Některé úseky této túry se překrývají s túrou, kterou jsem šel v prosinci 2020. Tato prosincová túra je k vidění ZDE.

Charakteristika túry     Základní túra bez odboček měří 12km a po fyzické stránce obtížná není. Více než polovina ji však vede po turisticky neznačených cestách a i ten značený úsek není, co se týče značení, nic moc, proto doporučuji mít sebou GPS. Díky kůrovci nabízí túra spoustu nádherných rozhledů, které však do pěti, deseti let pominou - všude už byly vysazené mladé stromky.

Ještě poznámka.

Z bodu 2 do bodu 3 nevede cesta, ale jde se po okraji louky, a za bodem 3 se jde asi 300m vzhůru, ve vysoké trávě prošlapaným chodníkem.

Rozhledna Kunovická hůrka  (bod 4)   Rozhledna je malá, ale pohledy z ní jsou hezké.

Body 5 a 6     Z bodu 5 do bodu 6 lze jít dvěma různými cestami jak je patrno z první fotky. První, přerušovanou modrou čarou označená cesta, je prošlapaný chodník mezi dvěma ohradami, jak je patrno z druhé fotky. (Tato fotka pochází z prosincové túry.) Druhá cesta je označena šedou čárou, a jedná se o normální lesní cestu, jak je patrno z třetí fotky.

Pokud by vás do těchto míst osud zavál v době velkého bláta nebo jiné povětrnostní nepřízně, je lepší použít druhou, šedě označenou cestu, a toto upozornění je důvodem, proč se zde o těchto dvou cestách vůbec zmiňuji.

Hradiště  (bod 8)   Cesta na vrchol tohoto kopečku v mapě zakreslena není, ale existuje. Přes křižovatku v bodě 8 jděte rovně, je tam lesní cesta. Až cesta skončí, zahněte vlevo a jděte po vyšlapaném chodníku, vše ukazuje první obrázek.

Vlastní vrcholek (obr.2) je zalesněný, a tak výhledy prakticky nejsou žádné.

U Čertova kamene  (bod 12 a 13)   Nahoru jsem šel z bodu 12 neprošlapanou trávou mezi ploty dvou sousedních lesních školek a dolů jsem se vracel po "lesní" cestě přes bod 13. Kde všude jsem se tam toulal, a koukal při tom do údolí, je patrno z prvního obrázku. Zbývající fotky ukazují něco z toho, čím jsem se tam kochal.

Balvan  (bod 14, 15)   Tento balvan je na 600m kopečku mezi body 14 a 15. Protože nedaleký vršek, Čertův kámen, jsem z mi naprosto nepochopitelných důvodů minul, aniž bych na něj vylezl, hlodá ve mně otázka, zda toto není ten Čertův kámen, který dal této oblasti jméno.

Kříbec  (body 17, 18)   Ani na tento kopeček není v mapě zakreslená cesta a přitom tam jakás takás vede. Kudyma jsem na Kříbec šel, je patrné z prvního obrázku. Zbývající obrázky ukazují něco z toho, co jsem při této cestě viděl.

U švarné Hanky  (bod 20)   Klidně by se to tam také mohlo jmenovat "U švarné mlátičky". Ona tam totiž je krásně zrekonstruovaná mlátička k vidění.

Kuželův památník  (bod 21)   Když jsem tudy šel v prosinci, tak jsem jej v rámci bloudění minul. Tentokrát jsem si už dával pozor - neminul a navíc pochopil, proč v prosinci minul.

Na úrovni tohoto pamántníku (obr. 1), kdy jej ještě není vidět, je potřeba prudce zahnout vpravo, ale cesta vypadá že vede rovně a navíc jsou přes památník vyvrácené dva stromy. Turistické značení nabádající k tomuto odbočení je snadno přehlédnutelné. Na druhém obrázku je žlutou šipkou označeno místo, kde je památník umístěn a na zbývajících fotkách je už vidět vlastní památník.

Rajnochovický kostel  (bod 22)   Tento kostelík zaujme už z dálky (obr.1; prosinec 2020), jenže, kde jsou ty časy, když se kostely nevykrádaly a mohly být celý den otevřené. Dnes se o jejich prohlídku už ani nesnažím.

Leč, při míjení tohoto kostelíku jsem si povšiml, pootevřeného bočního vchodu. Neodolal jsem a zamířil k němu. Ve chvíli, kdy jsem tam chtěl nakouknout, dveře se otevřely úplně, vyšla paní a povídá, "Chcete se podívat na náš hezký kostel?". Pochopitelně jsem chtěl. A tak jsem se, díky tomu, že zrovna uklízeli vánoční výzdobu, mohl podívat dovnitř a dokonce mi rozsvítili i Betlém.

Takže děkuji Bohu i těm paním a pánovi za toto hezké a překvapivé zakončení této mé túry.