To se jednou starý mlynář rozhodl, že prodá ve městě svého osla, osílka. A aby se osílek cestou neunavil, aby ve městě na trhu byl svěží, svázal jej mlynář se synem a nesli jej oba do města. Šli a šli, vzdychali a hekali pod tíhou, pod břemenem, pod těžkým nákladem.

Potkali člověka. Ten se dal do smíchu.

„Co to je za bláznovství," volal, „co to je za nápad, takhle se plahočit s oslem, takhle se dřít a namáhat. To jsem v životě neviděl!" Mlynář si řekl:

„Má pravdu. Kdopak to kdy viděl takhle se malovat s oslem!"

Postavil mlynář osílka a na osílka posadil svého syna, svého chlapce. A tak jdou a tak míří k městu.

Potkali druhého člověka. Ten začal láteřit, nadávat a svolávat hromy a blesky:

„Slezeš ty kluku ušatá a pustíš hned svého otce do sedla! Jaké to jsou způsoby! Sám si jede a starý se plahočí pěšky." „Také pravda," řekl si mlynář. „Hybaj dolů, klučisko!" A sám si sedl do sedla. A tak jeli dále a tak mířili k městu.

A potkali dívku, potkali děvče, kterému zas bylo líto chlapce.

„Ubožáček, chlapeček," lamentovalo a naříkalo děvče.

„V prachu běží a pán se veze jako král. Hanba je to!"

„I to je pravda," pomyslil si mlynář a vysadil si k sobě svého synka.

A zase jeli a zase mířili k městu. A potkali dalšího člověka. A ten se do nich pustil, ten se do nich dal, jeká že to necitelnost a hrubost trápit ubohé, přeubohé zvíře.

„Sotva nohy vleče zvíře nešťastné a dva se na něm vezou jako v kočáře. Že se hanbou nepropadnete, vy necitové!"

„Pravda pravdoucí," povídá si mlynář a slezl s chlapcem s osílka.

Teď šli pěšky, osel hrdě vpředu a zase mířili k městu.

A potkali tuláka s pusou na pravém místě. A ten hned spustil:

„To jsou mi dnes způsoby! Osel si kráčí jako páv, hlavu zvedá až k nebi, v duchu se směje jakého má hloupého mlynáře, který si trhá boty cestou necestou i se synem."

Teď se však už mlynář rozzlobil, teď se už dohřál, teď už měl všeho dost.

„A pojedu si jak budu chtít," řekl si, „co je mi do koho! Ať dělám, co dělám, všem se nikdy nezalíbím, všem se nikdy nezavděčím! Tak co!" Pobídl osílka a zase šli a zase mířili k městu.

* * * * *

Ukázka je z knihy "Bajky pro caparty", kterou vydalo nakladatelství Rovnost v roce 1949. Obrázek není součástí knihy, ale byl přidán redaktorem stránek Svet3x.

O b s a h     k n i h y
Jak cvrček nepamatoval na zadní kolečka	9
Jak lišku honila mlsná	12
Jak mravenec zachránil holubovi život	16
Jak komár doplatil na svoji pýchu	20
Jak někdy zrníčko je lepší než hora dobrot	24
Jak se kočka myšce zalíbila	26
Jak se žába ošidila	30
Jak se koroptev posmívala zajíci	34
Jak jelen zapomněl na vděčnost	37
Jak zajíc závodil se želvou	38
Jak se sojka chlubila cizím peřím	42
Jak se žába chtěla stát tlustou	44
Jak myška měla větší oči než žaludek	47
Jak se čáp pomstil lišce	49
Jak čápa potkal nevděk	52
Jak vrána pozdě bycha honila	56
Jak si liška a vlk spletli měsíc za sýr	60
Jak se želva" přechlubila	62
Jak každá pomsta není sladká	65
Jak kůzlátko vyzrálo nad vlkem	67
Jak kozel zapomněl na konec	68
Jak kůň nechtěl pomoci příteli	72
Jak se vlk dělal chytrým	75
Jak kohout vyzrál nad liškou	77
Jak dvě kozy byly tvrdohlavé	79
Jak se vlk přepočítal	81
Jak lišce nepomohlo jejich sto lstí	82
Jak si osel zahrál na psa	86
Jak si vlk vážil svobody	90
Jak se člověk zlakotil	94
Jak člověk neví dne ani hodiny	97
Jak se Martin shlédl v dyni	98
Jak se nelze všem lidem zavděčit	101
Jak v práci je největší poklad	105
Jak ruce a nohy trucovaly	106