Jen o pár metrů dále žije Opičák Fagus sylvatica Pendula, česky - buk lesní převislý (obr.2.)
No, a konírna má také střechu, i když to tak nevypadá. Je na ni totiž zahrada. (obr.3.)
Když jsem k němu to ráno přijel, měl dřevěná vrata dokořán a byl uvnitř i osvětlen. Toto milé překvapení mi udělalo nepředstavitelnou radost.
O existenci tohoto tunelu totiž vím zhruba 50 let. Napřed jsem na něj koukával jen z vlaku. Později jsem k němu občas odbočil, když jsem kolem jel autem, ale vždy byl zavřený. To, že se v něm někdy budu projíždět na kole, mne však nenapadlo ani v tom nejdivočejším snu.
Před těmi padesáti lety jsem se o tunelu dozvěděl v souvislosti s historkou, která se o něm vypráví.
"Prý, když tuto trať stavěli, požádali císaře pána, aby jel prvním slavnostním vlakem, který trať otevře. Císaře zajímalo, kolik je na trati tunelů. Když mu řekli, že žádný, přestala jej účast na slavnostním otevření zajímat. A tak, aby ho nalákali, mu jeden tunel udělali. Císař projel a tunel se přestal používat."
Ve skutečnosti, už tehdy, stavitelé měli problémy s vykupováním pozemků, a tak navrhli postavení tunelu jako nejlepší řešení a vláčky tímto tunelem jezdily několik desítek let.
Nyní k obrázkům.
Na prvém je jihozápadní a na druhém severovýchodní portál. Třetí fotka ukazuje osvětlený vnitřek tunelu s otevřenými vraty a na poslední vidíte jak vypadá ono pověstné "světlo na konci tunelu" - zblízka.
Sluneční hodiny (Bod 16) V Milenově mají pěkně opravenou kapličku a na ni sluneční hodiny doplněné nápisem "SMRT JISTÁ HODINA NEJISTÁ". Tato moudrost mě přiměla se zde zastavit.
Při tomto zastavení jsem si povšimnul, že hodiny ukazují letní čas,* tedy ten nepřírodní, a uvědomil si, že zde zmíněná moudrost o nejisté hodině má vlastně dva rozměry.
Ten první rozměr je duchovní: "Pomni člověče, že tu nejsi navěky a nemusíš dostat čas na napravení toho, co jsi pokazil a odčinění křivd, které jsi napáchal."
No a ten druhý je fyzikální: "Zjisti si člověče, zda je léto nebo zima. Jinak hodina, kterou ukazuji je nejistá."
V současnosti, jak je vidět i z obrázků, probíhají na hrádku nějaké stavební úpravy.
Mi se to sice zvládnout podařilo, ale příště bych kolo nechal dole a šel pěšky.
Orázek 1. ukazuje co už jsem vylezl, orázek 2., co v příští chvíli vylézt budu muset. Přitom, kolo se nedalo tlačit, ale musel jsem je vždy nadzvednout a položit o kousek výš na vhodné místo odkud nespadne.
Ale jak jsem se už zmínil, zvládl jsem to a mohl si kolo opřít o zříceninu tohoto hradu jak ukazuje obr 3. Neskromně se přitom domnívám, že o tento hrad zatím moc jízdních kol opřených nebylo.
Chodník kolem vlastní zříceniny byl docela přijatelný, jak je vidět z obr.4. To se ale nedá říct o cestě dolů. Během ní jsem dokonce zapomněl i na focení a dole jsem si zhluboka vydechl.
Pokud se přesto rozhodnete k pozůstakům zajet, jeďte přes bod 28. Tato cesta je asfaltová a posledních cca 300m vede klasickou lesní cestu, po žluté značce. Tedy žádné skály.