Charakteristika túry     Trasa měří 21km a nemá žádné úseky, které by vyžadovaly mimořádné silové výkony. Téměř celá prochází lesem. (Proto, pokud jste člověk zádumčivý, nebudete při svém přemýšlení vyrušován hezkými výhledy do krajiny.:-))

Převážná část trasy vede po horských cestách s kamenným a asfaltovým povrchem. A právě tento asfalt, který začíná bodem 6 a končí bodem 8 ji činí docela nepříjemnou. Pokud k tomuto úseku připočítám i Ramzovou a Horní Lipovou, tak jsem šel 10km, tedy prakticky polovinu trasy, po asfaltové cestě a ve vlaku jsem pak nevěděl jak dát nohy, aby nebolely.

Takže, pokud bych šel znovu, trasu bych zkrátil a dolů zamířil z bodu 4 po modré nebo 5 po žluté, a tak se nepříjemným cestám vyhnul.

Ramzová     Když jsem v ní vystoupil z vlaku, bylo náledí a foukal vítr proháněje mlhu u země a mlžný opar na obloze. Za oparem bylo vidět modrou oblohu a později, když jsem vystoupal trochu výše, začalo spoza kopce vykukovat i sluníčko.

Netuše co mne čeká, vykročil jsem na túru jako optimista.

Evoluce     Když za dávných a dávných časů ožíraly žirafy listí z větví, tak musely natahovat krky, aby dosáhly na vyšší větve, kde listí bylo měně ožrané. A z tohoto natahování se jim krky prodlužovaly a prodlužovaly a v rámci evolučního vývoje jejich děti prodloužené krky dědily a dále prodlužovaly a tak tomu je až do dnešních dnů. Aspoň tak to hlásá evoluční teorie pana Lamarcka.

Použitím této teorie se mi vyjasnilo, proč mám, jak je patrno z vedlejší fotografie, tak dlouhatánské nohy. Hodně chodím, dělám dlouhé kroky a natuhuji nohy. Takže, ať se to nožičkám líbí nebo ne, musely se protáhnout.

Jen mi neštymuje ještě jedna drobnost. Proč tyto dlouhé nohy po mně nikdo nezdědil?

Hraniční kameny panství     Chodník z Ramzové na Smrk vede po staré hranici mezi panstvím Liechtensteinů (FL - Fürstentum Liechtenstein) a vratislavských biskupů (BB - Bistum Breslau), proto je lemován jejich hraničními kameny.

Rozmrzlá zem     Určitě jste se již setkali s dutinami v zamrzlé půdě. Pokud na nějakou větší stoupnete, vydává takový jakýsi dutý zvuk. To platí za mrazu. Pokud mráz povolí, může se dutina propadnout sama, jak ukazuje obrázek, nebo se propadne, když nic netušíce na ni stoupnete. Obvykle se nic neděje, dutina bývá mělká. Ale jsou i vyjímky.

Když jsem procházel Rašeliništěm na Smrku (bod 2), tak mne toto "štěstí" potkalo. Najednou, ani nevím jak, se mi chodník pod pravou nohou propadl a byl jsem do poloviny lýtka v díře plné vody, jen to mlasklo.

No, a tak jsem zbývajících 16km šel s levou nohou v suchu a pravou v mokru. Nevím zda mi uvěříte, ale koníčkem se mi to nestalo.

Smrk  (bod 2)    Voda v botě nebyla tou jedinou nepříjemností, kterou mi Smrk nachystal. Měl pro mne připraveno i pěkně hnusné počasí. Na fotkách je vidět jenom mlhu, ale mimo ni také hodně zesílil vítr a ochladilo se.

Smrk - hraničník  (bod 3)   Pozoruhodný je zde historický hraniční kámen a nepozoruhodné, samolepkama vyzdobené hraniční varování.

Sedmikráska?     Člověka potěší, když v prosinci a navíc v takovém škaredém počasí jaké jsem měl, uvidí rozkvetlé kytičky.

Pravoslavný kostelík  (bod 9)   Do Horní Lipové jsem dorazil asi 45 minut před odjezdem vlaku a tak jsem se, neplánovaně, rozhodl zajít podívat k místnímu pravoslavnému kostelíku, který jsem našel v mapě. Má fantazie mi vykreslila jakousi zmenšeninu chrámu svatého Gorazda z Olomouce a tak jsem stále koukal do dáli a vyhlížel věžičku zakončenou pozlacenou cibulí.

Že jsem asi hodně blízko kostelíku (i když stále žádnou pozlacenou cibuli na konci věže nevidím) jsem byl upozorněn nejen svou GPS, ale i velikým křížem na průčelí jednoho z domů vedle silnice.

Když jsem dům s krucifixem minul, tak jsem kostelík uviděl. Má fantazie, po tomto střetu s realitou, se ukázala býti bujná. Kostelík sice není malebný, ale hezký je.

Jeho postavení bylo motivováno snahou připomenout osud asi 6000 válečných zajatců, kteří byli za 2. světové války drženi v oblasti Jeseníků.

Stavbu započali v roce 2013, dokončili v roce 2014 a vysvěcen byl roku 2015.

Více lze najít ZDE

? ? ?     V areálu nádraží Horní Lipová stojí domeček, v domečku je Muzeum Slezského Semmeringu a na domečku Moravsko-Slezský horský pramen, dodatečně změněný na užitkovou, tedy nepitnou a pro jistotu ani netekoucí vodu (co kdyby se našel pitomec, který by se přece jen napil - představa soudních tahanic je hrůzná).

Pohled tento mi připomněl socialismus s jeho honosnými, v kamenu tesanými, názvy a hesly, kdy pro neustálé budování nového, nebyl čas udržovat v chodu to stávající.

Ale třeba jsem to jen nepochopil a jde, v rámci rozšíření expozice tohoto muzea, o připomínku znečisťování vod v době, kdy náš kraj, tehdy Severomoravský, byl "železným srdcem republiky" a ukázku toho, co jsme v tehdejší socialistické vlasti běžně vídávali.

Je-li tomu tak, povedlo se.

Jen bych na zeď přidal cedulku: MIKROSKANZEN SOCIALISMU, nebo možná raději NANOSKANZEN SOCIALISMU .