Cykloveterán Sedím ve vláčku,
znuděně koukám po nastupujících a vystupujících cestujících, a mé myšlenky jsou úplně jinde než mé tělo. Vláček zastavuje a někdo nastupuje s kolem. Zbystřím, to co vidím mé myšlenky vrací zpět do těla, a nuda je zapomenuta.
Přistoupil totiž pán v historickém oblečení a s krásným starým kolem. Další zastávka a další pán v historickém oblečení a s historickým kolem. Nápad, že se v tomto kraji takto jezdí do práce ihned zavrhuji, a přemýšlím co se z toho vyklube.
V Krnově všichni, mimo těchto dvou pánů, vystoupí. Konečně jsme sami.
Seberu odvahu a požádám, zda si mohu udělat fotku. Odpověď je kladná a navíc se dozvídám, že jedou na sraz do Jeseníku, kde se přidají ke skupině obdobných fandů přes historické cyklotoulání a budou na svých krásných kolech brázdit, až do neděle, tamní kraj.
Bohužel, já musím vystoupit v Městě Albrechtice a tak mi zbyla akorát lítost, že se naše cesty někde nekřiží. Musí to být moc hezké potkat takový historický peloton.
Pelhřimovy / Pielgrzymów / Mährisch Pilgersdorf
Původně jsem si myslel, že všechny tři názvy patřily jedné a téže obci, kterou rozdělili poté, co Marie Terezie projela První slezskou válku. Jenže, když jsem se v historii obce začal šťourat zjistil jsem, že vše je mnohem složitější.
Pokud jsem to pochopil správně, tak původní název obce byl Poruba a k rozdělení došlo dávno před Marií Terezií. Název Pelhřimovy obec obdržela asi podle lokátora Pelhřima, jenž obec, která byla ve 13. století vypleněna, znovu zakládal.
Po 2. světové válce bylo původní, německé obyvatelstvo vysídleno a naši komunisté nechali v letech 1949 až 1950 zbytky obce Pelhřimovy zbořit, a tím obec zanikla. Polští komunisté tak neučinili a proto v Polsku, na opačném břehu potůčku Hrozová, májí Pielgrzymów, který žije jako každá jiná obec.
Pelhřimovy (Bod 3) Zeď na prvém obrázku
bývala domem stojícím hned vedle cesty, po které jsem jel. Druhý obrázek ukazuje již částečně opravený kostel, který byl odsvěcený a nyní patří Hnutí DUHA Jeseníky, které jej opravuje.
Následující čtyři obrázky jsou z okolí kostela.
Poslední dvě fotky ukazují sakrální stavbičky stojící bezprostředně u hranice. Obě jsou opravené, ale nenašel jsem kdo se o opravu zasloužil. Podle fotek na Mapy.cz byla "Panská kaple" ještě v roce 2017 v dezolátním stavu.
První fotka ukazuje, již zmíněnou Panskou kapli.
Na druhe je "Postument Jana Nepomucena".Ten jsem zde ani zmiňovat nechtěl, ale při sepisování tohoto povídání jsem si všiml, že na mapě je zakreslen na české straně hranice, ale v popisu je uváděn jako by byl v Polsku. Protože není bezprostředně u silnice, tak jsem si nevšiml zda byl na levém nebo pravém břehu potoka, i když jsem ze silnice na něj koukal.
má také zbořený kostel, jenž je rovněž součástí hřbitova. Jak jsem však již zmínil, Poláci svůj Pielgrzymów, který převzali od Němců, násilně nezlikvidovali. Proto si tamní obyvatelé vedle ruiny starého kostela postavili kostelík nový, a hřbitov je také pěkně udržovaný.
Mimo ruin kostela jsem se chtěl zajet podívat i na místní zámeček. Cedulka u vstupu do parku oznamující, že se jedná o soukromý majetek mne od tohoto úmyslu odradila.
