak, z dlouhé chvíle, uprostřed lesa stavěl kamennou cestu, vrtalo mi to v hlavě.
Doma jsem začal hledat ve starých mapách a zjistil, že tomuto místu se kdysi říkalo Salaš Stožek a ještě v mapě z roku 1971 je vidět, že tento prostor ještě nebyl zcela zalesněný jak na pravém, tak i na levém břehu potoka.
Proto jsem dospěl k závěru, že cesta sloužila pro propojení pastvin ležících na opačných březích, případně po ní chodily ovce do potoka pít.
V okamžiku, kdy jsem učinil tento závěr, vrtačka v hlavě se mi zastavila.
2. TU TO JE body 9 a 10; Celá trasa Protože tady nic mimořádného nebylo, alespoň já jsem nic neviděl, přišel mi tento nápis zvláštní. Já osobně bych s pikslou barvy a štětcem po lese nechodil a psát po stromech mne také nebaví. Každý jsme ale jiný. Klidně to však mohli být lesáci, značkující bílýma vodorovnýma čárama stromy a jen se od těch čar potřebovali nějak odreagovat.
Ale třeba se mýlím a opravdu tam něco je. V tom případě by mne docela mrzelo, že jsem To přehlédl.