Z a j í m a v o s t i   z   t o u l e k

Pěší pouť přes hory a doly z Třince na Velehrad
aneb
Jak jsem se prošel z Třince přes Beskydy, Vsetínské vrchy, Hostýnské vrchy a pak po břehu Moravy až na Velehrad


1. den - 25km
Třinec Guty;bus Škola-Gutské sedlo-Pod Javorovým-Šindelná-Šindelná sedlo-Ropice-Kalužný rozcestí-Babí vrch rozcestí-U Slavíče-Slavíč chata-Pod Slavíčem-Lačnov-Kozí hřbety Václavičky-Pod Malým Polomem sedlo-Nad Klokočovem-Polomka-Bílý Kříž-někde
2. den - 26km
někde-Doroťanka chata-Konečná-Bobek-Kelčovské sedlo-Janošec-Korytové-Kmínek-Beskyd-Masarykova Chata-Bumbálka-Trojačka-Pramen Vsetínské Bečvy-Čarták-Třeštík chata-Nad Třeštíkem-Vysoká-Polana-Benešky
3. den - 26km
Benešky-Pálenice-Kotlová-Pod Kotlovou-Soláň hřeben-Soláň-Čarták hostinec-Pod Leštím-Vsacká Tanečnice památník-Tanečnice-Pod Vsackou Tanečnicí-Šerhovna rozcestí-Skálí-Lušovka-Ptáčnice-Vsacký Cáb chata-Pod Vsackým Cábem-Lopunice-někde
4. den - 26km
někde-Putýrka-Nad Švagery-Vsetín-Žamboška-Nad Janišovem-Nivy-Nivy sedlo-Lánice-Chléviska-Baťková Chléviska-Pod Baťkovou-Vápenky-Pod Vysokým Grúňem-Pod Humencem-Pod Kopnou-Sýkornice Vrzavé skály
5. den - 29km
Sýkornice Vrzavé skály-Držková-Vlčková-Na Písečném-Zřícenina hradu Lukov-Pod hradem Lukov-Lešná ZOO-Štípa-Kostelec lázně-Zlín-Pod Tlustou horou-U Boudy-Svatá voda jih-Svatá voda
6. den - 24km
Svatá voda-Svatá voda jih-Karlovice-Hájenka rekreační středisko-Prusinky-Pěnné-Spytihněv přístav-Huštěnovice-Modrá skanzen-Velehrad bazilika-Velehrad;bus Náměstí
 
Organizace túry     Protože mne čekalo několikadenní putování, a to převážně po horách, musel jsem vyřešit i problém, kde budu spát a také co budu jíst a pít.

Přespávání v horských chatách mne nelákalo - byl by to pevný bod kam musím dojít. Tedy v případě, že budu unaven kus před chatou, musel bych se k ní "doplížit" a opačně, budu-li na chatě ještě hýřit energií, nemohl bych jít dál a musel na ni zůstat až do rána. Proto jsem se rozhodl pro bivakování, které na většině míst není zakázáno. (Při bivakování se nesmí spát na stejném místě více jak jednu noc, rozdělávat oheň, nechávat po sobě odpadky a postavit si stan nebo jiný přístřešek. Jediný povolený luxus je karimatka a spacák. Jinak řečeno, místo, kde jste bivakovali musí po vašem odchodu vypadat stejně jako při vašem příchodu, vyjma uválené trávy v místě, kde jste leželi.) Můj režim byl tedy takový, že jsem šel až do chvíle, kdy jsem toho měl dost, něco mne začalo bolet nebo se stmívalo. Pak jsem na nejbližším vhodném místě zalehl.

Tomuto režimu odpovídal i zbůsob stravování. Pokud jsem měl chuť na oběd, zastavil jsem se na nějaké chatě, a vůbec jsem netrval na tom, že musí být 12:00. Snídaně a večeře na čtyři dny jsem si nesl z domu. (Předpokládal jsem, že nejpozději za čtyři dny budu ve Vsetíně, kde jsem mohl pohodlně doplnit zásoby.) Vodu ze studánek jsem používal jen na mytí. Vyjímkou byl pramen "Svaté vody" u Zlína, který vytékal docela intenzivně, tím vzbudil mou důvěru a pil jsem z něj. Jinak jsem si na pití kupoval na chatách a později v obchodech neochucenou vodu. Neochucenou proto, abych ji případně mohl použít i na mytí.

