Z a j í m a v o s t i   z   t o u l e k

Česká Ves-Rejvíz-Vrbno pod Pradědem
 

Charakteristika túry     Nedlouhé úseky s prudším stoupáním se vyskytují přibližně po Bílé skály. Pak cesta už jen klesá. Túra tedy nevyžaduje silové výkony, ale schopnost ujít poměrně dlouhou trať.

Převážná čast trati vede lesem po uježděných nebo asfaltových silnicích a výhledů je poskrovnu.

Fotky a zajímavosti k Čertovým kamenům a Zlatému Chlumu (rozhledna na něm je přes zimu zavřená) jsou ZDE



Česká Ves - kostel  (bod 2.)   Přímo u kostela jsem Fotka nebyl, ale zaujal mne svým hezkým vzhledem.

Nakreslené schody     Pokud někdo umí levitovat, Fotka proč by se měl otravovat se stavbou schodů? Jenom by zavazely.

Důl  (bod 9.)   Tento důl je tvořen Fotka Fotka Fotka Fotkajednou poškozenou ohradou a dvěma dírami v zemi, pokud použiji terminologi pana uhloborona Ptáčka ze hry Vizionář, kterou před léty dávalo divadlo Járy Cimrmana.

Záznam hry Vizionář, je k vidění zde: 1.část     2.část)



Gill  (bod 10)   Přestože všichni "moudří" radí, Fotka Fotka vyhýbat se jezernímu pastýři Gillovi - strážci rejvízkého Mechového jezírka, ke mně se choval velice přátelsky a dokonce mi zapózoval před fotoaparátem.

Ani se mi nechce věřit, že roztrhal nějakého Taliána jen proto, že byl, jak je to u Taliánů zvykem, hlučný a Gilla probudil.



Rejvíz     V Rejvízu jsou kolem cesty Fotka hezké chaloupky. Zajděte se ale podívat i k Velkému mechovému jezírku a pomníku padlým v 1.světové válce. To, že jsem tato dvě místa vynechal, bylo dáno jednak tím, že je znám, už jsem tam byl, ale hlavně, v prosinci se brzy stmívá a do Vrbna jsem měl ještě přes 17km. A určitě mi dáte za pravdu, že jít potmě neznámým lesem je na rozbití nosu.

Penzion Rejvíz  (bod 11.)   Jeho zvláštností je, Fotka Fotka Fotka že opěradla ždlí v restauraci, mají na sobě vyřezán obličej štamgasta, který na té, které židli sedával.

Politický vězeň  (bod 13.)   Tato socha připomíná Fotka politické vězně z období, kdy nám vládli komunisté.

Nápis na podstavci zní:

"JEDNO VÁM RADÍM OBŽALOVANÝ, / ZAPOMEŇTE NA TO!“/ 1948–1989 / REJVÍZ 2007 M. MIČIANEK / M.M. / M.R. / 15. 7.

Tuto radu, mlčet o tom, co ve vězení prožil, dostal při propouštění politický vězeň Jaroslav Mihálka od dozorce.

Vězeňské číslo A07159, které socha nese, patřilo Ctiradu Mašínovi.



Lurdská jeskyně  (bod 15.)   Když jsem přišel Fotka Fotka Fotka Fotka do místa z 1. fotky, tak jsem nevěděl zda jít vlevo nebo vpravo - kůrovci sežrali stromy se značením. Tak jsem skálu obešel zprava. Jak je mým zvykem, bylo to špatně, měl jsem se dát doleva. Ale protože, když člověk chce tak všechny cesty vedou k této Lurdské jeskyni, došel jsem také já, i když zbytečně komplikovaně.

Toto poutní místo vzniklo v roce 1908. Od roku 1909 vždy 1.května sem byla v procesí přinesena soška Panny Marie Lurdské z kostelíku v Rejvízu a 31. řijna byla zanesena zpět do kostelíku. Takto to fungovalo do roku 1944 nebo 1945. Poté s odsunem původního obyvatelstva a nástupem komunistického režimu tato tradice zaniká a toto místo je zapomenuto a ztraceno.

Jeskyně byla znovunalezena v roce 2003 a od roku 2006, po obnově, opět funguje jako poutní místo. Sošku Panny Marie však nahradil její obraz, který namaloval člen sdružení „Příznivci kamenických a sochařských děl na Jesenicku“. Členové tohoto sdružení májí hlavní podíl na obnově tohoto poutního místa.



Více k tomuto místu lze najít ZDE

Ukládání dřeva     Vždy, když jsem v lese viděl Fotka Fotka nařezané a uložené dřevo, vypadalo obdobně jako to, na 1. fotce. Proto mne velice zujalo využití dvou sousedních stromů, jako zábran proti sesypání uloženého dřeva jak je to patrné z 2. fotky.

Mlýnské kolečko  (bod 19)   Toto kolečko je viditelné Fotka z mostu přes Slučí potok. Když jsem u něj byl tak bylo zamrzlé a netočilo se. Jenom nevím, jestli se netočilo protože zamrzlo, nebo zamrzlo, protože se netočilo.

Kaple Nanebevzetí Panny Marie (Schnaubelova kaple)  (bod 22)   Tato kaplička měla Fotka zajímavý osud. Svělo světa spatřila asi v 17 století. Pravděpodobně v roce 1975 ji jako "zchátralou" zbořili. O několik desítek let později, po změně režimu, začala obyvatelům Mnichova chybět, a tak ji podle původního vzoru postavili znovu. Protože místo, kde stávala už bylo zastavěné, postavili ji o kousek vedle.

K tomuto znovuzrození kapličky došlo v roce 2012 a nejpěknější na tom je, že obnovu si financovali sami obyvatelé Mnichova a také se na ni aktívně podíleli.




A   t o t o   j e       E n d