Našel jsem doma starou, nevím kolik let zapomenutou, flešku. Tak jsem ji otevřel a nakouknul dovnitř, abych zjistil jaký poklad ukrývá. (Stále hovořím o flešce ne o flašce.) Ukrývala, mimo jiné, i spoustu vtipů. A protože se mi většinou líbily, tak jsem se rozhodl je postupně zveřejňovat.

Jako prvý jsem vybral vtip, o kterém si myslím, že docela dobře pasuje do naši pochmurné koronavirové doby.

I řekl Hospodin Noemovi:

„Za šest měsíců na zem sešlu déšť, který bude trvat 40 dní a nocí. Voda zaplaví celou zemi, hory i údolí, a všechno bude zničeno. Chci, abys postavil Archu a zachránil pár zvířat od každého druhu. Tady na ni máš plány.“

Šest měsíců uplynulo jako voda. Obloha se zatáhla a začal padat déšť. Noe seděl na dvorku a plakal.

„Proč jsi nepostavil Archu, jak jsem ti přikázal?“ Zeptal se ho Bůh.

Odpusť mi, Pane,“ řekl Noe. „Snažil jsem se, seč jsem mohl, ale stalo se tolik věcí.

Plány, které jsi mi dal, město neschválilo, a tak jsem musel nechat udělat nové. Pak jsem měl další problémy, protože město tvrdilo, ze Archa je nepovolená stavba, takže jsem musel běžet na katastr sehnat si k ní povolení. Lesnická správa požadovala povolení ke kácení stromů, a byl jsem žalován ochranáři zvířat, když jsem se snažil pochytat ta zvířata. Ministerstvo životního prostředí požadovalo vyjádření o ekologických důsledcích záplavy. Vnitro ode mě chtělo předběžné plány šíření vody. Na finančním úřadě zablokovali má aktiva, protože tvrdili, že se snažím vyhnout placení daní tím, že opustím zemi. Úřad práce měl podezření, že ilegálně zaměstnávám Ukrajince, takže jsem musel dokazovat opak. Je mi líto, Pane, ale nemohu Archu dokončit dříve než tak za pět let.“

Najednou přestalo pršet, obloha se vyčistila a vysvitlo slunce. Noe se podíval vzhůru a zeptal se:

„Pane znamená to, že nebudeš ničit náš svět?“

„Správně – úřady to už udělaly za mě.“

Jedna anglická dáma chtěla před válkou strávit čas v letním bytě v Německu a tak napsala jednomu venkovskému učiteli. V dopise se tázala na vše i na pohodlí. Také chtěla vědět, mají-li v tom domě, kde chtěla bydlet, WC. Učitel dobře neovládal angličtinu a neznal význam té zkratky. Zeptal se starosty, ale ten taky nevěděl. Po dlouhém přemýšlení ho napadlo, že to patrně znamená Wesley Church (kostel). Proto odepsal:

"WC se u nás nachází 7 mil od našeho domu, uprostřed jedlového háje v překrásné krajině. Jest otevřen 2x týdně, v úterý a ve čtvrtek. Chápu, že je to pro Vás nepříjemné, je-li vaším zvykem chodit pravidelně, ale zajisté se přesvědčíte, že je to krásný výlet. Hodně lidí si s sebou bere oběd a zůstává tam přesčas. V létě je obyčejně návštěvnost veliká a proto bych vám radil, abyste chodila brzy. Je tam 60 míst k sezení, ale pokud přijdete pozdě, je tam dost míst i k stání. Radil bych vám, abyste chodila ve čtvrtek, poněvadž je v ten den varhaní doprovod. Po celém okolí jsou slyšet i ty nejjemnější zvuky. Opatřím Vám s radostí to nejlepší místo a bude mi potěšením sedět vedle Vás."