Pokud se člověk pohybuje několik dnů v horských hvozdech, musí předpokládat, že se setká i se zvěří. Býložravci mě nechávali chladným, ale jsou i masožravci a hlodavci, konkrétně myšičky a spol. Proto jsem na noc tašku s proviantem věšel asi 20m od místa kde jsem spal, na dostatečně vysoko umístěnou větev, k čemuž jsem používal prádelní šňůru. Činil jsem to v naději, že nějaké zvířátko nebude mou snídani konzumovat v době, kdy já si spokojeně spím.

Pro pocit lepší osobní bezpečnosti jsem si pořídil obranný sprej na medvědy i přesto, že je docela drahý. (Na tom mém píší, že rozpláče každého medvěda na vzdálenost až 5,5m a stačí vám na to 1290Kč.) Že se potkám s medvědem jsem si moc nepřipouštěl, ale jsou i jiná nepříjemná zvířata a skoro jsem sprej použil. Spoza jedné zatáčky, někde mezi Vsetínem a Zlínem, se na mne za strašného řevu vyřítilo nemalé psisko, a okatě dávalo najevo, že se touží se mnou důvěrně seznámit. Už jsem sahal po spreji, ale naštěstí se spoza stejné otáčky vyřítil i psí majitel a zavolal jej. Psisko s nelibostí poslechlo a velikým obloukem se ke svému pánovi navrátilo. Že jsem ušetřil nějakou tu stovku za vystříkaný sprej na medvědy mne při srdci hřálo, ale na druhou stranu jsem přišel o možnost vyzkoušet jak sprej na zvířátka působí. Holt, nelze mít vše. A protože nepříjemnosti mohou být i s hmyzem, doporučuji nezapomenout repelent proti klíšťatům a jiným potvorám.

Jak už to u tohoto typu putování bývá, nesl jsem si vše s sebou. Převedeno na hmotnost to bylo 14kg na zádech a 4kg na opasku a v kapsách kalhot. Snad mi uvěříte, že ujít 156km a přitom nést 18kg přes hory a doly se nepočítá mezi procházky růžovou zahradou. A tak prvního 1,5 dne cesty mne střídavě pobolívaly různé nožní klouby. Z obavy abych je nepřemohl, jsem si několikrát za den na hodinu lehl a nechal je odpočívat. Po tom jeden a půl dnu tyto problémy ustaly a po zbytek putování jsem žádné potíže neměl. Abych nohám zajistil co největší pohodu, měl jsem sebou i sandály. Takže, po neupravených cestách jsem chodil v pohorách a na cestách asfaltových jsem se přezouval do sandálů.

Již jsem se zmínil, že spát jsem šel tam, kde to na mne přišlo.
1. večer to na mne přišlo někde mezi Bumbálkou a chatou Doroťanka. Spal jsem na louce kousek od lesa. Studánka ani jiný zdroj vody tam nebyl.
2. noc jsem strávil na lavičce v turistickém přístřešku Benešky (bod 23). Lavička mohla být sice širší, ale nespadl jsem z ní, a spalo se mi celkem dobře. Voda zde také žádná nebyla.
3. den jsem zakončil u studánky před Putýrkou (pod horou Dušná)(bod 33). Spal jsem na málo používané a trávou zarostlé cestě vedoucí kolem studánky a pryč z lesa. Naděje, že mne zde ráno nepřejede nějaký rozespalý traktorista se mi splnila. Studánka vypadá zvenku neudržovaně, ale uvnitř bylo hodně vody ve skružích. Vodu jsem nepil, jen jsem ji použil k mytí.
4. bivakování jsem započal umytím ve studánce poblíž bodu 45. S touto studánkou to není tak jednoduché. V mapách je chybně zakreslená a pokud se k ní chcete dostat, je potřeba ve zmíněném bodě 45 odbočit vpravo a jít lesem cca 30m. Studánky jsou tam dvě. Velká je zamčená, ale trubka s její vodou je vyústěná u menší studánky. (Menší studánka byla bez vody.) Nezvyklé na tom je, že trubka je zakončená vodovodním kohoutkem. Takže, pokud si chcete vodu nabrat, kohoutek otevřete a jak skončíte, tak jej zase zavřete. I tuto vodu jsem použil pouze k umývání a nepil jsem ji. Prý obsahuje jakési bakterie jejichž jméno jsem zapomněl.

