Charakteristika túry     Až na část kolem vrcholu Kralického Sněžníku, se jednalo o středně těžkou túru. Tato závěrečná část byla dost obtížná, ale ne svým terénem, nýbrž povětrnostními podmínkami. Sněžilo, foukal silnější vítr (ne vichřice), který tvořil závěje a viditelnost byla mizerná. Sněžnice jsem si připevnil někde kolem bodu 10.

Co se týče hezkých výhledů, tak za příznivého počasí jich túra skýtá mnoho. Mne toto příznivé počasí potkalo až při cestě dolů, jak je vidět z fotek ve fotogalerii.

Ještě drobné upozornění. Odbočka v bodě 4 vypadá jako příjezd k domku a proto je snadno přehlédnutelná.

Počasí     Při cestě nahoru byla obloha zamračená, chvílemi sněžilo, viditelnost nic moc.
Jak jsem stoupal vzhůru, tak sněžilo čím dál víc.
A když jsem vyšel úplně nahoru na horu, tak počasí bylo vysloveně dobrodružné. Nebýt zatlučených orientačních kůlů vedle turistického chodníku, musel bych jít podle GPS - orientace byla nemožná.

Bunkr     V bodě 2 stojí prvorepublkový bunkr, a ten byl také jedním z důvodů, proč jsem od vlaku šel po žluté značce. Svým umístěním, tvarem i nasměrováním střílen mi připadá, že nepatřil přímo do linie těžkých opevnění, ale měl chránit jen přístup do Starého města - takový veliký ŘOPík. Podle toho co je na něm napsáno je dneska zprivatizován a z nápisů na zdi i vchodové mříž usuzuji, že majitel je "srandista".

(ŘOPík je ten nejmenší bunkřík a je akronymem z Ředitelství Opevňovacích Prací, což byla instituce řídící za První republiky výstavbu opevnění.)

Samota     Jak jsem se zmínil již výše, to ráno byla žlutá mou barvou. Po nějaké době chůze jsem se začal přehřívat a uvědomil si, že kopec do kterého jdu, a který tam vůbec neměl být, je nějaký dlouhý. Tak jsem mrknul na GPS a pochopil, že jdu úplně, ale úplně špatně, totiž, že po žluté už delší dobu jít nemám. A tak nezbylo, než se otočit a vyrazit zpět.

Toto zbloudění mne však přivedlo k domku na samotě (bod 3), který je nazýván Běličkův statek.

Nejzajímavější na něm je asi to, že si jej filmaři vybrali pro natáčení některých scén filmu Pramen Života - Der Lebensborn

Mne pak ještě zaujaly další drobnosti. Dům asi nemá zavedenou elektřinu - nevšiml jsem si žádných elektrických sloupů a že by tam vedl kabel se mi moc věřit nechce.

Nezvyklý mi přišel způsob opravy, kdy mezi starý, kamenný základ a dřevěné první patro "vsunuli" nové obvodové zdi.

Jako poslední mne zaujal starý držák na vlajku pod nejvyšším oknem. Zvláštní je už to, že na domku vzdáleném od nejbližších vesnic cca 1km vzdušnou čarou a který ani neleží u pořádné silnice měl někdo potřebu vyvěšovat vlajku.

Napadli mě filmaři, ale ve zmíněném filmu tam žádná vlajka nevisela.

Za socialismu se vyvěšovaly vlajky dvě - naše a sovětská, držák však je jen pro jednu.

Mezi koncem války a příchodem komunistů, se v tomto kraji raboval majetek po Němcích a "zlatokopové" vlajky moc nevěšejí.

Takže zbývá (pominu-li Rakousko-Uhersko) První republika a období od Mnichova 1938 až do konce války.

Za První republiky tato oblast byla prakticky německá. (Staré Město - Mährisch Altstadt 18 Čechoslováků a 1947 Němců; Stříbrnice - Stubenseifen 0 Čechoslováků a 443 Němců; Kunčice - Kunzendorf 0 Čechoslováků a 519 Němců.) Nedovedu si proto představit, že by tam někdo měl odvahu vyvěšovat vlajku ČSR.

A tak mi zůstalo jen vítání Wermachtu v září 1938 a další "významné" údálosti této epochy, jako třeba vítězné bitvy Wermachtu, oslavy 1. máje, nebo Hitlerových narozenin.

Ale, třebas mám fantazii příliš bujnou, nebo naopak malou a vysvětlení je mnohem prostší.

Doplnění  (4.8.2020)   Opět se ukázalo, že má fantazie je jen pouhým slabým odvarem z košatého stromu života. Ozval se mi totiž majitel této chalupy a uvedl věci, o kterých jsem jen spekuloval, na pravou míru. A zde je tedy text emailu, který jsem obdržel:

Jen pár drobností na vysvětlenou (pokud vás to zajímá) - elektriku máme, a věřte nebo ne, kabel jsme položili v roce 2016 v délce 600 m od trafostanice dole u silnice.:-). Bylo to náročné, jako celá rekonstrukce objektu. Snažíme se o celkové dodržení původní architektury. Chalupa byla bílá, po fasádě bude zase bílá. Pouze přezděno, technologicky to bylo náročné, etapovitě děleno, jde to pomalu. U držáku na vlajku je to prosté, mám pěknou vlajku - standartu Rakousko uherského arcivévody, kterou občas z legrace s dětmi vyvěšujeme, když přijedeme. Stojan jsem umístil já, minulý rok. Ale nejste daleko od úvah německé minulosti této oblasti, Čechů zde bylo minimum.

