Torzo  (bod 2.)   Okolí Starého Města je přesyceno bunkry a bunkříky z první republiky. Výrok "Hoď kamenem a trefíš bunkr." není v těchto končinách vůbec nadnesený. A tak by překvapit nemělo, ale přesto překvapilo, že je torzo bunkru i ve sportovním areálu.

Kadibudka  (bod 4.)   Tato kadibudka mne upoutla ne tím, že jí chybělo vyřezané srdíčko ve dveřích - ona totíž vůbec žádné dveře neměla, což u kadibudek považuji za drzost.

Byla tam sice jakásí maskovací síť, ale ta sedícího ukryla stejně, jako rybářská síť ukryla krásu Zdeničky ve Werichově pohádce "Královna koloběžka první", kterou pan Werich napsal na motivy pohádky "Chytrá horákyně".

Stačilo se však otočit, a vše jsem pochopil. Ono se totiž jedná spíš o rozhlednu než kadibudku. Já jsem tam byl za nevalného počasí a přesto, jak je patrno z druhého obrázku, byl výhled do krajiny pěkný. Co teprve při temně modré obloze a západajícím, velikém, oranžovém slunku. Myslím, že bych aj zapomněl, proč v té kadibudce vlastně sedím.

Kronfelzov  (bod 5.)   Tato minivesnička (v roce 1939 v ní bylo 17 domů a dnes jich asi nemá o moc víc) se mimo lesního muže (obr. 1), může pochlubit také mezinárodním letištěm (obr.2.)

Letiště má sice jen jednu přistávací dráhu (obr. 3,4), ale zato na ní mohou přistávat i ta největší letadla.

Ale jen jednou.

To je důvod, proč toto letiště nemá startovací dráhu - jevila se od samého počátku zbytečná.

Ostružná  (bod 7.)   Do této obce jsem ani jít nechtěl. To, že jsem ji navštívil se stalo takto:    Když jsem přicházel do bodu 7, stála tam skupinka pocestných a radili se nad klasickou, papírovou mapou kudy dál. Tak jseme si chvíli povídali a já, hrdý na to, že pokud se vydám špatným směrem tak to díky GPS hned zjistím, vykročil na další pouť.

Spokojeně jsem si kráčel, koukaje na domečky kolem cesty. Po nějaké době mi začalo být divné, že jsem pořád v obci a jdu pořád z kopce. Tak jsem se v bodě 8 zastavil, mrkl konečně na GPS, obrátil se a šel zpět z této neplánované zacházky. Znovu jsem došel do bodu 7, ale pocestní tam už nebyli.

No, a když jsem si tyto skoro 2km zašel, tak zde dávám několik fotek z toho co jsem přitom viděl.

Petříkov   (bod 9.)    Nad Petříkovem se tyčí kříž svatého Martina (bod 10.) Pokud se k němu chcete podívat, je potřeba vyšplhat do srázu, který ukazuje první fotka. I kdyby vás kříž, jako takový moc nezajímal, pohledy od něj jsou hezké (obr. 4)

Dolů jsem šel jinou cestou než nahoru. Sešel jsem pod vlekem do bodu 11, a odtud vede jakási "polní" cesta.

Poslední obrázek ukazuje ceduli tvářící se jako jméno ulice, ale ulice to není.

Posed   (přibližně bod 12.)   Myslivecký spolek přemýšlel, jak velí současná moda, které menšině by měl udělat radost.

Volba padla na spolumyslivce, kteří jsou diskriminováni většinovou populací myslivců, protože trpí závratěmi. A tak pro ně postavili přízemní posed, kde při pohledu z okna se nikomu hlava určitě nezatočí.

Koukal jsem, po cedulce, oznamující, že "Tento projekt je spolufinancován Evropskou únií", ale nic jsem nenašel. Nejspíš cedulku někdo ukradl.