Po umytí jsem pokračoval k Sýkornici Vrzavé skály (bod 46). Je to asi 400m od studánky a pod těmito Vrzavými skalami jsem si ustlal. Podle toho jak je toto místo zařízené mám pocit, že je k nocování hojně využívané. Já jsem tam však byl sám.
5. a současně poslední noc jsem spal poblíž "Svaté vody" u Zlína (bod 68). Kousek bokem tam byl plácek se starým ohništěm. Za tímto ohništěm jsem si ustlal na popadaném listí, když jsem předtím z něj povybíral kusy haluzí, aby mne v noci netlačily. Jak jsem již uvedl výše, toto byl jediný pramen, jehož vodu jsem pil.

(Fotografie k některým z výše uváděných míst jsou v popisu jednotlivých dnů túry.)

Charakteristika túry     Túra měří 156km a kromě délky ji činí obtížnou i horský terén, který v ní převládá. Únavná může být, ale i cesta údolím Moravy. Není se tam totiž, kde schovat před slunkem, které za jasných horkých dnů umí udělat i s chůze po rovině dřinu. Za nejnamáhavější považuji začátek túry - úsek mezi body 2 a 5. Nejnepříjemnější byl průchod Zlínem - přece jen jsem za ty dny strávené v kopcích odvykl rozpáleným chodníkům, přeplněným silnicím se semafory, přechody a vůbec tomu, co město činí městem. Většina trasy vede po turisticky dobře značených cestách, ale skrz tu špatně značenou, nebo vůbec neznačenou menšinu považuji GPS za nutnost.

Poznámky k trase

Mezi body 27 a 31 jsem se musel řídit turistickým značením, protože mi nesouhlasily údaje v GPS mapách se skutečností. Skrz to jsem málem přešel odbočku v bodě 28, která podle mé GPS měla být až o 100m dál.

Odbočení v bodě 38 je potřeba si trochu pohlídat. Červená šipka, která toto odbočení označuje, je na elektrickém sloupu u autobusové zastávky (obr. 1), ale odbočit je třeba asi 25m před touto šipkou, na nenápadný, v trávě vyšlapaný chodníček (obr. 2).

Přibližně z bodu 47 se jde po pravé straně v mapě nezakreslených křovisek (obr. 3). Hlídejte si bod 48. Je zde z opačné strany stromu modrá značka (obr. 4), za kterou odbočíte vlevo a přejdete na druhou louku, která je za těmito křovisky. Dál jděte po pravé straně této druhé louky a to vás přivede na cestu vedoucí do Držkové. Jiný vhodný východ z těchto luk jsem nenašel.

Úsek mezi body 50 a 52 jsem šel po červeně značené cestě, která se později změnila na prošlapaný chodník, jenž nakonec úplně zmizel v křoví, kterým jsem se musel prodírat (obr. 5). Proto doporučuji jít po silnici přes bod 51, tak jak to je zakresleno v mapě túry.

Mezi body 66 a 67 jsem šel po zeleně značené turistické trase. V některých místech byla hodně rozblácená, jinde zase byla hodně vysoká tráva a hlavně vede do dolíku, ze kterého se pak musí zase vylézt nahoru. Výškový rozdíl činí zhruba 100m. Tento úsek se mi ani trochu nelíbil a příště bych z bodu 66 šel po cyklostesce, a na zelenou trasu se napojil až v bodě 67 (viz mapu trasy).

