1        Někdo se starce zeptal: »Co je to ziskuchtivost?« A on odpověděl: »Nevěřit Bohu, že se o tebe stará, ztratit naději v Boží zaslíbení a milovat škodlivé rozkoše.«

2        Ještě se ho zeptal: »Co je to pomlouvání?« A on odpověděl: »Neznalost Boha nebo Boží slávy a závist vůči bližnímu.«

3        Ještě se ho zeptal: »Co je to hněv?« A on odpověděl: »Spory, lež a neznalost.«

4        Někdo se starce zeptal: »Jaký má být mnich?« A on odpověděl: »Podle mě jako jediný před jediným.«

5        Někdo se starce zeptal: »Proč mám strach, když jdu po poušti?« A on odpověděl: »Ještě žiješ.«

6        Ještě se ho zeptal: »Co mám dělat, abych dosáhl spásy?« A on pletl provaz a nezvedl hlavu od díla a odpověděl: »Tohle. Jak vidíš.«

7        Někdo se starce zeptal: »Jak to žes nikdy neochabl?« A on odpověděl: »Protože každý den očekávám smrt.«

8        Ještě se ho někdo zeptal: »Proč jsem ustavičně nedbalý?« A on odpověděl: »Protožes ještě nikdy nespatřil slunce.«

9        Někdo se starce zeptal: »Co je prací mnicha?« A on odpověděl: »Rozlišování.«

10      Někdo se starce zeptal: »Z čeho mám pokušení k smilstvu?« A on odpověděl: »Z toho, že hodně jíš a spíš.«

11      Někdo se starce zeptal: »Co má dělat mnich?« A on odpověděl: »Dělat všechno dobré a nedělat nic zlého.«

12      Starci říkali, že modlitba je mnichovým zrcadlem.

13      Starci říkali: »Není nic horšího než posuzovat.«

14      Starci říkali, aby se člověk nikdy svým myšlenkám nezavazoval.

15      Starci říkali, že mnichovou korunou je pokora.

16      Starci říkali: »Každé myšlence, která tě napadá, říkej: „Jsi naše, nebo našich protivníků?" A ona se určitě přizná.«

17      Starci říkali, že duše je studánka - když ji prohloubíš, tak se očistí, když ji zasypeš, tak zmizí.

18      Stařec řekl: »Já věřím, že Bůh není nespravedlivý, když může z vězení propustit i do vězení uvrhnout.«

19      Stařec řekl: »Cesta Boží, to je ke všemu se nutit.«

20      Ještě řekl: »Mnich, který nepracuje, bude souzen jako nepoctivec.«

21      Stařec řekl: »Jestliže pácháme zlé skutky, Bůh nám ve své trpělivosti odpouští. Jak by nám tedy mnohem raději nepomohl, když děláme skutky dobré?«

22      Stařec řekl: »Nic nedělej dřív, než vyzkoušíš své srdce, jestli se to, co chceš dělat, děje kvůli Bohu.«

23      Stařec řekl: »Jestliže se nějaký mnich modlí jen tehdy, když se staví k modlitbě, tak takový mnich se nemodlí vůbec.«

24      Stařec řekl: »Dvacet let jsem vytrvale bojoval proti jedné myšlence, abych se dokázal na všechny lidi dívat jako na jednoho jediného.«

25      Stařec řekl, že ze všech ctností největší je rozlišování.

26      Někdo se starce zeptal, odkud získává duše pokoru, a on odpověděl: »Když se stará jen o své vlastní špatnosti.«

27      Stařec řekl: »Ten, kdo slyší pomluvy, musí utéct, a pomlouvač se tak napraví.«

28      Stařec řekl: »Ničeho z toho, co jsem dokázal pochopit, jsem se nikdy nedopustil podruhé.«

29      Stařec řekl: »Jako země nikdy nespadne níž, tak nikdy nepadne ten, kdo se ponižuje.«

30      Stařec řekl: »Hanba mnichovi, jestliže opustí všechny své věci a žije kvůli Bohu v cizině, ale potom si odejde pro trest.«

