Charakteristika túry     Díky sněhu, větru a sněžení byla túra fyzicky hodně náročná. Bez těchto přitěžujících okolností bych ji hodnotil jako lehkou.

Po vystoupení z vlaku, bylo počasí pěkné, střídala se modrá obloha s mraky a sněžením. Sněhu na zemi bylo tak akorát. Jak jsem stoupal výš, tak sněhu přibývalo. Toho na zemi, i toho, co padal z oblohy. Začínaly se objevovat i závěje. Modrá obloha a sluníčko se staly minulostí.

V bodě 2 jsem si musel připevnit sněžnice. Přesto i s nimi jsem se dost bořil a chůze byla velmi namáhavá. Tempem 20m chůze - oddech, 20m chůze - oddech, jsem pokračoval až na Smrk - hraničník, kam jsem dorazil v 13:00. Tedy ujití těch 5ti km mi trvalo 4 hodiny a měl jsem toho plné zuby.

Že Staré Město - původní to cíl této túry - mohu pustit z hlavy, mi bylo jasné už během plahočení se na Smrk. Proto fujavice s metelicí, které na Smrku panovaly, mě v tom jen utvrdily a bez větší lítosti jsem si za nový cíl své cesty zvolil vlakové nádraží v Ostružné.

Ze Smrku hraničníku se mi už šlo dobře. Je to z kopce a vedou tam upravené běžkařské dráhy. No, a protože jsem šel po okraji těchto drah a neničil jim jejich běžkařské stopy, chovali se ke mně všichni běžkaři přátelsky a nikdo z nich se nesnažil napíchnout si mne na lyžařskou hůl jako trofej. Nakonec se nade mnou slitovalo i počasí a někde od Císařské lovecké boudy se po modré obloze zase honily velikánské mraky, ze kterých občas zasněžilo.

Počasí     Tak nedějně vypadala obloha na počátku
a takhle to vypadalo kolem Smrku.

Sníh     První fotka ukazuje, jak pěkně vypadala cesta přede mnou, a druhá, jak jsem ji zohyzdil svým průchodem.

Prasata     V jednom místě má cesta vedla přes jídelnu divokých prasat. Jedno se mi ještě podařilo zahlédnout, jak zbaběle utíká a byl jsem moc rád, že utíká ono. Kdybych musel utíkat já, asi bych vám o tom už nemohl napsat.

Souboj?     Pokud si myslíte, že vidíte přípravu na souboj dvou běžkařů, tak jste úplně vedle. Bude se fotit.