Jednoho zimního rána jsem se probudil a zjistil, že jsem ještě nikdy nebyl ve Slovenském Ráji v zimě. Představa zamrzlých vodopádů mne tak nadchla, že jsem neodolal a při první mrazivé příležitosti do tohoto Ráje vyrazil.

Charakteristika túry     Fyzicky náročná túra nevhodná pro lidi kteří trpí závratěmi. Pokud ji půjdete v zimě, jako já, počítejte s tím, že půjdete i po ledu. Technické pomůcky (žebříky, řetězy a pod.) jsou v Prielomu Hornádu a Kláštorskej rokline. Kláštorská roklina se může procházet jen v jednom směru - jak ukazují šipky v mapě.

Zkušenosti     Jak jsem již naznačil. V zimním Slovenském Ráji jsem byl poprvé, proto jsem tuto túru chápal jako ověřovácí - tedy jestli ji vůbec zvládnu a co to obnáší.

První a nejdůležitější zkušenost - v zimě tam bez pořádných maček ani nechoďte, šlo by vám o život. Budete procházet zledovatělými úseky (viz. první čtyři fotky) a pokud uklouznete tak nespadnete do písku, jak v jedné své písni zpívá pan Mládek, ale rozplácnete se o nějakou skálu případně led Hornádu a i kdyby nebyl Hornád zamrzlý, stejně váše vyhlídky budou velice chmurné. Proto, když říkám pořádné mačky myslím opravdu pořádné mačky a ne nějaké nesmeky, které mají pár hrotů ze zkrácených hřebíků a při prvním zaboření do sněhu nebo ledu se vám svezou z boty.

Jak jsem zjistil, používání maček má ještě jednu výhodu. Některé části trasy vedou mělkým korytem potoka ve kterém bývají popadané kmeny stromů. Bez maček se po těch kmenech nedá jít - klouže to. S mačkama to neklouže, a tak jsem po padlých kmenech mohl jít nad ledem a vodou.

Při oblékání je potřeba si uvědomit, že do kaňonů nesvítí slunko a tak tam bývá chladněji. U mě to fungovalo tak, že ve fyzicky náročném úseku jsem se přehříval a v méně náročném jsem zase ochladl.

Důležité jsou i rukavice. Budete lozit po kovových žebřících a přidržovat se řetězů. Obojí může být mokré a zasněžené. A železo v zimě pěkně studí, jak se o tom - na vlastní jazyky - přesvědčili neposlušní žáci ve Svěrákově filmu Obecná škola.

A poslední věc. Já jsem si sebou vzal i sněžnice. Vím, v kaňonech nejsou k ničemu, ale cesta vede nejen kaňony a já nemám přehled kolik v končinách Slovenského Ráje bývá sněhu. Sice jsem je nepotřeboval, sněhu bylo poskrovnu, ale příště bych si je vzal znovu. Kdo ví zda se nebudou hodit.

Během túry jsem nepotkal ani jednoho člověka. Po vstupu do Prielomu Hornádu byly ve sněhu dvě stopy. Jedna ve směru, kterým jsem šel já, druhá v opačném. Když jsem dorazil k první ledové plotně, musel jsem si nasadit mačky, abych ji mohl přejít. Za plotnou už žádné stopy nebyly. Takže, můj předchůdce asi mačky neměl, neriskoval a vrátil se. V Kláštorskej rokline přede mnou šli dva lidé, ale jejich stopy byly minimálně jeden den staré.

Led    

Brána do Slovenského Ráje     Byl rozbřesk, když jsem procházel pod bránou vítající návštěvníky Slovenského Ráje. Že máte dojem nejhlubší noci a ne rozbřesku? Za to může blesk, který jsem při focení použil.

Letanovský mlýn  (bod 2)   Přestože bylo dost šero, všimnul jsem si ledové stěny na protějším břehu Hornádu. Chtěl jsem si ji vyfotit, ale pro nedostatek světla to nešlo - jak je patrno z 1. obrázku. Proto jsem se rozhodl, že se sem stavím znovu, při zpáteční cestě. Jak je vidět z dalších dvou fotek, bylo to dobré rozhodnutí a mohl jsem si vyfotit ledovou stěnu i s ledolezci.

Rampouchy naruby     V malé skalní rozsedlině žila rodinka obrácených rampouchů, tedy ledových stalagmitů.

Zamrzlé vodopády  (bod 3,4)   Nezklamaly, byly krásné. Na prvním obrázku je Strakov a na druhém Dúhový vodopád.

Slimák     U jedné klády se chladil obří slimák. Abych si jej příště poznal, udělal jsem mu na hlavičku modrý puntík.

Kláštorisko  (bod 5)   Po vylezení z Kláštorskej rokliny na Kláštorisko se mi naskytl nádherný pohled na Tatry. Pohled na opačnou stranu je však smutný. Uvidíte tam chátrající areal s chatou a chatkama. Pro mne je ten pohled o to smutnější, že jsme tady tábořili, když jsem ve Slovenském Ráji byl poprvé. Tehdy se psal rok 1965.

Kláštorisko - areál kláštera  (bod 5)   V ruinách kláštera jsem objevil sochu nějakého "zimního svatého" (o svatozář jej připraví obleva) a sluneční hodiny, které opravdu šly - svítilo sluníčko.