Přírodní amfiteátr v Jablunkově    Nejznámější akcí, která se zde každoročně koná, je folklórní slavnost Gorolski Święto alias Horalské slavnosti a pokud chcete splynout s místními říkejte Gorol. V době konání Gorola se, pro velkou koncentraci lidiček, tímto areálem takhle volně na kole neprojedete.

Pohádková krajinka    V mapě má bod 5, a jsou v ní ze dřeva vyřezané postavy z pohádek různých evropských národů. Postavičky na prvním obrázku patří do pohádek Ošklivé káčátko a Princ Bajaja, na druhém je Šípková Růženka.


Kaplička sv. Huberta    Důvodem proč se zde o ni zmiňuji není vlastní kaplička, i když je hezká, ale "česká lidová tvořivost". Ta se zde projevila odstraněním předpon "ne" u proseb k návštěvníkům, které tam byly napsány. (Důvodem proč předpokládám, že autorem byl Čech je fakt, že polský ekvivalent těchto přání není postižen.)

Připomnělo mi to mé dětství, kdy jsme krásným slečnám na plakátech občas dokreslili vousy.

Takže, humor nadevše.

Pomníček planety Uran    Mám pocit, že jsem jej viděl někde kolem bodu 7. Byl vpravo od silnice, ze silnice sice viditelný, ale snadno přehlédnutelný - byl totiž obklopen nějakým smetím. Působil neudržovaným dojmem. Nezjistil jsem proč tam stojí, tak předpokládám, že je součástí modelu naší sluneční soustavy, tak jako to mají třeba v Opavě.

Stejným symbolem jakým je Vltava pro Čechy, Seina pro Pařížany je Olza pro obyvatele Těšínského Slezska. Schválně jsem už použil jen výraz Olza, protože pravověrný domorodec jí jinak neřekne, ať si v mapách píší co chtějí. Prostě Olše mu špatně leze z pusy a národnost v tom vůbec nehraje roli.

Připomněl se mi jeden zážitek. Mohl jsem chodit tak do páté třídy (ten čas letí), když na naší školu přišla nějaká nová učitelka z jižní Moravy. Jednoho dne nám ráno, po příchodu do třídy, oznámila, že se včera prošla kolem olše k lázním. Když viděla, že nechápavě koukáme, tak upřesnila, že šla po hrázi k Darkovským lázním. Hodně jsme se tehdy nasmáli, že se spletla a nazvala naši Olzu olší - jakýmsi křoviskem.


Přehrada na Olze    Pro mnoho lidí bude fakt, že Olza má svou přehradu hodně velikým překvapením, ale je tomu tak. Přehrada je sice maličká, ale moc hezká.

Zvláštně pro mne také "znělo", když jsem si na informační tabuli u přehrady přečetl, že přehrada je vybudována na potoku Olza.

Metamorfóza řeky v potůček    Jak k tomu dojde? Celkem jednoduše, stačí jít proti proudu. A tak na následujících fotografiích je Olza v Jablunkově, Písku, pod hraničním mostem do Polska, před Prądowiecem, v Istebnej, někde mezi body 8 a 9 na mapě, pod přehradou a na svahu kopce kde pramení.

Pramen Olzy   Na mapě je potůčků, ze kterých vzniká Olza několik. Proto jsem původně myslel, že tuto výpravu ukončím v bodě 10 a jednotlivé potůčky, tvořící zárodek Olzy, prozkoumám jindy, ale pěšky.

Velice mne tedy potěšilo, že jsem během cesty objevil ukazatel k pramenu Olzy a tak zjistil, že tam vede žlutě značená turistická cesta, která ale není v mapě zakreslená.

Naopak, špatné zjištění jsem učinil po příjezdu do bodu 10. Zde skončila asfaltová silnička, po které mě doposud žlutá značka vedla, a silničku nahradil horský turistický chodník, pro kolo nejetelný.

Má, doběla rozžhavená, objevitelská touha dosáhnout pramene byla ale už tak veliká, že jsem těch cca 600m kolo po stezce do celkem strmého kopce vytlačil. Pak už následoval jen hřejivý pocit, který bývá odměnou za námahu spojenou s dosažením cíle.

Nyní k obrázkům.

Fotka mapy na prvním obrázku navazuje na mapu trasy a ukazuje kudy vede žlutě značený chodník po kterém jsem musel vytlačit kolo. Bod 1 odpovídá bodu 10 na mapě trasy a pramen je v bodě 3. Dolů jsem šel jinou cestou, bod 4. Pokud sebou ale nenosíte mačetu, doporučuji jít nahoru i dolů cestou přes bod 2.

Následující dvě fotky ukazují stezku, po které jsem k pramenu tlačil kolo. Dálší obrázky jsou od pramene a poslední tři fotky ukazují, co čeká na ty, kteří, i přes mé varování, zvolí cestu přes bod 4.