Charakteristika túry     Túru řadím mezi středně těžké, a s vyjímkou kratičkého odskoku k Myslíkovským Lurdům vede celá po turisticky značených cestách. Z počátku se jde oborou pak lesy, ale míst s hezkými výhledy je dost. Prudší stoupání jsou asi tři, ale kratičké - snad jen 30m. Od Janáčkovy lavičky je delší kus prudšího klesání. Hukvaldský hrad jsem vynechal, byl jsem na něm již mockrát. Pokud si jej do túry zařadíte, prodlouží se vám o cca 1 až 2km a přidáte si zhruba 300m prudšího stoupání a klesání.

V bodě 21 se mi docela dost rozcházely údaje mezi GPS a turistickým značením, budete-li na tom stejně, jděte podle turistického značení. A ještě jedna drobnost. V mapách.cz, které v GPS používám, vede místní červená značka jinudy než ve skutečnosti. Konkrétně, ve skutečnosti jde souběžně se zeleně značenou turistickou trasou - kolem Janáčkova domu, v mapách.cz vede přes bod 24. Ale je to opravdu jen zajímavost. Jdu-li kratší či o kousek delší ulicí, když obě vedou ke stejnému cíli, je přece jedno.

Hukvaldská obora     Obora není přístupná pro veřejnost vždy, ale má své otvírací hodiny. O tom, že to se zavíráním a otvíráním je myšleno vážně, svědčí zámek na vstupní brance (obr. 2). Co mne mate je fakt, že pokud do obory vstupujete od západu (nejčastěji používaný vstup) je otvírací doba (obr. 1) jiná, než pokud do obory vkráčíte od jihu (obr. 3). Ale to jen tak na okraj. V oboře jsou mnohem zajímavější věci, jak je patrné ze zbývajících obrázků.

Jak zní stromy  (bod 3)   Poznáte podle zvuku dřevo do kterého klepete? Pokud ne, přistavte v bodě 3 a vyzkoušejte si to.

Smysl pro humor  (bod 4)   Tato ohrádka s odpočívadlem se mi moc líbila, a tak jsem do altánku zamířil. Když jsem si však přečetl cedulku na vrátkách, smekl jsem před inteligencí a smyslem pro humor jejího autora. Ten doporučený altánek tam opravdu je, a je také moc hezký, jak je patrno z posledního obrázku.

Odbočka  (bod 5)    Nalezení této odbočky mi chvíli trvalo a to i přesto, že tam na stromě je ukazatel a GPS rovněž trvala na tom, že stojím na správném místě - jen oči pořád drze tvrdily, že tam žádná cesta ani chodník nejsou. No, hádejte se s vlastníma očima.

Nakonec se ukázalo, že pravdu má ukazetel, GPS i moje oči a jako trouba jsem z toho vyšel já. Tam není opravdu ani cesta ani chodník - jde se po trávě vpravo od plotu (obr. 1), a zadní plot se překonává žebříkovým přelezem z obr. 2.

Zvonička nad Kozlovicemi  (bod 6)   Není tady jen zvonička (obr. 1). Je tu také poslední, tedy 14 zastavení křížové cesty (obr. 2) a křeslo pro kochání se krajinou (obr. 3). Celé toto místo je velice hezké a stojí za návštěvu.

Chcete-li, ZDE si můžete na zvoničku zazvonit.

Pokud vám vrtá v hlavě, co to visí na opěradle kochacího křesla (obr. 4), tak vězte, že to jsou podsedáky pro případ, že se chce kochat více lidí než je pevných míst - čili obdoba přistýlky. Podsedák si položíte do trávy a žádný chlad a vlhkost od země vás nebudou při kochání rušit.

Svatý Hubert  (bod. 7)   Ani nevím, jestli se takovým dřevěným stavbičkám také říká kapličky. V každém případě byla věnována sv. Hubertovi, který je znám hlavně jako patron lovců a myslivců, ale má těch patronací víc. Hovořím v minulém čísle, protože při mé návštěvě již nestála, nýbrž ležela na zemi.

Myslíkovské Lurdy  (bod 8)   Ze směru odkud jsem do bodu 8 přicházel já, není odbočka k poutnímu místu do očí bijící, ale pokud zrovna nebudete své partnerce vyznávat lásku, či věnovat se podobné, veškerou pozornost zabírající činnosti, odbočku nepřehlédnete.

Myslíkovské Lurdy jsou poměrně novým poutním místem, pochází z roku 1946.

Když jsem stál úplně u jeskyně a měl klečící sv. Bernardetu těsně po pravé ruce, napadlo mne se k ní otočit. V prvé chvíli jsem měl dojem, že její oči jsou živé. Nevím zda za to může to, že jsem doposud, takhle zblízka nikdy soše nepohlédl do očí, nebo jsou ty oči opravdu tak dobře udělané.

Rozhledna Kabátice alias Panorama   (bod. 14)   Cestou jsem stále vyhlížel její věž vyčnívající nad stromy. Marně. Po příchodu k ní jsem zjistil, že je mezi stromy utopená a kouká se "jen" průseky. Ale přesto jsou pohledy z ní hezké. Jsou u ní lavičky a tak se zde dá i pohodlně posvačit.

Pod rozhlednou je i památníček (obr. 4) literáta Františka Lazeckého, který, mimo jiné, sepisoval také slezské a lašské pověsti. Pokud vás zajímá pověst o rytířích v Čantoriji v jeho podání, můžete si ji přečíst ZDE

Svatá Marie Goretti  (bod. 15)   Toto poutní místo je vzdáleno asi 100m od rozhledny. Dominuje mu ohromný kříž (12m) a vedle něj je socha sv. Goretti.

Hlava  (bod. 20)   Takováto pěkná hlavička na mě koukala ze země. No, ona to spíš byla pořádná hlava než hlavička, ale stejně se mi líbila.

Janáčkova lavička  (bod. 22)   První obrázek ukazuje pohled na lavičku, druhý pohled z lavičky. Nevím jak byl pan Janáček vysoký, ale dnešní křoviska by mu asi neumožnily zažívat příliš silné zrakové vjemy.

Pletivo proti Rychlé rotě     Když jsem procházel, už v Hukvaldech, silnicí s bodem 24, zaujalo mne pletivo na trávě kolem jednoho plotu. Marně jsem si lámal hlavu k čemu má sloužit, a tak jsem se zeptal majitele, který tam právě kosil.

"To je proti Rychlé rotě", dozvěděl jsem se.

Jako neznalec místních poměrů jsem požádal o bližší vysvětlení.

Rychlá rota jsou obecní sekači se strunovýma sekačkama, kteří mu vždy vysekali trávu i s kořenama. Protože si teď zasel novou, musí se proti nim nějak bránit.

Jak prosté.