Charakteristika túry     Túra měří 26km a je středně těžká. Nepříjemný byl její počátek, konkrétně úsek mezi body 2 a 3. Kolem bodu 2 těžili drěvo a chodník byl, na několika místech, zavalený haluzemi a před bodem 3 byla cesta zataresená uschlými stromy (obr. 1 až 4). Při obcházení těchto stromů jsem se trochu ztratil a musel hledat, jak se vrátit zpět na značenou trasu. Od bodu 3 už žádné problémy nebyly. Celá túra, až na dva krátké úseky (zmíním se o nich dále), vede po turisticky značených cestách. Hezké výhledy jsou nejen z rozhledny (obr. 5 a 6.).     

Přístřešek     Někde kolem bodu 5 mne, po pravé straně cca 25m od cesty, zaujal přístřešek z obrázku. Jeho účel je mi však záhadou.

Pařezy     K vidění byly i dva zkrášlené pařezy. Od autorů těchto vylepšení to je pěkné, ale pařez stejně zůstane pařezem, i kdyby byl pozlacený.

Pramen Rožnovské Bečvy  (bod 7)   U ukazatele z prvého obrázku odbočte vlevo a nenechte se odradit suchými stromy (obr.2) ležícími přes cestu. Po jejich obejití už v cestě žádné překážky nejsou. Protože chodník klesá docela prudce, je zabezpečen řetězy, ale ne všechny jejich sloupky jsou dostatečně pevné (obr.3).

Po sestoupení dolů k pramenu, pejsek na něj napřed nedůvěřivě koukal, pak Bečvu očichal, napil se a začal skákat radostí nad lahodnou chutí této vody. (Já ji nechutnal a tak jsem s ním neskákal.)

Kaple Božího milosrdenství  (bod 9)   Stojí těsně vedle usedlosti, v místě se zajímavým názvem: Na Člověčí. Podle toho co mi řekla paní pracující tam na zahrádce, tak ji nechali postavit obyvatelé této usedlosti. Stavba byla dokončena v roce 2018, ale chyběl zvon a tak k vysvěcení došlo až v roce 2019, po dodání zvonu.

Cesta k ní vede po turisticky neznačené trase, a túru si prodloužíte asi o 2,5km. Jde se téměř po vrstevnici a tak cesta není nijak náročná. Obtížná mi nepřipadala ani na orientaci, ale s GPS se vám půjde lépe.

Kaplička byla zamčená, ve dveřích však byl klíč. Na dotaz zda mohu dovnitř, mi již vzpomenutá paní řekla, že "samozřejmě", ale ať po odchodu za sebou zase zamknu. Také vyjádřila přání, abych se jim zapsal do tamní návštěvní knihy.

U kapličky jsou lavičky, na kterých se dá posvačit a koukat na kopce, před sebou. Prostě se mi tam líbilo, a myslím, že to za tu zacházku stálo.

Ladův pramen  (bod 11)   Nevím zda pan Lada, jehož jméno pramen nese, je totožný s malířem Josefem Ladou a pokud ano, zda zde někdy byl. Pokud zde byl, tak, soudě podle cedulky umístěné vedle pramene, tuto vodu používal, nejspíš, jen na rozmíchávání barev.

Těsně před Ladovým pramenem je na potůčku malá, ale hezká vodní nádrž, přímo svádějící ke skotačení.

Miloňová rozhledna  (bod. 15)   Rozhledna se mi, včetně rozhledů z ní, líbila. Z bodu 12 jsem k ní šel kousek po turisticky neznačené cestě, která nebyla fyzicky, ani orientačně náročnána.

Zvonička za Miloňovou  (bod 16)   Zde jsem se původně ani zastavovat nechtěl. Při pohledu na ni jsem však neodolal a zašel si ji prohlédnout zblízka.