Vedle Baťova kanálu jsem šel celou dobu po cyklostesce vedoucí po jeho pravém břehu, tedy i v části mezi body 77 a 78, kde se mi do mapy nepodařilo trasu na pravý břeh zakreslit.

V Huštěňovicích je v bodě 81 obchod, který jsem chtěl navštívit. Nemít potřebu nakupovat, zkusil bych v bodě 80 odbočit vlevo a projít do bodu 83 po vedlejších cestách, abych se vyhnul hlavní silnici, kde mezi body 82 a 83 není chodník, ale zato tam jezdí hodně aut.

A poslední drobnost. Z bodu 84 do bodu 86 lze pod tratí projít vedle Jalubského potoku, a není nutné dělat tu 700m smyčku přes bod 85, jak je to zakresleno v mapě.

     Fotka FotkaFotka Fotka Fotka

1. den     Když jsem ráno Fotka Fotka Fotka Fotka začínal byla mlha, bláto a kapalo ze stromů. Postupně se však začalo vyjasňovat. Jediné co mne během tohoto dne zaujalo, byli mloci, stojící nehnutě na, nebo vedle chodníku.

2. den    Kousek za Bumbálkou Fotka Fotka Fotka je Trojačka (bod 18), kde jsem opustil česko - slovenskou hranici a pokračoval do našeho vnitrozemí. Je tam historický hraniční kámen dělící někdejší Horní Uhry, tedy dnešní Slovensko, od Moravy. O tomto i dalších hraničních kamenech této oblasti se lze dočíst více ZDE Také jsem se zastavil Fotka Fotka u pramenu Vsetínské Bečvy, byla to jen drobná zacházka (bod 19).

Cesta vede i Fotka Fotka kolem rozhledny Čarták (Súkenická) (bod 20). Byla zavřena. A tak, jako člověk snážící se na všem najít nějaká pozitiva, jsem si řekl "to je dobře, že s těmi 18kg, které sebou táhnu nemusím lézt nahoru", a pokračoval spokojeně dál ve své pouti. Druhou noc jsem Fotka Fotka Fotka strávil v odpočívadle Benešky (bod 23). Zde jsem poprvé narazil na pozoruhodný inzerát, který jsem pak potkal ještě několikrát.

3. den    Ráno bylo pohádkové, a Fotka Fotka krásné dojmy z výhledů mi nemohla zkazit ani hromada hnoje (obr. 2). Proč jsem zašel ke Fotka kříži v bodě 25 ani nevím. Původně jsem to v plánu neměl a dokonce jsem o něm ani nevěděl. Asi 150m od něj je vyhlídkové místo, kde jsem se zastavil a kochal pohledem do krajiny. Tam jsem si teprve v mapě všimnul, tohoto kříže. Vracet k němu se mi nechtělo, proto jsem po chvíli zanechal kochání a vyrazil dál. Kříž mi však pořád vrtal v hlavě, a tak mi to nedalo, otočil jsem se a šel zpět ke křížku. Udělal jsem dobře. Slunko bylo ještě nízko nad obzorem a pohled do údolí, nad kterým kříž vévodil, byl kouzelný. Doporučuji vylézt Fotka Fotka nahoru na horu Soláň (bod 26), odkud je pěkný rozhled. Když jsem ze Soláně Fotka Fotka slezl dolů, byly ke koukání místo rozhledů zase jiné věci. Třeba: galerie v přírodě, zvonice, ve které je výtvarné centrum a při odchodu ze Soláně se jde kolem smírčího kříže z 18. století. Více o Soláni i tomto smírčím kříži je ZDE Památníku protinacistického Fotka Fotka Fotka Fotka odboje na "Vsacké Tanečnici - památník" (bod 31) chyběla kamenná deska s textem. A protože se odtud dá jít na Tanečnici, nechal jsem se porazit svou zvědavostí a vylezl na ni. Na opačnou stranu, do bodu 30, mne zase dohnala naděje na hezké rozhledy - je to tam totiž vykácené. Večer dne třetího Fotka Fotka mne zastihl u studánky pod Dušnou (bod 33).

