Akvaduktem se zde rozumí křížení dvou vodních toků, přičemž výraz "tok" je hodně nadnesený, jedná se o křížení mlýnského náhonu s potůčky. Měl jsem vytipovány tři - Sifon, Vantroky a Kopyto. První dva jsou před Kojetínem a třetí je v Chropyni. Navštívil jsem však jen první dva, protože, z přemíry prožitků, jsem při vjezdu do Chropyně na třetí zapomněl. K oběma akvaduktům, které jsem navštívil, se dá za sucha přijet na kole.
Na 1. obrázku je vidět hráz a po její levé straně vyvěrající hladinu náhonu a vpravo hladinu potůčku.
Druhý obrázek ukazuje otvory, kterými vyvěrá voda mlýnského náhonu zpod hráze.
Hřbitov v Kojetíně (1.fotka) bývá běžně zavřený, a tak jsem pořídil jen několik fotografií přes plot. V Kojetíně je také bývalá synagoga, jejíž budovu nyní využívá Církev československá husitská a je otevřena každou neděli od 10:00 během Bohoslužeb (2. fotografie).
Když jsem se v Kroměříži informoval, zda je tamní židovský hřbitov přístupný, dozvěděl jsem se, že prakticky žádný židovský hřbitov nemají - vše bylo zničeno během okupace. To co je v mapě označeno jako židovský hřbitov, je jen několik dochovaných náhrobních kamenů.
Realita však byla tvrdá hned při přiblížení (1.obrázek). Že to rybáři myslí vážně, dávala najevo závora, před kterou i ten nejhrdější cyklista přijde o svou hrdost a hodně hluboko skloní svůj hrdý hřbet i kolo. (2. obrázek).
Nicméně, cestu mezi rybníky jsem zvládl úspěšně, jen nevím, nakolik si jsou tamní rybáři jisti, že opravdu chovají ryby. Ono totiž, jediní živí tvorové, kteří na mne spoza plotu od vody koukali, jsou na 3. obrázku a nevěřím, že mají žábra.
Leží na vyvýšenině nad Přerovem. Jméno získaly v době 30tileté války, kdy odtud Švédové řídili obléhání Přerova.
Jak vypadá cesta nahoru ukazuje prvá fotka a raději jsem kolo tlačil. Pozitivní na tom bylo, že kolem cesty rostly špendlíky (žluté švestky) a ještě pozitivnější, že zrovna dozrávaly. A tak mi za neustálého oďobávání tohoto ovoce, pěší výstup nahoru docela pěkně ubíhal.
Dalším zpříjemněním bylo, že, slovy klasika, jsem se kochal nádhernými výhledy, a to prakticky, po celou dobu výstupu.
Vlastní důvody proč jsem se pěšky trmácel nahoru byly dva:
První - místo, kde těsně po válce bývalí příslušníci 1. československého armádního sboru povraždili skoro 300 lidí, převážně žen s dětmi.
Druhý - objekt nepoužívané armádní pozorovatelny.
Kdysi jsem četl (už si nepamatuji kde), že Karol Pazúr uviděl ve druhém vlaku známé, kteří věděli kolik má "másla na hlavě" a tak se je rozhodl zlikvidovat. Spolu s Bedřichem Smetanou z nich udělal zrádce, dopravil je na Švédské šance kde byly vykopány hromadné hroby a nechal je zastřelit. Přestože byla snaha viníky tohoto masakru potrestat, moc se to nepovedlo.
Pazúr byl odsouzen na necelých 8let a po odvolání mu byl (roku 1949) trest zvýšen na 20let. Následně, na nátlak komunistických pohlavárů, mu trest snížili na polovinu a v roce 1951 jej prez. Gottwald při amnestii propustil. Takže, za vraždu 265 lidí si odseděl jeden nebo dva roky. Bedřich Smetana ještě před potrestáním z ČSR emigroval a od té doby o jeho osudu není nic známo.
I z toho stručného popisu, který jsem uvedl, je asi patrno, proč se o tomto zločinu mohlo začít veřejně hovořit až když byli komunisté "odejiti od válu".
Podrobnější informace lze získat např. na Wikipedii: Masakr na Švédských šancích Karol Pazúr