Počasí bylo vysloveně jarní. Začínaly kvést kočičky, na Červeném kamenu nacvičoval nějaký ptačí sbor ódu na blížící se první jarní den, jak si lze poslechnout ZDE, a asi pět motýlků pilovalo za stejným účelem leteckou akrobacii, ale ty se mi vyfotit nepodařilo.
V mapě je kopec označen jako vyhlídkové místo, ale byl zarostlý a výhledy jsem tam nenašel. Je tam sice nějaký starý, kovový stožár, ze kterého by rozhled asi byl, ale nezkoušel jsem to, mé kosti jsou mi milejší než rozhledy.
Z Pískovny odcházejí dva neoznačené, lesem prošlapané chodníky. Dolů do Janíkova sedla se jde tím pravým, z druhého obrázku.
Janíkovo sedlo (bod 6) Toto místo
je středem túry a procházel jsem přes něj 3x. Na Červený kámen se odtud nejde cestou, ale okrajem louky, jak ukazuje šipka v druhém obrázku.
Červený kámen (bod 8) Rozhled je
odtud hezký, a pokud vás budou bolet nohy, je tu lavička, která pojme jeden tulící se pár bez batohů. Žlutá šipka vpravo ukazuje na Raškův kámen.
Poslední lístek z trojlístku (body 10 až 14) Tento lístek
jsem do túry zařadil s vidinou, že se mi podaří najít alespoň pěšinku vedoucí na Holý vrch, který jsem měl v úmyslu zdolat. Nestalo se tak. Z bodu 10 vedoucí cyklosteska, po které jsem šel, byla tak strašně rozblácená, místy přes ni tekly proudy vody a byl problém projít suchou nohou, že jsem si na nějaký Holý vrch ani nevzpomněl.
Tím, že jsem nehledal jak se dostat na Holý vrch, mi tato část túry připadla celkem nezajimavá. Zpestřením byla jen jedna novodobá zřícenina, veličajzný pařez a sklípek ve stráni vypadající z dálky jako portál tunelu.
Překvapil mě náš pejsek. Choval se zde jako doma a tak si říkám, zda zde nebyl, v některém ze svých minulých životů, hradním pánem.