Drak a princezna Na samém počátku túry, ještě v Ostravici, na mne z plotu podezřívavě koukal drak, hlídající cestu k princezně se zlatou hvězdou. Když však uviděl mé šediny, nejspíš dospěl k závěru, že princ už jsem byl a s přátelským úsměvem a obláčkem dýmu nad levou nosní dírkou, mne propustil.
S princeznou to bylo horší. Mé šediny v ní důvěru zjevně nevzbudily, a tak, pro jistotu, vystrčila ze své jeskyně jen hlavu.
Tímto svým postojem k mé osobě, této osobě samozřejmě zalichotila a potěšila její, věkem utrmácené, libido.
První si života užíval a o morálce a ideálech mluvil. Druhý se snažil morálku a ideály žít.
První zemřel aniž chtěl - narazil na šílence. Druhý zemřel dobrovolně, aby dokázal, že to s morálkou a ideály ve svém životě myslí vážně.
U prvního pomníčku jsem se zastavil. U druhého jsem postál - bylo u něj nad čím přemýšlet.
Vlastní vodopády jsou kaskádové a na naše malé Beskydy docela veliké.
Protože se nerad vracím, vydal jsem se lesem k blízkému vleku, abych se zase mohl napojit na ztracenou Líščí stezku. Přitom jsem narazil na potrubí vynořující se z pravého obzoru a zanořující se za obzor levý.
Asi uznáte, že zakopávat o potrubí procházející si, jen tak, lesem, od nedohledna do nedohledna není běžný zážitek. Obrázek 3 a 4.
Poslední fotka je něco pro záhadology. Při toulání používám ve smartphonu aplikaci mapy.cz. Když jsem se pohyboval v okolí kóty 613 přestala mi v těchto mapách pracovat navigace a stopař, který je jejich součástí.
Snažil jsem se navigaci znovu rozchodit, včetně úplného vypnutí a nového zapnutí smartphonu, ale nepovedlo se. Tak jsem se na ni vyignoroval.
K mému překvapení, když jsem došel k vleku, začaly navigace i stopař sami od sebe opět fungovat.
Z poslední fotky je tedy patrno, kde, proti svým zvyklostem, mne navigace nechala na holičkách.