Mamutík Tom (bod 2.) Jedno ze zastavení na naučné stezce "Předmostím až do pravěku"
Tršice (bod 4.) V době 2. světové války obyvatelé Tršic pomáhali ukrývající se židovské rodině Wolfů. I když to v rámci obce nebylo až tak veliké tajemství,
nenašel se žádný udavač a Wolfovi se dočkali (až na syna Ottu, který byl zatčen při zátahu na partyzány) konce války.
Ve středu obce je od roku 2009 socha maxižáby (obr.1.). Žábu mají Tršice i ve znaku, protože za Jiřího Žabky z Limberka byly povýšeny na městečko.
Zaujal mne také místní vodopád, který se ukrývá za zámkem a je napájen vodou z rybníku. (obr. 2., bod 5.)
Památník Zákřovský Žalov (bod 9) Památník připomíná místo, kde kozáci sloužící v řadách nacistické armády zaživa upálili 19 mužů.
Mezi nimi byl i výše zmíněný Otto Wolf.
Stalo se tak 20.dubna 1945, čili v den, kdy Hitler slavil své poslední narozeniny.
Torzo, před kterým se uklánějí břízy (Bod 11) Pohled tento na mne působil zvláštně, tak jsem jej sem umístil, a
trochu se snažil zjisti co bylo torzo dříve, než se tozem stalo.
Na stránkách obece jsem našel historické pohledy a na jednom z nich nějaký památník, jehož podstavec je podobný tomuto torzu. Zvětšený výřez nalezeného pohledu je na druhé fotce.
Pramen Odry (bod 12) Toto místo bylo hlavním cílem této mé výpravy.
Jak jsem se dočetl, přesné místo, kde Odra pramení bylo až do 18. století neznámé. Později zase, byly prameny dva. Tento spor si vyřešila příroda sama - nechala jeden pramen vyschnout.
První tři obrázky ukazují přístřešek nad pramenem včetně mříže, která vlastní pramen překrývá.
Poslední fotka ukazuje Odru jak zpod přístřešku vyteká a směřuje k Baltskému moři.
Kostelíky (bod 16 a 21) Nevím k nim nic zajímavého, jen mi připadly malebné.
Prvý je v Boškově a druhý v Lipné.
Větrný mlýn (bod 23) Příjezd k mlýnu hlídá
jakýsi čert, který na lidi vyplazuje svůj dlouhatánský jazyk. Vlastní mlýn je německého typu. *
Kšefty momentálně asi moc nejdou, protože za mlýnem sedí pan mlynář s panímámou a oba jsou z vyhlížení práce už celí zdřevěnělí.
Během sezóny si lze s průvodcem, který bydlí hned vedle, prohlédnout i vnitřek mlýnu. Možná, že by si dal říct i mimo sezénu, pokud bude mít čas a zájemců bude více.
Já jsem nesplňoval ani jeden z uvedených předpokladů. Bylo mimo sezónu, byl jsem sám a pan průvodce zrovna někam odjížděl. Takže jsem koukal jen zvenku, ale i tak se mi mlýn líbil.
* Větrné mlýny bývají dvou typů. Holandský a německý.
Holandský typ má vrtuli upevněnou v otáčivé střeše, takže se při natáčení vrtule proti větru otáčí jen střecha a vlastní mlýn stojí.
Německý typ má střechu pevně spojenou s budkou mlýnu a při natáčení proti větru se otáčí celý mlýn.
Zámeček? (bod 25) Když jsem se blížil ke Střítěži nad Ludinou všiml jsem si v dáli nějaké stavby bez střechy.
Podle věžičky jsem si myslel, že opravují kostel. Když jsem přijel blíž, tak mi stavba připomínala spíš novodobý zámeček.
Humplíkův vodní mlýn (bod 26) U tohoto mlýnu jsem měl štěstí. Majitel byl přítomen, provedl mě
vnitřkem mlýna a pěkně jsme si popovídali (nejen o mlýnech).
Dozvěděl jsem se, že mlýn fungoval až do roku 1948, kdy jej po komunistickém převratu zrušili a ukázal mi také fotky v jakém dezolátním stavu mlýn byl, když jej v restituci dostal zpět.
Co to je? (bod 29) Kdo hádal, že v lese utopená rozhledna, mýlil se. Je to stará trafostanice postavená v jakémsi "romantickém" stylu.
Upozornění Cesta mezi body 23 a 24 je hodně kamenitá a jede se po ní dost špatně.