Lokálka Milotice nad Opavou - Vrbno pod Pradědem       Zaujala mne již při pokusu zakoupit si na ni jízdenku přes
Internet - nešlo to, lístek se kupuje ve vlaku.

Vlastní vláček se, kromě nás cestujících, skládal z pana strojvedoucího, příjemné paní průvodčí, která nejen při prodávání lístků prohodila s každým pár slov, a jednoho motorového vagónku. Když jsem do vagónku nastoupil se svým jízdním kolem, zaplnil jsem mu celý zavazadlový prostor. Dělníci co nastoupili po mně, museli své křovinořezy položit na podlahu, a tak když na zastávkách přistupovali noví cestující, byli nuceni je obcházet. Nikomu to nevadilo, všichni to brali s úsměvem. Vláček během jízdy, na této "nekoridorové" trati, poskakoval ze strany na stranu, před každým přejezdem pískal a vzhledem k jeho nevelké rychlosti jsem měl čas sledovat ubíhající krajinu.

Připomnělo mi to dávné časy, když jsme se jako mládenci toulali po našem malém středoevropském světě.Tehdy ještě někde jezdívaly vagónky, s plošinama na koncích. To člověk byl venku i ve vagónku současně a v létě na plošině bývalo moc příjemně. Vím, dneska by se z takové otevřené plošiny na konci vagónu i plešatým bezpečnostním technikům ježily vlasy hrůzou. Ale tehdy byla jiná doba, a každému bylo jasné, že se o svou bezpečnost musí v prvé řadě starat on sám.

Ale to jsem odbočil. Zkrátka, cesta tímto vláčkem se mi moc líbila.

Vrbno pod Pradědem - Kostel sv. Michala archanděla    Kostel je opravován, a proto má uvnitř lešení, které překrývá celou klenbu. Po dohodě je možné na lešní vylézt a prohlédnout si klenbu lodi zblízka. Telefonní číslo, na kterém si lze prohlídku domluvit je na vývěsce ve vchodu do kostela a návštěvníci musí být minimálně dva.


Obrněné průzkumné vozidlo BRDM-2    Někde kolem bodu 3 na mapě trasy, stálo zaparkováno obrněné auto. Nejednalo se o součást naších "aktivních záloh", ale majetek nějakého fandy přes historická vozidla, v tomto případě vojenská.


Loď    Někdo si u domu parkuje obrněné auto, jiný loď. Proč ne. Přece se říká: Proti gustu žádný dišputát.


ŘOPíky    Od Karlovic až po Nové Heřminovy vedla má cesta souběžně s linií předválečného opevnění, v tomto případě malých bunkříků nazývaných ŘOPík. (Tento akronym vznikl z názvu instituce, která tehdy stavbu opevnění řídila: Ředitelství Opevňovacích Prací.)

Docela by mne zajímalo zda strom, který rostl na ŘOPíku z druhého obrázku skáceli skrz kůrovce nebo jako běžnou těžbu dřeva.

Místo kde je k vidění "zátiší" z posledního obrázku je v mapě označeno bodem 7.

Kaplička u Zátoru    Pro svou zářivou bělobu se nedala přehlédnout. Když jsem k ní dojel, zjistil jsem, že se vlastně jedná o nějaký starý nepoužívaný hřbitůvek, na kterém bylo asi pět hrobů, jinak jen tráva.


Kouzelná hladina   Vody říčky Opavy omývají i břehy vesničky Brantice. Tato vesnička má svůj zámeček a u zámečku jez. V jeho kouzelné, stříbrné hladině mohou ti, kteří znají správné zaklínadlo a hodinu, kdy se dějí zázraky, uvidět prapodivné věci.


Stolpersteine neboli kameny zmizelých   Mé kolo mě vedlo Krnovem přes Hlavní náměstí. V jeho dlažbě jsou umístěny čtyři "kameny zmizelých".

Kameny zmizelých jsou umisťovány do chodníků před domy, kde bydleli lidé, kteří se stali obětmi holokaustu a nacistického režimu vůbec. Bližší informace o kamenech zmizelých lze najít např. na Wikipedii

Dřevěná tvář   Pokud pojedete z Krnova do Opavy cestou vyznačenou v mapě trasy, můžete spatřit, tento, v kmenu stromu vyřezaný obličej. Strom má uřízlou korunu, a je na levé straně aleje, někde za Petrovým rybníkem, ale ne zase moc blízko. Přesněji to místo označit neumím.