Mnohomluvenie také obecně bez hřiechu nenie. Najprv pro to, že všechny věci čas mají, mlčenie i mluvenie. Protož obé musí rozumem zpraveno býti, jako die Šalomún. A vedle řeči svatého Jeronýma a svatého Řehoře: „Mezi mluvnými viece mluvnější jsú méně užitečnější; jako mezi psy najneužitečnější najviece štěká." Protož mnohomluvenie činí člověka nenávistného lidem. Ale málomluvenie, rozvážené rozumem, činí člověka lidem milého a vážného. Protož die písmo: „Hrozný v městě svém člověk svárlivý a všetečný v slovu svém nemilý jest."

Druhé zlé, že mnohomluvný a neb blekotný na darmo poddává sě v nejistoty mnohé jazyka. Protož die písmo: „V mnohomluvení ne nedostane sě hřiecha." A jinde: „Ktož mnohých požívá slov, uražuje duši svú" a „v mnohých slovách nalézá sě bláznost." Protož pro nedostatek poslúchanie a pro rozličné řeči rozsievanie jedva taký blekotník vezme naučenie. Protož die svatý Job: „I zdaliť muž mnohořečný bude spravedliv učiněn?"

Třetie zlé, že mnohomluvný, když sě mu nedostane, o čem by mluvil, vyrazí lež a vynese tajemstvie a dá sě na prázdné řeči. A věrně jakož žrnov, když běží a nemá pod sebú zrna, jedné větrem hýbá a sám sě tře a kazí, též blekotný, když pravdy nemá pod svú řečí, lže výmysly. A že tajemstvie jemu pověděné jest mu znamenito v srdci, protož blekotnému jest brzy na jazyce. A kterú odplatu má, že zjeví tajemstvie, die písmo: „Ktož odhaluje tajemstvie bližnieho, vieru tratí." Protož tajemstvie vzjeviti jest hřiech z řečí a neb psaním; a jest těžký hřiech; neb člověk ohlášený nemóž cti zase najiti. Jako die písmo. Protož nestatečný a bláznivý jest člověk blekotný. Neb die David svatý: „Muž blekotný nebude zpraven v zemi."

Oplzlost v mluvení jest potupnějšie než řeč prázdná neb mnohomluvenie. A od toho chtě nás svatý Petr vystřieci, die: „Mluví-li kto, má mluviti jako řeči božie." A oplzlá řeč nenie řeč božie. Protož ktož oplzle mluví, ten nemluví jako řeči božie a tak mluví, jakož nemá mluviti. Protož oplzlost řeči neslušie na kněží, jenž mají zvláště mluviti řeč boží; také neslušie na panny a na panie. Protož die svatý Pavel, aby nebyla jmenována mezi Efeskými a tak ani mezi jinými křesťany ani mrzkost, ani oplzlost, ani bláznomluvenie, jenž nic sě nehodí. A který užitek oplzlosti? Věru marný smiech, chechtánie, myšlenie šeradné, popuzenie k smilství. A tak času zmařenie, v němž člověk, jako u vězení biedného světa jsa, měl by mysliti, kterak by z vězenie vyšel, a plakati po své vlasti v tomto slzivém údole. A pak sě směje z řečí oplzlých!

A věz, že někto sě směje z závisti, někto z nevěry - to hemišně -, někto z zabylstvie, někto z nemúdrosti a někto múdřě. A mezi smiechy jest najvětčí hřiech, ktož sě vesele směje z toho, že sám hřeší neb že jiný hřeší. Neb jakož blahoslavení jsú, kteříž lkají na své i na cizie hřiechy, tak zase zlořečení sú, jenž sě smějí z hřiechu. Protož pozdravuje jich pán Ježíš řka: „Běda vám, kteříž sě smějete!" Ó, bychom pomněli, že Kristus plakal třikrát a nikdy sě nesmál a plakal na hřiech, jistě plakali bychom na své skutky, z nichž jest každý s nedostatkem. Protož smějíce sě svým skutkóm, ukazujem své bláznovstvie jako děti usrané, jenž zle učiniece, i smějí sě. Protož dobře die písmo: „Blázen v smiechu povyšuje hlasu svého, ale muž múdrý jedva tajemně sě zasměje."