Ateista rybařil na jednom skotském jezeře, když najednou jeho člun napadla Lochnesská příšera. Jedna rána ocasem a chlápek i s člunem vylétl deset metrů do vzduchu. Příšera otevřela tlamu, aby ho chytla. On v úděsu zařval:

„Ach, Bože, pomoz mi!“

V tom se všechno zastavilo, chlápek visí jen tak ve vzduchu a z nebe se ozve hromový hlas:

„Myslel jsem, že ve mne nevěříš!“

„Ale no tak, Bože, nechme toho. Před dvěma minutami jsem nevěřil ani na Lochnesskou příšeru!“

Adam a Eva se procházejí v zahradě Edenu. Tu vzdychne Eva:

„Adame, máš mě rád?“

Adam zabručí:

„Můžeš mi říct, koho jiného bych měl mít rád?“

Jeden mladý mnich se rozhodl, že odejde do horského kláštera a podstoupí těžkou zkoušku mlčenlivosti, která mu dovoluje říci jen dvě slova za deset let. Po prvních deseti letech jde za otcem představeným. Vejde do kanceláře, otec přikývne a on povídá:

„Mizerné jídlo!“

Otec znovu kývne a ukáže rukou ven. Mnich tedy odejde.

Uplyne dalších deset let a audience se opakuje. Mnich tentokrát říká:

„Tvrdá postel!“

Konečně po třiceti letech mnich předstoupí před otce se zamračenou tváří a říká:

„Odcházím odsud!“

A otec se jen tak mírně usměje a povídá:

„Ani se nedivím. Co jste tady, pořád si jen stěžujete.“

Z totality:

Je poledne, v městské restauraci sedí místní straničtí funkcionáři a pozorují vesnického sedláka v holínkách, jak si objednává jídlo. Když mu ho přinesou, obřadně se pokřižuje a pustí se do jídla.

"Pojďte, uděláme si z něj srandu." Tak jo.

Přisednou k němu a předseda se ptá:

"Otče, to se před jídlem vždycky přežehnáte?"

"Ano, vždycky."

"A tak to dělají u vás ve vesnici všichni?"

Sedlák spolkne sousto a odpoví:

"Jasně, všichni."

"To není možné. Vážně všichni?"

Sedlák se zamyslí a pak říká:

"Máte pravdu, všichni ne. Vůl a prase, ti přijdou ke korytu a hned žerou bez modlení."

30 000 roků před narozením Krista.

Pračlověk si prohlíží vysvědčení svého syna a naštvaně říká:

"To, že máš trojku z lovu, dovedu pochopit, jsi ještě malý, ale že jsi propadl z dějepisu, který má jen dvě stránky, to je skutečně hanba!"

Boženka čeká své čtvrté miminko. V neděli po obědě sedí v křesle a čte si noviny, když tu najednou zasténá úděsem:

"Ne, to nepřežiju!"

"Co se děje?" ptá se jí manžel.

"Představ si, tady píšou, že každé čtvrté dítě na světě je Číňan!"

Děda přijde ke zpovědi a přiznává se:

"Pane faráři, zhřešil jsem. Přes válku jsem schovával na půdě jednoho Žida."

"Ale, synu, to není hřích, pomoci člověku, ať už je jakékoliv víry."

"Pane faráři, ale já jsem od něho žádal za každý den 20 korun."

"Nóó... to už tak pěkné nebylo, ale není to velký hřích."

"To se mi ulevilo, pane faráři. A neměl bych mu už říci, že válka skončila?"

Svatý Petr si všimne, že před nebeskou bránou nervózně přechází chlápek. Vyjde tedy ven a ptá se:

"Jdete dovnitř nebo ne?"

"Ještě chvilinku prosím" a chlápek se nervózně podívá na hodinky a zase začne pochodovat.

Svatý Petr tedy odejde. Po pěti minutách se vrátí k pochodujícímu chlápkovi a zeptá se znovu.

Chlápek se zastaví a povídá:

"Podívejte, vy víte, že jsem mrtvý. Já to vím taky. Nemůže to ale někdo říct taky těm dole na ARU?"