Uplynulý týden byl celý zvláštní. Na túru jsem chtěl jít v úterý, a to opět do Jeseníků. Jako obvykle jsem zajel autem do Českého Těšína a posadil se do vlaku. Když přišel jeho čas, tedy 4:45 - čas odjezdu, vláček pantografická sebou škubl, zhasly mu světla a on si klidně dál stál u perónu. Za chvíli se světla rozsvítila, vláček sebou opět škubl, zhasl a zase stál dál. Když tento svůj kousek zopakoval asi pětkrát, přišel pan průvodčí a omlouval se za pokažený vlak, a že můžeme jet vlakem dalším, v 5:15, to je o 30 minut pozdějí.

Pěkné, jenže. Já jsem v Ostravě Svinově potřeboval přestoupit na vlak do Zábřehu na Moravě a na přestup jsem měl jen 20 minut. V Zábřehu jsem chtěl přestoupit na vlak do Šumperku a v Šumperku na autobus do Bělé pod Pradědem, odtud jít pěšky do Branné a ještě večer se vrátit domů. Sečteno a podtrženo, takováto túra se už nějakým pozdějším vlakem nedala stihnout.

A tak jsem z vlaku vystoupil, vrátil jízdenky, sednul do auta, zajel domů, převlékl se do pyžama a šel znovu spát.

Silný vítr, časté přeháňky a stoupající aktivita koronaviru SARS-CoV-2 ve dnech následujících mě přiměly, pustit další túry v Jeseníkách prozatím z hlavy. Když pak během týdne zákázali shromaždění nad 30 lidiček - tedy i mše a Aladin na neděli předpověděl pěkné počasí, napadlo mne, oslavit den Páně pod širým nebem, konkrétně, obejít údolí Horní Lomné tady v Beskydech. Jako start i cíl jsem si vybral poutní místo Salajka.

Počasí v tu neděli bylo opravdu hezké a já vyrazil. Po osmé hodině jsem vystoupil v Salajce z auta a k mému velkému překvapení, první co jsem uslyšel bylo čtení ze Starého zákona. Tak jsem se vydal nahoru ke kostelíku. Před ním bylo několik lidí (viz 1. fotka) a vedle kostelíku byla docela veliká reprobedna, ze které se čtení ozývalo. Hlavní dveře do kostela byly otevřené, ale mříž uzavírající vlastní prostor chrámu byla zavřená a pan farář uvnitř, v prázdném kostele, sloužil mši svatou.

Součástí katolické bohoslužby je také pozdravení pokoje, při kterém si účastníci bohoslužby podávají ruce. Když tato chvíle nastala, upozornil pan farář, ať prozatím, místo podávání ruky, věřící toto přání pokoje vyjádří úklonou hlavy. Po ukončení mše ještě provedl osvětu, jak se chovat s ohledem na koronavir a pak jsme se rozešli.

Charakteristika túry     Túra je středně těžká. Praktický celá vede lesem a proto výhledů do krajiny je minimum. V úseku mezi body 6 a 9 bylo nečekaně moc zmrzlého, hrbatého sněhu, přes který v mnoha místech protékala voda. Při překonávání těchto rozmáčených míst jsem musel dávat pozor, ať si vodu nenaberu do bot.

Pokud nebudete mít štěstí a nechytnete v Přelači autobus, budete muset poslední cca 2km jít po, sice hodně málo frekventované, ale přece jen, silnici.

Salajka    Jak uvádím v úvodu, zaujal mne průběh mše svaté v místním kostelíku.

Odpočívadlo  (bod 6)   Střecha tohoto odpočívadla nevydržela množství sněhu a částečně se zbortila.

Sníh, voda a bláto     Tak vypadaly některé úseky cesty mezi body 6 a 9.

Sloup v lese  (bod 7)   Tento sloup mne zaujal, hned jak jsem kdysi kolem něj šel poprvé. Nejadná se o nějaký zapomenutý sloup, vede k němu kabel a je zjevně udržovaný. A tak si marně lámu hlavu, k čemu takový sloup uprostřed lesa, může sloužit a kdo zrovna tady, mezi stromy potřebuje elektřinu.

Muřinkový vrch  (bod 8)   Když jsem tímto místem procházel naposled (loni, předloni?), tak kapličku ještě opravovali. Dnes je její oprava již dokončena, a i okolí je pěkně upraveno.

Z informační tabule, která tam je, jsem se dozvěděl, že začátkem 20. století, zde u vyvěrajícího pramene postavila místní rodina Klusú dřevěnou kapličku. V letech 1930 až 1932 se sem chodili modlit o rodinu manželé Josefka a JUDr. Vladimír Nárožný z Olomouce. V roce 1932 při této společné modlitbě pojali úmysl, postavit zde, na hranici Slezska a Slovenska kapličku kamennou, která byla v roce 1933 posvěcená.

Přelač - podtékaná hospůdka     Poslední zajímavost, na kterou koukám pokaždé, když jdu kolem, je Hospůdka Přelač. Zda je Hospůdka funkční jsem nikdy nezjišťoval, ale voda pod ní tekla vždy.