Dozvěděl jsem se, že v roce 2018 se začala na našem území značit trasa od polských Sławniowic přes Supíkovice, Lázně Jeseník, Horní Lipovou do Králíků. Tato trasa se v Polsku napojuje na cestu, která se jmenuje Niská cesta sv. Jakuba.
O vlastním milníku lze najít více ZDE a pokud ve vás hlodá červík pokušení zkusit si těch 3300km do Santiaga de Compostela ujít, doporučuji prostudovat si stránky věnované svatojakubským poutníkům.
Postavy (bod 10, 12.) Má cesta se několikrát překrývala s trasou naučné stezky Živá voda, kterou zpestřují různé, ze dřeva vyřezané postavičky.
Postava na prvním obrázku se tvářila velice přísně a nekompromisně. Když jsem si ji však prohlédl pořádně, zjistil jsem, že svou přísnost jen předstírá, a je to vlastně chudák, vnitřně rozpolcený od hlavy až po paty.
Zato druhá postavička je stále veselá a v pohodě, i když modré kruhy kolem očí, budí dojem nevyspání. Jednoduše, nic co by nasvědčovalo nějakému vnitřnímu pnutí, jsem na ni nenašel - rozpolcení jí nehrozí.
Jaké si z těch dvou postav odnést poučení? To je snad jasné ne? Smějte se, vždyť kdo je veselý, déle vydrží. Smích a dobrou náladu doporučoval i pan Prissnitz, a já ještě dodávám, buďte i milí, pak jiní vydrží déle s vámi.
Ripperův kámen (bod 14.) Když jsem na toto místo přišel, tak jsem se samozřejmě
po kamenu pana Rippera rozhlížel. Nic co by se podobalo nějaké pamětní desce jsem zde neviděl.
Řekl jsem si "Když kámen, tak kámen" a začal jsem se rozhlížet znova. Vlevo od přístřešku jakýsi přerostlý kámen, spíš bych jej nazval balvanem, byl. Tak jsem z něj zkusil odhrabat sníh a Ripperův kámen / balvan byl na světě.