Charakteristika túry     Pokud by túra neměla 20km, zařadil bych ji mezi lehké. Tak ji dám do středně těžkých. Celá vede po turisticky neznačených lesních cestách (sem tam i stezkách), ale nějaké výhledy také nabídne. Zajímavost má asi jen jednu, a tou je lesní evangelický kostel. Je tedy vhodná hlavně pro ty, kteří rádi chodí po lese. Vzhledem k uzavření hranic jsem se vyhýbal hraničnímu hřebenu, ať v případě přešlapu neskončím na 14 dní v karanténě.

Podrobnější popis túry a obrázky jsou níže.

Zarostlá cesta    Jak je patrno, z následujících dvou obrázků, cesta mezi body 4 a 5 je hodně málo používaná, a tak na ni již stihly vyrůst docela veliké smrčky.

Neprůchodná cesta     Úsek mezi body 6 a 11 jsem chtěl projít po cestě vedoucí po hranici PR Uplaz, tedy přes kótu 942. Zůstalo jen při chtění - cesta je zavalená uschlými stromy a chrastím. Zpočátku jsem se tyto překážky snažil obcházet, ale nedalo se. Představa, že budu mít plné boty suchého jehličí, větviček a kůrovce, mne zastavila, vrátil jsem se zpět na cestu a tento vršek obešel, jak je patrno z mapy trasy.

Sníh     Překvapilo mne, že i když už byla spousta teplých dnů, bylo na cestě několik, možná 200, 300m dlouhých, úseků se sněhem, po kterém se dalo jít. Protože jsem se přece jen do něj několikrát propadl, vím pozitivně, že sahal do poloviny lýtek.

Cesta k lesnímu kostelu  (bod 9)   Odbočka k lesnímu kostelu je snadno přehlédnutelná, jak ukazuje fotka, a taky jsem ji přehlédnul a musel se k ní vracet. Později jsem zjistil, že není nutné jít po této cestě, ale lze odbočit i před bodem 9 a sejít dolů z kopce - je tam téměř mýtina a myslím, že památník připomínající tento lesní kostel nelze minout.

Památník evangelického lesního kostela  (bod 10)   Evangelické lesní kostely jsou místa, kde se v době pronásledování scházeli evangelíci k bohoslužbám. Text na pamětní desce zní: Na tomto místě se v době protireformace v 2. pol. 17 stol. scházeli evangelíci k tajným bohoslužbám.

Kromě tohoto lesního kostela vím, tady v Beskydech, ještě o dalších dvou. Jednak Zakámen a dále Godula. (Na Godule je také Památník vzniku 1. ČSR. Když jsem u něj byl naposled vedl k němu jen, ve vysoké trávě, prošlapaný chodník.)

Záhadná trubka     Od památníku jsem se nevracel po cestě, ale zamířil přímo vzhůru. Na jednom z pařezů, kterých tam bylo nespočítaně, byl přišroubovaný kus prázdné, nahoře otevřené, umělohmotné trubky. Smysl tohoto lidského výtvoru mi zůstal utajen.

Zamrzlé vodopády     Také jsem potkal dva zamrzlé μvodopády.

Nepoužívaná stezka     Podle mapy v bodě 14 má z lesní cesty odbočovat stezka, ale neodbočuje. Tekl tam jen malý potůček. Když jsem kolem něj vylezl pár metrů nahoru, něco, co by kdysi stezkou mohlo být tam bylo, ale připadlo mi, že posledními lidmi, kteří po ní šli, byli v létě roku 1944 partyzáni. (Stezka je za smrčkem na první fotce.) Ze skály (bod 15), ke které mne tato stezka dovedla, bylo vidět - v mapě nezakreslenou - stezku, vedoucí také kolem této skály, jak je patrno z druhé fotky. Předpokládám, že kdybych v bodě 14 z lesní cesty neodbočil, došel bych na křižovatku s touto, v mapě nezakreslenou, stezkou.

Vlastní skála je na třetí fotce.

Na posledním obrázku je také poslední drobný hlavolam. Podle vzhledu bych řekl, že se jedná o kus betonu. Co mi vrtá v hlavě je to, jak se tento kus zvětralého betonu ocitl nedaleko vrcholu této skály. Na to, aby jej někdo nedopatřením přinesl v kapse, a tady mu z ní vypadl, je přece jen poněkud veliký.