Charakteristika túry     Túra je po fyzické stránce středně těžká, a s vyjímkou odskoku na kótu 902 (terčík 13) - tento odskok však není nutný - vede celá po turisticky značených cestách. Výhledy začínají zhruba od Pusteven, do té doby se jde lesem.

Ještě k parkování. Parkoviště, které jsem si doma vyhlédnul, slouží zatím jen pro hosty restaurace Na Pekliskách. A tak jsem se s paní, co tam byla, domluvil, že si po túře něco u nich dám a tím pádem se stanu hostem s nárokem na parkování. Sympatické. Abych svůj slib splnil, dal jsem si po túře česněčku a moc mi chutnala - česnek v ní byl opravdu kvalitní. Doma, po návratu, jsem manželku napřed pořádně chytnul a pak teprve políbil. Díky tomuto opatření neupadla, ale i ona uznala že česnek měl opravdu ty správné grády.

Ti, kterým se takováto gentlemantská dohoda nelíbí, mohou zajet do bodu 2. Je tam plácek, kde se dá auto zaparkovat.

Valaška  (bod 4)   Jedná se o typický příklad dvojjedinnosti - visutá stezka i rozhledna v jednom. První obrázek ukazuje tu více rozhlednovou část, na druhém obrázku je vchod a na třetím jsou informace potřebné k návštěvě. Poslední obrázek dokládá, že Valaška je viditelná ze širokého okolí - nafotil jsem jej někde okolo bodu 19.

Zajíc     Od malička jsem si myslel, že zajíc má veliké uši, aby dobře slyšel. Informační tabule mezi Valaškou a Pustevnama mne vyvedla z mé dětské naivity - zajíc používá své uši jako chladič. Čili, jestli jsem to správně pochopil, tak čím má zajíc větší uši, tím rychleji může běžet.

Vlasy     Nedaleko od vrcholu Radhoště jsem potkal turisku se zajímavým účesem.

Národní divadlo  (kolem bodu 6)    Buď jsem tehdy chyběl ve škole, nebo jsem byl plně zaměstnán stříháním Jiřčina copu, nebo, a to je ta nejhorší varianta, paměť už není to co bývala. Zkrátka, novinkou pro mne je, že první kámen do základů Národního divadla pochází z Radhoště.

Radhošť  (bod 9)   A toto je kaplička na našem památném Radhošti. Nenechte se zmýlit dřevěným exteriérem. Kaplička je zděná.

Kóta 902  (terčík 13)   Jak jsem již zmínil v úvodu, dá se tento neznačený úsek cesty snadno vynechat - projdete z bodu 11 po zelené přímo do bodu 15. Přijdete tím však o několik hezkých výhledů z okolí této kóty, viz obrázky, kde na druhém je vidět zakonzervovaný důl Frenštát.

Pokud se rozhodnete na tuto kótu zajít, tak jen několik drobných informací.

Já jsem původně zamýšlel nahoru na kótu odbočit v bodě 12. V bodě 11 jsem si však všiml skoro neznatelného, vyšlapaného chodníčku a tak jsem na něj zahnul (obr 4). Chodníček se ztrácel a zase objevoval až se ztratil úplně. Orientace ale nebyla těžká, šel jsem prostě do kopce a tak se dostal až nahoru na kótu. Od kóty do bodu 14 už vede zřetelný chodník.

Z bodu 14 lze jít po lesní cestě až do bodu 16. Já jsem si zvolil cestu z bodu 14 do bodu 15. Jde o neprošlapaný lesní průsek jak je patrno z posledního obrázku. Jeho závěrečná část docela prudce klesá a je potřeba dávat pozor, ať našinec neuklouzne a neudělá si krvavé rýhy na své sedací části.

Tarzanie  (bod 18)   Z Ráztoky se do cíle už jde v zásadě po rovině. Pokud před nástupem na tuto rovinovou nudu potřebujete ještě odstříknout adrenalin, máte možnost si v Ráztoce zahrát na Tarzana.