Fotka

Vysoce vážený pane prezidente.

Obracím se na Vás s prosbou o zproštění povinné vojenské služby vzhledem k obtížné rodinné situaci, ve které se nalézám:

Mám 24 let a oženil jsem se s vdovou ve věku 44 let. Má manželka má dceru ve věku 25 let; shodou okolností se stalo, že s touto dcerou mé manželky se oženil můj otec, čímž se stal mým zetěm, neboť si vzal mou dceru. V této souvislosti je má dcera zároveň i mou macechou.

Mé manželce a mně se v lednu narodil syn; toto dítě je bratrem manželky mého otce, tedy jeho švagrem. Zároveň, jakožto bratr mé macechy, je i mým strýcem, to znamená, že můj syn je mým strýcem.

Manželka mého otce, tedy má dcera, porodila na Velikonoce chlapce, který je zároveň mým bratrem, neboť je synem mého otce, a zároveň i vnukem, protože je synem dcery mé manželky.

Jsem tudíž bratrem svého vnuka, a vzhledem k tomu, že jsem manželem tchyně otce tohoto dítěte, jsem tedy v postavení otce svého otce a zároveň i bratrem jeho syna. Jsem tedy sám sobě dědečkem.

Z těchto důvodů Vás, vážený pane prezidente, prosím o zproštění vojenské služby, neboť, jak známo, zákon nedovoluje povolávat do armády zároveň dědečka, otce i syna z jedné rodiny.

Věřím, pane prezidente, že projevíte pochopení pro mou situaci.

* * * * *

Indiáni se přijdou šamana zeptat, jestli bude tuhá zima. Šaman rozhodí kamínky, podívá se na ně a řekne:

"Nevím, Velký Manitou mlčí. Ale pro jistotu štípejte dříví."

Tak indiáni odejdou, štípají dříví, ale za týden se přijdou zeptat znova. Šaman tedy zase rozhodí kamínky a povídá:

"Nevím, Velký Manitou stále mlčí. Ale pro jistotu štípejte dříví."

Indiáni zase odejdou a štípají dříví, ale šamanovi už je to trapné, a tak se jde zeptat na meteorologickou stanici, jaká ta zima vlastně bude. A tam mu odpoví:

"My nevíme, ale nejspíš pořádně tuhá. Indiáni už čtrnáct dní štípají dříví."

* * * * *

– Jste věřící?

– Ne, jsem ateista.

– Opravdu?

– Jako že Bůh je nade mnou!

* * * * *

Desetiletého neposedu poslala maminka do náboženství. Když se odpoledne vrátil, ptá se ho, co se naučil. Děcko vypráví:

„No, paní katechetka nám vyprávěla, jak Bůh vyslal Mojžíše za nepřátelské linie na záchrannou misi, která měla vyvést Izraelce z Egypta. Když se dostal k Rudému moři, nechal své ženisty udělat pontonový most a všechny dostal na druhou stranu. Potom vysílačkou požádal velitelství o leteckou podporu. Jejich bombardéry vyhodily most do vzduchu a mise byla splněna.“

„Počkej, tohle vám fakt říkala paní katechetka?“

„No, ne přesně. Ale kdybych ti to řekl tak, jak to říkala ona, nevěřila bys mi.“

* * * * *

V bříšku těhotné ženy byla dvě miminka. První se druhého zeptalo:
"Věříš v život po porodu?"
"Určitě. Něco po porodu musí být. Možná jsme tu hlavně proto, abychom se připravili na to, co bude pak."
"Blbost, žádný život po porodu není. Jak by vůbec mohl vypadat? "
"To přesně nevím, ale určitě tam bude víc světla, než tady. Třeba budeme běhat po svých a jíst pusou."
"No to je přece nesmysl! Běhat se nedá. A jíst pusou, to je úplně směšné! Živí nás přece pupeční šňůra. Něco ti řeknu: Život po porodu je vyloučený - pupeční šňůra je už teď moc krátká."
"Ba ne, určitě něco bude. Jen asi bude všechno trochu jinak, než jsme tady zvyklí."
"Ale nikdo se přece odtamtud po porodu nevrátil. Porodem prostě život končí. A vůbec, život není nic, než vleklá stísněnost v temnu."
"No, já přesně nevím, jak to bude po porodu vypadat, ale každopádně uvidíme mámu a ta se o nás postará."
"Máma? Ty věříš na mámu? A kde má jako podle tebe být?"
"No přece všude kolem nás! V ní a díky ní žijeme. Bez ní bychom vůbec nebyli."
"Tomu nevěřím! Žádnou mámu jsem nikdy neviděl, takže je jasné, že žádná není."
"No ale někdy, když jsme zticha, můžeš zaslechnout jak zpívá, nebo cítit, jak hladí náš svět."
"Víš, já si fakt myslím, že opravdový život nás čeká až potom..."

* * * * *

Na jaltskou konferenci přišel i Bůh. Usadili ho na nejlepší místo v sále. Postupně přicházeli další účastníci. Přišel Churchill. Bůh se postavil a podal mu ruku. Stejně přivítal i Roosevelta. Když však přišel Stalin, podal mu ruku vsedě.

Stalin se urazil:

– Proč jste se nepostavil, Otče, když jste mě zdravil?

– Jožko můj, myslíš, že tě neznám? Ja se postavím a ty si hned sedneš na moje místo!

* * * * *

Zemřel jeden technik a přišel před nebeskou bránu. Když uviděl svatého Petra, začal protestovat:

– Tak počkej, Petře, já jsem moc mladý na smrt, mně je teprve pětatřicet.

Svatý Petr se zamyslel, zahloubal do záznamů, pak se obrátil na technika a zavrtěl hlavou:

– Kdepak, chlapče, kdepak; podle toho, kolik sis nechal proplatit odpracovaných hodin, ti táhne na stodvacátý rok…

* * * * *

Malíř vymaloval kostel a pan farář se zálibou pozoruje dokončené dílo. Najednou ustrne: „Vy jste namaloval andělovi na ruce šest prstů! Už jste někdy viděl anděla se šesti prsty?!“

„A vy jste snad viděl někdy anděla s pěti prsty?“ odseknul malíř.

* * * * *

Přijde starý manželský pár do nebe, svatý Petr je provází po nebi. Všechno je naprosto úžasné, žena je nadšena, říká, že se jí o něčem takovém ani nesnilo.

Když to všechno vidí muž, zoufale se rozpláče a pak spustí vztekle na svoji manželku:

"Za to všechno můžeš ty! To je pořád makrobiotika, cvičení, žádnej alkohol a cigarety, krémy s UV filtrem - vždyť jsme tu mohli být už o patnáct let dřív!!!"

* * * * *

Zpovídá se šestiletý klučina:

"Požádal jsem manželku bližního svého."

"Cože?"

"No, roztrhl jsem si kalhoty a bál jsem se, že dostanu, tak jsem požádal manželku našeho souseda, aby mi to zašila."

27.2.2021
Vtipy, příhody a historky 2




K o n e c
Svět 3x

Kontakt:
Počátek
Konec