Mrzkomluvenie také jest ot ďábla uvedeno a jest posel mrzkého srdce a poklad duše nečisté. Protož jest větčie v zlosti než prázdnomluvenie, mnohomluvenie a oplzlost. Protož die svatý Pavel: „Smilstvie a všelikaká nečistota a lakomstvie aniž buď jmenováno mezi vámi, jako slušie na svaté." Neb těmi třmi hřiechy mrzkomluví przjnie sě. Také mrzkomluvenie ne toliko przní toho, jenž mluví, ale i bližnieho, jenž slyší. Neb v tu dobu, když slyší, vezme řeč nečistů v pamět, z niež potom z popuzenie ďábelského a hnutie tělestného bude hotov k též mrzkosti, aby ji dokonal; jakož toho jest očitý dóvod každý den. Protož proti bohu i proti lásce bližnieho jest tak zprzniti jeho mysl. A jest dóvod tento také, že hlas z přirozenie, v duši vzat z obyčeje o velme mrzké věci, stud vyhánie. A tak uzdu svaté stydlivosti přětrhuje neb velme je ke zlému popúzie; jako jest mezi prázdnými ženami, mezi dvořany, mezi druhými měšťany i kněžími, jenž nekázaně mluvie, popuzujíce žen a panen nehodná řečí. A také mezi dvořkami, jenž dávají sobě s pacholky oplzlé pohádky, aby pokrytě sebe popúzeli. A tak rušie s obú stranu v sobě dobré obyčeje. Neb die svatý Pavel: „Rušie dobré obyčeje spolumluvenie zlá." Neb jakož oheň sě veličí, když k němu paliva přikládají, též mrzkomluvenie: čím viece ho přibude, tiem viece mysl i tělesenstvie pálí, a zvláště v smilstvě. Protož die svatý Augustin: „Těžkého nepřietele má nesmilnost: ženu; jemuž nepřieteli nenie obrany; neb žena podněcuje, když ji muž slyší, skvrní, když ji vidí, a jedovatí, když sě jie dotýká." A též, ženo, zase rozuměj o muži; ty vieš, kak sě máš, když muže slýcháš, vidíš neb dotýkáš. Toť viem, že sem nenalezl nikdy ještě, by tak náramně tužením byl poražen muž po ženě, jako sem nalezl ženu, že když jest v kostele svého, jehož jest milovala, jedné uzřela, ihned jest omdlela; naplnila kantiku Šalomúnovu, v níž die: „Duše má omdlela jest, když milík mój promluvil jest ke mně." A opět, jenž die: „Milík mój ztáhl ruku svú děrú, až sě břicho mé třáslo dotknutím jeho." A také naplnila pieseň jedné jeptišky, v níž die: „Omdlévám já, když svého milíka nevídám." Protož varujme sě mrzkých a oplzlých řečí, z nichž takměř všichni hřiechové smilstvie pocházejí, i také sě ostřiehajme od každé řeči neplatné, jíž jest takměř každý nynie člověk vinen. Neb kto jest z nás, jenž jest pražného slova nepromluvil? Jest-li kto, luč na mě kamenem.

Předmluva

Soupis užitých pramenů a základní literatury

Úvod

Zpravidlo neb ukazadlo

Výklad na vieru - kap. 1-25

Menší výklad na vieru - kap. 26

Druhé Věři v buoh a výklad na ně - kap. 27 a 28

Výklad delší na desatero přikázanie - kap. 29-78

Výklad kratší na desatero přikázanie - kap. 79

Výklad na páteř - kap. 80-95

Menší výklad na páteř - kap. 96

Doslov

Menší výklady redakce františkánského rukopisu

      Menší výklad na desatero přikázanie

      Menší výklad na vieru

      Menší výklad na páteř

Menší výklady redakce tepelského zlomku

Menší výklad na vieru redakce vídeňského rukopisu 4550

Menší výklad na desatero přikázanie redakce olomoucké

Menší výklad na desatero přikázanie redakce klementinského rukopisu XI C 8

Menší výklad na páteř redakce muzejního rukopisu III Bil

Menší výklad na páteř redakce klementinského rukopisu V A 23

Menší výklad na páteř redakce klementinského rukopisu VII H 18

Excerpta z Výkladů verze muzejního rukopisu IV H 30

      - kap. 25

      - kap. 26 a 27

      - kap. 96: Menší výklad na páteř

Excerpta z Výkladu na desatero přikázanie redakce

      kapitulního rukopisu D 14/1

Krátký výklad na páteř

      - český text redakce olomouckého rukopisu M I 34

      - latinské zpracování z vyšehradského rukopisu č.

Tzv. Páteř zlých lidí

      - český text redakce olomouckého rukopisu M I 34

      - český text redakce klementinského rukopisu I E 5

      - latinské zpracování z kapitulního rukopisu G 103

a) bible

b) ostatní prameny