4. den    I tento den Fotka Fotka mne postihlo krásné ráno. Při procházení Vsetínem Fotka Fotka jsem přes plot nakoukl do místní hvězdárny (bod 36), zastavil se u pamětních desek obětem holocaustu (jsou umístěny na zdi hřbitova, vlevo od smuteční síně) a doplnil proviant. Den jsem zakončil Fotka Fotka Fotka pod Vrzavými skalami Sýkornice (bod 46), když jsem se předtím umyl u studánky poblíž bodu 45. Jak už jsem zmíníl v úvodu, studánka je vybavena vodovodním kohoutkem (ve žlutém kruhu), a to jako jediná ze všech studánek, které jsem doposud viděl.

5. den    Na hrad Lukov Fotka Fotka Fotka (bod 53) mají koníci vstup zakázaný. Parkoviště pro ně je hned u vchodu. Jinak, hrad je moc pěkně udržovaný. Já jsem jim sice jen prošel, s krátkým posezením u stolu s kytičkou, ale to co jsem z nádvoří mohl vidět nemělo chybu. Na této zřícenině Fotka Fotka mne také zaujal samoobslužný bufet. Vybudil ve mne vzpomínku z dětství. Bylo to nedlouho poté co Československá republika dozrála a mohla ke svému jménu hrdě přidat titiul socialistická. Tehdy se objevily samoobslužné stánky s novinami. Také tam byla kasička, kam se měly peníze za noviny házet. Tehdejší socialistický člověk asi nebyl příliš poctivý, (Nebo si spletl socialismus s komunismem, kde každý dostává podle svých potřeb a zásluh?) zkrátka, tento typ prodeje novin docela rychle skončil. Nevím zda tato Fotka Fotka budova je součástí Zoo Zlín-Lešná, ale při pohledu na její ožranou, slaměnou střechu mne napadlo, zda si na ni tajně nepochutnávají místní žirafy. I když po této cestě Fotka Fotka ze Štípy do Zlína jsem šel již po třetí, až nyní jsem si uvědomil, že v Lázních Kostelec (bod 57) se jde kolem této kapličky. Více o ní je ZDE I nastal večer Fotka Fotka Fotka dne pátého a já, aniž mne to ráno napadlo, skončil na poutním místě Kaménka Svatá voda u Zlína (bod 68). Více o tomto zajímavém místě je ZDE

6. den    Bylo šest ráno, Fotka když jsem procházel obcí Karlovice a místní kostelík mne vítal svým zvoněním. Stejně jako rána Fotka Fotka minulá, bylo i toto nač koukat, pokud zrovna nepádil lesní cestou splašený nákláďák, zanechávající za sebou prachovou clonu (obr. 2). Překvapilo mne, Fotka že už i plži se dotáhli na úroveň umělců tvořících graffiti. Nebo, že by to bylo opačně, a umělci tvořící graffiti se dotáhli na úroveň plžů? Žlutá turistická Fotka Fotka Fotka značka po které jsem šel, vede přes rekreační středisko Hájenka (bod 71). Středisko je rozestavěné a po dokončení tam bude asi pěkně. Ze směru, kterým jsem šel já, žádné omezení nebylo. Zato v opačném směru byla na vstupu do tohoto areálu nepřehlédnutelná cedule ze třetího obrázku. Nebylo tam uvedeno jak areál obejít, prostě nic, jen zákaz vstupu. Skutečnost, že skrz 50m (to je přibližně délka žluté trasy, která prochází tímto areálem), bych se musel vracet a obcházením tohoto areálu si trasu prodloužil zhruba o 3,5km mi připadá hodně přitažená za vlasy. I když to není mým zvykem, tento zákaz bych asi nerespektoval. Velehrad jsem Fotka již měl na dohled, když jeho zvony odbíjely dvanáctou, a o dvacet minut Fotka později jsem stál, po pěti a půl dnech putování, u dveří velehradské baziliky.


A   t o t o   j e       E n d