Na svých cestách prováděl Enšpígl často takové neplechy, že mu je na mnoha místech neodpustili. Ani v lüneburském vévodství nebyl právě dobře zapsán, a tak mu tamější vévoda zakázal vstup na své panství pod trestem oběšení.

Cestou z Dánska se nechtělo Enšpíglovi objíždět celé lüneburské vévodství, a rozhodl se, že přece jenom zakázaným krajem pojede. Jel jako obyčejně na svém oslu, který stářím už sotva pletl nohama, byl nadobro slepý, hluchý a přestal žrát.

Právě na hlavní silnici, kudy každou chvíli táhli zbrojnoši, kodrcaly se vozy formanů a pospíchaly hloučky kupců, kteří mohli snadno Enšpígla poznat, osel klopýtl, zhroutil se do prachu a vytřeštil oči. Potom sebou párkrát škubl, zvedl nohy vzhůru a vypustil svou oslí duši.

Enšpíglovi vyhrkly slzy z očí. Sedl si do příkopu, složil hlavu do dlaní a smutně přemýšlel, co si teď počne bez svého věrného zvířete.

Vtom zazněly z dálky fanfáry trubačů a dusot kopyt. Enšpígl hned věděl, že je zle. Po cestě se rychle blížil vévodův průvod.

Teď, hlavo, raď!

Skrýt se nebylo kam a útěk by Enšpígla nezachránil. Jezdci by ho na svých rychlých koních dohnali za pár minut. V poslední chvíli ho napadla spásná myšlenka. Vytáhl nůž, jedním řezem rozpáral mrtvému oslu břicho a přes jeho čtyři nohy, trčící k nebi jako sloupy, přehodil svůj plášť jako střechu. Potom se usadil v rozpáraném oslím břiše a čekal, co se bude dít.

Vznešený průvod zastavil a vévoda na první pohled poznal Enšpígla.

„Co tu pohledáváš, Enšpígle?" tázal se přísně. „Zaschla ti paměť a zapomněls, že jsem ti zakázal vstoupit na mé pozemky? Víš, že tě na nejbližším stromě čeká oprátka?"

Enšpígl se poklonil, jak nejvíce mohl, ale ze své podivné skrýše nevylezl.

„Vaše Jasnosti," odpověděl, „snad jsem neučinil nic tak zlého, abych se měl houpat na šibenici."

Vévoda na to nic neřekl, ale vyslýchal ho dále:

„Co to má znamenat, že tu dřepíš jako kvočna na vejcích v té oslí kůži?"

„Nejjasnější Urozenosti, odmalička jsem slýchával, že ten, kdo má vlastní střechu nad hlavou, je v bezpečí, že je si životem jist a že se takovému člověku nemůže nic zlého stát."

Dvořanům, kteří provázeli vévodu, se chytrácká odpověď zalíbila a celý průvod se rozesmál. Ani přísný vévoda nemohl potlačit úsměv nad taškářovou vykutáleností. Mávl nad Enšpíglem rukou a řekl mu:

„Pro tentokrát ti odpouštím, ale nyní se hleď poradit se zaječím rozumem, jinak ti nepomohou ani všichni svatí a budeš ještě dnes viset mezi nebem a zemí."

Enšpígl mu květnatě poděkoval za shovívavost, ale to již neslyšel, neboť se celý průvod dal opět na cestu, koně frkali a trubači pronikavě vytrubovali.

Enšpígl usedl znovu do příkopu, děkoval v duchu svému milovanému oslu, že mu ještě po smrti zachránil život, a netečně pozoroval mračna prachu, která se v dálce zvedala za mizející vévodskou družinou.

Žal nad ztrátou milovaného osla musel Enšpígl zapít a zajíst.

Zašel do nejbližší hospody, poručil si pořádný oběd a demižon vína. Jedl a utápěl svůj smutek v dobrém pití, až úplně zapomněl, jaké nebezpečí mu v lüneburském panství hrozí.

Když se druhého dne probudil, uvědomil si teprve, na jak tenké niti visí jeho život. I koupil si ze zbylých peněz koně a vůz a vydal se na další cestu.