Protože shodou okolností jsem minulý týden šel opět okolo, využil jsem pozvání, které mi majitel učinil, a na statku se zastavil. Díky tomu jsem mohl přidat fotku v emailu zmiňovné standarty a navíc i dílny s původním vybavením. Posledních pět fotek je z "dávnověku" tohoto statku. Dále jsem se dozvěděl, že současný majitel je teprve třetí od konce války, chalupa nebyla nijak upravována, a tak, k jeho veliké radosti, ji koupil v původním stavu. Běličkův statek své jméno získal po svém prvním poválečném majiteli.

A ještě jedna drobnost, pokud půjdete kolem, držák na vlajku tam již neuvidíte. Je z čela budovy přemístěn vlevo, blíž k vchodovým dveřím.

Na závěr děkuji majiteli za ochotu, s jakou mi ukázal Běličkův statek zevnitř, a podělil se se mnou o informace o tomto statku i jeho okolí.

Chata Návrší     Cesta k této chatě vede do kopce, jak jinak v horách, že? Proto není vůbec vzácností, že přicházející turista je propocen. Proto on i jeho okolí zajisté s radostí uvítají možnost, že se zcela zdarma před chatou může odpotit. Já jsem to ale nezkoušel, takže nevím jestli po koupeli recepční přinese ručník.

Pramen Moravy     Prvý obrázek ukazuje jak vypadal pramen Moravy při této mé návštěvě. Druhý, jak vypadá, když zrovna není sníh.

Spolupoutníci     Při cestě nahoru jsem si v jistou chvíli všiml, že přede mnou šli nějací lidé se sněžnicema. Ani si nepamatuji, ve kterém místě jsem to zaregistroval. Někde kolem bodu 10 jimi prošlapaný chodník zahýbal do lesa. Zastavil jsem a ujistil se pomocí GPS, že pokud chci na Kralický Sněžník tak musím opravdu rovně, po neprošlapaném chodníku. Proto mi nezbylo, než, jak už jsem se zmínil v úvodu, nasadit si sněžnice a pokračovat neprošlapaným sněhem dál.

Chodník vede vedle křížku patřícímu Josefu Tejklovi, který někde v těchto místech roku 2009 zahynul. Chvíli poté, co jsem křížek opustil, se kolem mne prohnala šňůra asi devíti lidiček na sněžnicích a chodník se, po jejich průchodu, opět stal schůdným i bez sněžnic.

Na Sněžníku jsme se potkali znovu a pak během túry ještě několikrát. Pokud se člověk s někým stále potkává a loučí a zase potkává a zase loučí a tak pořád dokola, nejde to, neprohodit spolu nějaké to slovo.

Když mi řekli, že jdou z Rychlebskýh hor, tak jsem se naivně, no, spíš hloupě, zeptal, jestli to stihli za jeden den. Odpověď smozřejmě zněla "ne". Tak jsem se zajímal v kolika chatách spali. Když mi řekli, že v žádné, začalo mi to být podezřelé.

A tak se nad mým divením slitovali. Šlo o skupinu organizující zážitkové akce, zaměřené na přežívání v drsných podmínkách. (Jejich jméno jsem bohužel zapomněl, ale v případě zjištění doplním.) Po celou tuto výpravu, která trvá už skoro týden spávají venku ve stanech nebo nějakých přístřešcích, vše potřebné si nesou sebou a dokonce nepoužívají GPS, ale jen klasické papírové mapy a případné problémy s výstrojí odstraňují průběžně, jak je vidět na čtvrtém obrázku.

Vysvětlení toho, že na Kralickém Sněžníku neměli sebou žádný bágl bylo prosté. U toho bodu 10, kde jsem se divil, že prošlapaný chodník zahýbá do lesa si své bágly, v tom lese, nechali a dál šli polehku. Vyzvednou si je při cestě ze Sněžníku.

Poslední obrázek ukazuje místo našeho definitivního rozchodu. Zatím co oni šli nahoru najít nějakou vhodnou závěj k přenocování, já jsem šel dolů, abych mohl strávit noc ve své posteli.

Smrk     Pár metů za bodem 16, jsem vlevo od silnice uviděl smrk, vyrůstající z automobilového pláště. Pomyslel jsem si: "že se komusi chtělo rozřezávat starý plášť, aby jej mohl nasadit na strom". Nicméně jsem se zašel podívat zblízka. K mému údivu plášť nebyl rozřezaný. Takže, buď tam ležel a spadlo do něj semínko ze kterého stromek vyrostl, nebo tento plášťový chomout někdo, tomuto nebohému smrčku, nasadil již v jeho ranném dětství.