Slezské Rudoltice Mimo jiné 
se mi zde líbila i malá sbírka historických traktorů, v mapě bod 6.
Hrad Fulštejn (Bod 10) Cesta na něj 
i od něj byla docela složitá. Má původní představa byla, že na hrad pojedu cestou přes rekreační areál, v bodě 9 přejedu říčku Osoblahu, napojím se na červenou značku a po ní se dostanu nahoru k hradu. Problém je, že v bodě 9 není most, ale brod, jak ukazuje první obrázek. Tudy tedy, doslovně, cesta nevede.
Proto jsem se vrátil k jezírku v rekreačním areálu a pokračoval po cestě naznačené v mapě až do bodu 7. Tam jsem z ní odbočil na stezku vedoucí přímo nahoru.
To také nebylo nejlepší řešení. Svah byl strmý, vlhká hlína klouzala a byl docela problém s kolem ten kousíček zdolat. To co vidíte na druhém obrázku, který tento úsek ukazuje, vypadá proti skutečnosti hodně mírumilovně.
Ale zvládnul jsem to a stál jsem před hradem (obr. 3,4,5).
Zpáteční cestu jsem si také vybral špatně. Zpočátku byla dobrá, ale pak skončila na louce a musel jsem kolo dotlačit až k hrobce (obr.6), protože se mi jinde sjezd na silnici nepodařilo najít.
Takže, sečteno a podtrženo.
Pokud bych jel znovu, tak za mokra bych si cestu v bodě 7 určitě nezkracoval. Zpět z hradu bych jel až na křižovatku před Vinným vrchem, kde bych neodbočoval, ale pokračoval rovně kolem pískovny až na silnici.
Kříž (Bod 11) Tento křížek postavili,
pokud jsem to správně rozluštil, Franz a Berta Kosian v roce 1900. V roce 2007, tedy po 107 letech jej nechal opravit některý z jejich prapotomků.
Tomu říkám pevná rodinná vazba a úcta k předkům!
Osoblaha (Body 13,14) Na prvém obrázku je Loupežník Hotzenplotz
alias Loupežník Osoblaha, (Hotzenplotz je totiž německý název pro Osoblahu.) který se prý proslavil výrokem: "Beru si, co se mi líbí, proto mě všichni znají".
Když jsem tak koukal na jeho sochu na rynku, marně jsem přemýšlel, jak to dělal bez rukou. Ne a ne mu je dohledat a prázdné rukávy měl dokonce přichycené opaskem.
Uznávám ale, že ne všechno znám a ne všemu rozumím. Proto si dávám na loupežníky pozor, i když vypadají neškodně.
Zato kašna, druhá to dominanta rynku, vypadala jak správné kašny vypadat mají a žádné pochybnosti o svých schopnostech nevzbuzovala.
Dalším místem, které jsem zde navštívil byl Starý židovský hřbitov. (Poslední tři obrázky.)
Pomorczowiczki-kaple (Bod 16) Na této kapli
mne zaujalo, jak dlouho se staví. Podle informační tabule, umístěné u ní, stavba začala v roce 1986 a hrubá stavba byla dokončena teprve v roce 2013.
Dnes se v ní již mše slouží, ale asi ještě pořád není úplně dokočená, viděl jsem tam pracovat řemeslníky.
Na druhém obrázku je domek, ve kterém byla dříve kaplička se zvoničkou. Zvon z této staré kapličky bude přemístěn do kapličky nové.
Równe (Bod 18) Když jsem projížděl kolem místního kostela,
zaujal mne zajímavý kříž na jeho věži. Kříž tvořilo kormidlo propíchlé dvěma meči a ten svislý je připevňoval k báni. (1. fotka)
S takovou symbolikou jsem se ještě nesetkal.
Záhadu vyřešil pohled na starší fotky. Žádné tajné symboly, jen rez užrala levý konec kříže a ten upadl.
Stroje Velký chrání malého,
aneb počátek altruismu mezi stroji.