Z a j í m a v o s t i   z   t o u l e k

Z Lipníku nad Bečvou přes Potštát do Hranic
 

Pohádky             Chcete se vrátit do dětských pohádek? Není nic snadnějšího. Stačí, užijete-li pro příchod a odchod od vlaků podchodu. Fotka Fotka Ale musí to být na nádraží v Lipníku nad Bečvou.


Zámecká zahrada v Lipníku    Cesta do zahrady mne vedla kolem zámecké konírny, před kterou trpělivě postávali dva železní oři. (obr.1.) Fotka Fotka Fotka

Jen o pár metrů dále žije Opičák Fagus sylvatica Pendula, česky - buk lesní převislý (obr.2.)

No, a konírna má také střechu, i když to tak nevypadá. Je na ni totiž zahrada. (obr.3.)




Nepoužívaný Slavíčský alias Ferdinandův tunel   (Bod 14)   Pokud mi je známo, tak tunel je většinou nepřístupný, uzavřený. Fotka Fotka Fotka Fotka

Když jsem k němu to ráno přijel, měl dřevěná vrata dokořán a byl uvnitř i osvětlen. Toto milé překvapení mi udělalo nepředstavitelnou radost.

O existenci tohoto tunelu totiž vím zhruba 50 let. Napřed jsem na něj koukával jen z vlaku. Později jsem k němu občas odbočil, když jsem kolem jel autem, ale vždy byl zavřený. To, že se v něm někdy budu projíždět na kole, mne však nenapadlo ani v tom nejdivočejším snu.

Před těmi padesáti lety jsem se o tunelu dozvěděl v souvislosti s historkou, která se o něm vypráví.

"Prý, když tuto trať stavěli, požádali císaře pána, aby jel prvním slavnostním vlakem, který trať otevře. Císaře zajímalo, kolik je na trati tunelů. Když mu řekli, že žádný, přestala jej účast na slavnostním otevření zajímat. A tak, aby ho nalákali, mu jeden tunel udělali. Císař projel a tunel se přestal používat."

Ve skutečnosti, už tehdy, stavitelé měli problémy s vykupováním pozemků, a tak navrhli postavení tunelu jako nejlepší řešení a vláčky tímto tunelem jezdily několik desítek let.

Nyní k obrázkům. Na prvém je jihozápadní a na druhém severovýchodní portál. Třetí fotka ukazuje osvětlený vnitřek tunelu s otevřenými vraty a na poslední vidíte jak vypadá ono pověstné "světlo na konci tunelu" - zblízka.


Sluneční hodiny    (Bod 16)     V Milenově mají pěkně opravenou Fotka Fotka kapličku a na ni sluneční hodiny doplněné nápisem "SMRT JISTÁ HODINA NEJISTÁ". Tato moudrost mě přiměla se zde zastavit.

Při tomto zastavení jsem si povšimnul, že hodiny ukazují letní čas,* tedy ten nepřírodní, a uvědomil si, že zde zmíněná moudrost o nejisté hodině má vlastně dva rozměry.

Ten první rozměr je duchovní: "Pomni člověče, že tu nejsi navěky a nemusíš dostat čas na napravení toho, co jsi pokazil a odčinění křivd, které jsi napáchal."

No a ten druhý je fyzikální: "Zjisti si člověče, zda je léto nebo zima. Jinak hodina, kterou ukazuji je nejistá."



*    Já potkávám spíše staré sluneční hodiny, které vznikaly před zavedením letního času, a proto se v létě o hodinu zpožďují.


Hrádek Kunzov  (Bod 20)  Tuto roztomilou stavbu si v letech 1907-1908 postavil, jako letní sídlo, továrník Antonín Kunz. Fotka FotkaFotka Ten však v roce 1910 zemřel a od té doby hrádek vystřídal docela dost majitelů.

V současnosti, jak je vidět i z obrázků, probíhají na hrádku nějaké stavební úpravy.



Zřícenina hradu Puchart neboli Sudetského zámku  (Bod 24)   Pokud není vašim koníčkem slézat skalní stezky s jízdním kolem, Fotka Fotka Fotka Fotka tak se úseku mezi body 23 a 25 velikým obloukem vyhněte a pokračujte po cyklostezce 6224. Žlutá trasa je opravdu jen pro pěší.

Mi se to sice zvládnout podařilo, ale příště bych kolo nechal dole a šel pěšky.

Orázek 1. ukazuje co už jsem vylezl, orázek 2., co v příští chvíli vylézt budu muset. Přitom, kolo se nedalo tlačit, ale musel jsem je vždy nadzvednout a položit o kousek výš na vhodné místo odkud nespadne.

Ale jak jsem se už zmínil, zvládl jsem to a mohl si kolo opřít o zříceninu tohoto hradu jak ukazuje obr 3. Neskromně se přitom domnívám, že o tento hrad zatím moc jízdních kol opřených nebylo.

Chodník kolem vlastní zříceniny byl docela přijatelný, jak je vidět z obr.4. To se ale nedá říct o cestě dolů. Během ní jsem dokonce zapomněl i na focení a dole jsem si zhluboka vydechl.




Pozůstatky rozhledny hraběte Walderode   (Bod 27)    Z rozhledny zůstaly jen kamenné obvodové zdi a rozhled od ní není žádný. Fotka Fotka Jediný příjemný pocit, který zde můžete získat je ten, že jste k rozhledně dojeli, jinak tam není k vidění nic pozoruhodného ani malebného, jak dokládají obě fotky.

Pokud se přesto rozhodnete k pozůstakům zajet, jeďte přes bod 28. Tato cesta je asfaltová a posledních cca 300m vede klasickou lesní cestu, po žluté značce. Tedy žádné skály.




Rada     Cyklostezka mezi body 29 a 30 je příšerná. Proto vám doporučuji projet bodem 29 až na silnici číslo 441 a po ní sjet dolů do bodu 30.


A   t o t o   j e       E n d