Ale bylo mu souzeno, že z toho nešťastného kraje jen tak lehce nevyvázne. Hlavní silnice, která byla jedinou bezpečnou a schůdnou cestou ven ze země, vedla kolem vévodova paláce. A odtamtud, z toho nádherného sídla mohl Enšpígl velmi snadno uslyšet andělíčky. Aby si zachránil kůži, vymyslil si tento plán:

Na nedalekém poli pracoval starý sedlák. Enšpígl k němu zajel na svém voze a zeptal se, čí je půda, kterou obdělává.

„Čí by byla? To je moje země!" odpověděl sedlák a dodal hrdě, „zdědil jsem ji po otci a ten zas po svém otci!"

„A zač bys mi prodal fůru své země?" zeptal se Enšpígl.

„Za groš!" řekl sedlák, a když mu jej Enšpígl zaplatil, pomohl mu naházet ornici na korbu, že byla vrchovatá.

Enšpígl se zahrabal do hlíny jako krtek, že mu z ní jen hlava koukala, potom Švihl bičem, popohnal koně a jel s malou dušičkou kolem vévodova paláce.

Jako s uděláním vyjížděl právě vévoda z brány. Poznal Enšpígla již na dálku. Pobídl koně a přiklusal blíž.

„Co tu ještě pohledáváš? Neřekl jsem ti, že tě dám pověsit, jakmile tě dopadnu ve své zemi?" pravil výhružně.

„Vaše Jasnosti," odpověděl Enšpígl, „nejponíženěji vám oznamuji, že nejsem ve vaší zemi, ale ve své zemi. Koupil jsem ji za groš od jednoho sedláka, který mi svatosvatě přísahal, že je to jeho země, že ji zdědil po otci a ten zas po svém otci a tak dále až do Adama."

Vévoda se musil chtěj nechtěj této mazané odpovědi zasmát, a protože si už nevěděl s Enšpíglem rady, řekl, aby se ho zbavil:

„Tak práskni do své herky a hybaj se svou zemí z mé země, nebo ucítíš vítr pod nohama a konopí na krku i s celým svým potahem." Enšpígl beze slova práskl bičem, odjel se svou fůrou z lüneburského panství a víckrát se tam už neukázal.

1. Jak byl Enšpígl třikrát pokřtěn
2. Enšpígl a cizí jezdec
3. Enšpígl a žalobníci
4. Enšpígl provazolezcem
5. Enšpíglova pomsta
6. Enšpígl a pekař
7. Enšpígl a lakomec
8. Enšpígl a slepice
9. Enšpígl a zloději
10. Enšpígl a jednooká kuchařka
11. Jak Enšpígl létal
12. Enšpígl a stádo čuňat
13. Enšpígl pekařem
14. Jak Enšpígl proséval mouku
15. Jak Enšpígl přišel k oslu
16. Enšpígl a osel
17. Enšpígl trubačem
18. Enšpígl dvorním šaškem
19. Smrt Enšpíglova osla
20. Enšpígl ve vlastní zemi
21. Enšpígl malířem
22. Enšpígl na universitě
23. Jak Enšpígl učil osla
24. Enšpígl znalec kožichů
25. Enšpígl a noční stráž
26. Enšpígl a veselá hostinská
27. Enšpígl a selka
28. Enšpígl kovářem
29. Enšpígl u podkováře
30. Enšpígl svrškařem
31. Enšpíglovy boty
32. Enšpígl krejčím
33. Enšpíglova pomsta krejčíkům
34. Jak Enšpígl svolal krejčí
35. Enšpígl kožešníkem
36. Enšpígl na trachtaci kožešníků
37. Enšpígl a vinař
38. Enšpígl a brašnář
39. Enšpígl a řezník
40. Enšpígl kuchařem a kočím
41. Enšpígl a koňský handlír
42. Enšpígl a řezbár
43. Enšpígl a babka
44. Enšpígl a sedlák
45. Enšpígl a selky
46. Enšpígl a dvanáct slepců
47. Enšpígl a hostinský tlučhuba
48. Enšpígl v kolíně
49. Enšpígl a pes
50. Enšpígl a hubatá ženská
51. Enšpígl v holandsku
52. Enšpígl a hrnčírka
53. Enšpígl u soudu
54. Enšpígl pastevcem
55. Enšpíglova smrt
56. Enšpíglův pohřeb
Slovo k čtenáři
Vysvětlivky