31      Stařec řekl: »Toto pokolení nehledá dnešek, ale zítřek.«

32      Starci říkali: »Naší prací je pálit dříví.«

33      Ještě řekl: »Nesnaž se nebýt v opovržení.«

34      Stařec řekl: »Pokora se nezlobí a nikoho nerozzlobí.«

35      Ještě řekl: »Vést dobrý život v kelle naplňuje dobrými věcmi.«

36      Stařec řekl: »Běda člověku, když je jeho jméno větší než jeho dílo.«

37      Stařec řekl: »Hovornost a smích se podobají ohni, který spaluje třtinu.«

38      Stařec řekl: »Kdo dělá kvůli Bohu násilí sám sobě, ten se podobá vyznavačům.«

39      Tentýž řekl: »Stane-li se člověk kvůli Pánu bláznem, Pán ho odmění.«

40      Stařec řekl: »Když má člověk hodinu co hodinu před očima smrt, přemůže ochablost.«

41      Stařec řekl: »Bůh žádá po člověku tyto věci: myšlenku, slovo a čin.«

42      Tentýž řekl, že člověk potřebuje toto: bát se Božího soudu, nenávidět hřích, milovat ctnost a neustále prosit Boha.

43      Stařec řekl: »Jako s sebou všude nosíme dech svého nosu, tak musíme mít, ať jsme kdekoliv, u sebe vždycky strach ze smrti a pláč.«

44      Stařec řekl, že démonům nahání strach i četba božských Písem.

45      Stařec řekl: »Jestliže nevykořeníš tu malou bylinku, kterou je nepozornost, vyroste z ní velký nádor.«

46      Stařec řekl: »Lidské starosti odebírají člověku veškerou hojnost a nechávají ho vyschnout.«

47      Stařec řekl: »Snaž se být ze všech sil bezvadný a nesnaž se přikrašlovat.«

48      Stařec řekl: »Vzdávání díků se před Pánem přimlouvá za lidskou slabost.«

49      Stařec řekl: »Dokud děláš nějakou věc s klidem, nemůžeš uklidnit Boha.«

50      Stařec řekl: »Omezuj své starosti a své břicho a dostane se ti odpočinku.«

51      Stařec řekl: »Běž a miluj sebezápor.«

52      Stařec řekl: »Pokud jde o mě, moje tělo dosud neunese moje předsevzetí.«

53      Stařec řekl: »Staň se svobodným a nebuď otrokem. Když mluvíš, ovládni hněv i žádostivost a budeš klidný, protože ses svými skutky připravil na odchod.«

54      Stařec říkal: »Kdo mnicha chválí, ten ho vydává do rukou nepřítele.«

55      Stařec řekl: »Kdo říká slovo útěchy a nezváží předem, jestli to přinese duchovní prospěch, nemá vůbec mluvit.«

56      Otcové říkali, že nikdo nemůže začít milovat Ježíše, jestliže si nejdřív nezamiluje námahu.

57      Stařec řekl: »Pobyt v cizině kvůli Bohu je dobrý tehdy, jestliže ho provází mlčení, poněvadž volné mluvení, to není žádný pobyt v cizině.«

5#      Stařec řekl: »Pohrdat sám sebou je hradba.«

59      Stařec řekl: »Váhavost a lenost, to Bůh nechce.«

60      Stařec řekl: »Uchovej si vůči bližnímu dobré svědomí a dostane se ti odpočinku.«

61      Stařec řekl: »Pravda je kořenem všech dobrých skutků.«

62      Stařec řekl: »Člověk, který nebere všechny lidi stejně, ale dělá mezi nimi rozdíly, takový nemůže být dokonalý.«

63      Starci říkali, že jako oheň pálí dříví, tak má i mnišská práce spalovat vášně.

64      Stařec řekl: »Mnich nesmí ani posuzovat, ani pomlouvat, a nesmí se ani nechávat pohoršit.«

65      Bratr se zeptal starce: »Jak dlouho se má mlčet?« A on řekl: »Dokud nejsi tázán. Je přece psáno: Dokud jsi nevyslechl, neodpovídej.« (Sir 11,8)

66      Bratr se zeptal starce na život a on mu odpověděl: »Jez seno, nos seno na sobě, spi na seně a srdce měj ze železa. Každý den se snaž...« (Text je neúplný.)