Z technických důvodů je mapa trasy rozdělena do dvou částí. V prvé je trasa z parkoviště až po místo, kde jsem odbočil do lesa, abych se dostal k vodopádu. Ve druhé je zpáteční cesta, která končí na parkovišti. Ta část trasy, která nešla zakreslit do mapy je zde uložena jako snímek obrazovky.

Charakteristika túry     Túra měří 26km a většina trasy je nenáročná. Vyjímkou je úsek v bodě 11 na mapě 1. části, a průchod v bezprostředním okolí vodopádu. Tyto dvě části túry náročné jsou, a jejich popis je uveden níže. Prakticky celá trasa vede po turisticky neznačených cestách a bez GPS by orientace byla obtížná. Většina cest vedla lesem, ale byla i místa s hezkými výhledy.

Ještě tři drobné poznámky. V bodě 4, na mapě 1. části, lesní cesta přechází v chodník, který posléze končí a je potřeba jít cca 100m vzhůru přímo lesem a tak se dostat na cestu. Druhá poznámka je k cestě začínající v bodě 11. Leželo přes ni dost vyvrácených stromů (obr. 1) a asi ve třech případech jejich obcházení bylo značně nepohodlné. No a poslední poznámka souvisí s bodem 2, v mapě 2. části. Je tam chatka a vypadalo to, že cesta vede jen k této chatce (obr. 2). Ale byl to jen dojem. Za chatkou cesta opět pokračovala. Chatku lze obejít vrchem po neudržované trávě, nebo spodem po vysekaném trávníku, což ve vás vzbudí dojem, že těm chatařům procházíte přes dvorek.

    

Hřebenovka  (bod 5 v 1. části mapy až chata Slavíč)   Jednalo se o příjemnou procházku lesem, při které jsem nepotkával lidi, ale větší nebo menší zamrzlé kaluže - první v této zimě - a jejich led mne dokonce unesl. Ale stejně jsem je pro jistotu obcházel.

Slavíč     Bylo to nejvyšší místo této túry. Co lze na jeho vrcholu vidět ukazují následující dva obrázky.

Kochání  (bod 6 v 1. části mapy)   Když jsem přišel do tohoto bodu, byla tam odbočka vlevo, budící naději, že po ní lze dojít k místu s možností kochat se hezkým výhledem. Tak jsem tedy šel. A udělal jsem dobře, jak je patrno z fotek. Domnívám se, že vysoké pohoří na druhém obrázku jsou Tatry.

Chata Slavíč     Oproti mé poslední návštěvě zde přibyl medvěd v nadživotní velikosti a místo zbořené staré budovy už stojí budova nová.

Láska až za hrob     Cestou jsem viděl dva stromečky, které se měly tak rády, že jejich objetí neukončila ani smrt.

Přerušená cesta  (bod 11 v 1. části mapy)   V tomto místě cesta končila, neb ji, nejspíš, odnesla voda. Pohled, který se mi z konce cesty naskytl je na obr. 1. Zbývající dva obrázky ukazují, kudyma jsem tuto překážku překonával. Uklouznout a spadnout dolů by nebylo nic příjemného.

Z fotek je snad patrné, že tato cesta není vhodná pro každého.

Suché vodopády     K vlastním vodopádům cesta nevede a tak jsem šel lesem. Trasa tohoto lesního putování je na prvém obrázku. Bod 1 odpovídá bodu "Cíl" v první části mapy a bod 2 je totožný s bodem "Start" ve druhé části mapy.

Kolem bodu 1 nebylo žádný chodníček, vedoucí do lesa, vidět a tak jsem do něj vlezl přes křoví a stromy, cestu lemující (obr. 1). Potom, dál od cesty se už lesem šlo docela dobře.

Suché vodopády (obr 3,4) v rozporu se svým jménem nějakou vodu měly, i když moc jí nebylo. Břehy úžlabiny, kterou tam Suchý potok protéká jsou dost příkré a tak, pokud budete chtít dolů pod vodopády, vemte si cca 20m lana.

Zda se dá někde v horní části vodopádů projít jednoduše na druhý břeh potoka nevím. Já, když už jsem byl pod vodopádem, vyškrabal jsem se, kolem spadlého kmenu (obr. 5), nahoru nad úžlabinu. Bylo to docela náročné.

Průchod lesem, který pak následoval, byl už pohodový a poté co jsem narazil na v mapě nezakreslenou lesní cestu, došel jsem po ní pohodlně do bodu 2, alias bodu "Start" v druhé části mapy.

Tma     Když jsem procházel bodem 3 v druhé části mapy, byla už skora tma. A tak jsem velebil vynálzce čelovky a GPS. Bez těchto dvou věcí bych lesem bloudil asi až do rána. Poslední obrázek je pohled, který se mi naskytl poté co jsem vyšel z lesa a vstoupil na můstek přes Skalku.