Gustave Le Bon
18.8.2018
Psychologie davu - výpisky
Na první pohled by se mohlo zdát, že veliké převraty, které předcházejí změnám civilizací jsou určovány politickými změnami, válkou a pod. Vlastní příčinou je však většinou hluboká proměna v myšlení národů, ve změně lidského cítění a duše davů. V běžném smyslu je dav shromáždění jedinců.
Z psychologického hlediska má však dav lidí nové vlastnosti, které se odlišují od vlastností jedinců. Mizí vědomá osobnost a city a myšlenky jsou zaměřeny jedním směrem, jsou podrobeny zákonu duševní jednoty davu. Vznik zvláštních vlastností davu určují různé příčiny. První příčinou je, že jedinec, který je součástí davu, získává pocit nepřekonatelné moci, která umožní uvolnit pudy, které by jako jedinec potlačil. Druhou příčinou je, že v davu je každý čin nakažlivý. Jedinec obětuje svůj zájem, zájmu kolektivu. Třetí příčinou je, že jedinec uprostřed davu začne být, pod hypnózou davu, paralyzován a je davem ovládán. Zmizela jeho vůle a úsudek.
Vznik legend, které často v davu kolují, není podmíněn jen lehkověrností, ale také obyčejným zkomolením, zkreslením. Dav myslí v obrazech a vyvolaný obraz zase přivolává mnoho dalších, které často nejsou s prvním obrazem v žádném logickém vztahu. Dav to nezpozoruje a zamění skutečnou událost s tím, co přidala jeho obrazotvornost. (Tímto způsobem se z historických postav stávají postavy legendární.)
Jednoduchost a přehnanost citů působí, že davy neznají pochybnosti ani nejistotu. Jednou vyslovené podezření se stává okamžitě nepopiratelnou pravdou. Počínající antipatie nebo odpor se mění v davu ihned v divokou nenávist. Přesvědčení davů nabývá rázu slepé oddanosti. Hrdina, kterému dav tleská, se pro něj stává Bohem. Duše davu potřebují náboženskou formu.
Davy znají pouze prosté a výstřední city: názory, myšlenky a víry, jež jsou jim vsugerovány a absolutizovány.
Dav je právě tak autoritativní jako nesnášenlivý, jelikož nemá pochybnosti o tom, co má pokládat za pravdu a co za lež. Jedinec snese nesouhlas a připustí diskuzi - dav nikdy. Typem davy zbožňovaného hrdiny bude vždy člověk typu Caesara.
Ideály vsugerované davům mohou nabýt převahy jen tehdy, mají-li prostou podobu a mohou-li si je lidé obrazně představit. Tyto ideje nemusí spojovat žádné logické pouto. Přijmou i protichůdné ideje. Naprostý nedostatek kritičnosti mu nedovolí, aby postřehl, jak si odporují.
Faktory působící na dav:
Moc rasy: historický vývoj její formace vytváří její přesvědčení a vytváří rozdíly v chování davu v různých zemích
Tradice: Národ je organizmus, který se může měnit pouze pozvolným seskupením dědičných znaků. To, co národy řídí je jejich tradice, u které lze často měnit pouze vnější formy. (vysvětlení: od té doby co existuje člověk, měl dva velké úkoly. Utvořit síť tradic a pak, když jsou její dobré účinky vyčerpány jí zase zničit.) Tradice má moc nad duší davu.
Čas: Čas připravuje názory a přesvědčení davu, tj. půdu, na které vzklíčí. Čas hromadí nános přesvědčení a myšlenek, z něhož se rodí ideje doby. Politické útvary vznikaly po celá staletí (Feudalismu, monarchie, demokracie)
Instituce: Instituce a vlády jsou produktem rasy. Není v moci národů měnit instituce. Revolucí se změní pouze jejich názvy.
Vzdělání a výchova: Vzdělání nedělá člověka mravnějším ani šťastnějším, má jen praktické výsledky. (Hlavním nebezpečím a omylem latinské výchovy je představa, že inteligence se rozvíjí učením z učebnic nazpaměť. Škola, místo aby připravovala pro život, připravuje jen pro veřejnou službu, kde není potřeba vlastní iniciativa. Vyrábí diplomy. Anglosaský systém nevyučuje z učebnic, ale z věcí samých, rozvíjí inteligenci, na kterou jedinec stačí, jeho tvořivost a podle toho se pak jedinec umístí v životě.) Dnešní latinská výchova vede ke vzniku lhostejných a neutrálních lidí, ze kterých se stává dav nespokojenců, kteří snadno podlehnou utopistům, populistům a davovým řečníkům.
Faktory působící bezprostředně na dav:
Obrazy, slova, formulace: Moc slov je spjata úzce s představami, jež vyvolávají. Obyčejně jsou nejpůsobivější slova, která mají význam nejméně vymezený (demokracie, socialismus, rovnost, svoboda) Slovo je vypínač, který zapne představu. Jestliže se představa ukrytá za slovem v průběhu dějin změnila, je potřeby vymyslet nová slova, populární. (Demokracie v latinských duších znamená potlačit vůli a iniciativu a přenechat vše státu. Američané si demokracii představují jako intenzivní rozvoj vůle jedince a co nejmenší vliv státu. Pozn. Vše autor napsal v 19. století)
Iluze: Nejvíce soch a oltářů bylo postaveno v historii tvůrcům iluzí. Filozofie ani věda neumí na to dost lhát. Politik slibuje štěstí. Davy nežízní po pravdě, zbožňují klam.
Zkušenost: Zkušenosti jedné generace se nedají přenést do druhé. Francouzská revoluce ukázala, že nejde přeměnit společnost ve všech směrech, jen podle čistého rozumu. Tento pokus získat zkušenost, stál život milióny lidí.
Rozum: Řečníci, kteří ovládají dav, se odvolávají vždy na jejich city, nikoliv na jejich rozum. Musí se tvářit, že jejich city sdílí a pokusit se vyvolat další představy, kterými dav směřují. City byly až dosud největšími hybnými silami civilizací. (čest, sebezapření, náboženská víra, touha po slávě, láska k vlasti)
Prostředky, které používají vůdcové davu:
V lidských davech hrají vůdci důležitou úlohu. Dav se nemůže obejít bez pána. Vůdcové nebývají zpravidla muži myšlenky, ale činu. Jejich úkolem je vyvolat víru v ideu. Davy je poslouchají mnohem ochotněji, než poslouchali vládu.
Tvrzení, opakování, nákaza: Čisté a prosté tvrzení bez uvažování a bez důkazů je nejjistější prostředek, jak ideu usídlit v mysli davu. Musí být stručné. Nabývá skutečného vlivu jen opakováním (reklama). Nákaza se tvrzením rychle přenáší na dav a působí i na dálku (nešíří se uvažováním, ale např. v hospodě). Každý názor, který se stane lidovým názorem, nakonec přijmou i vyšší společenské vrstvy.
Prestiž: Propagované názory nakonec získají prestiž. (fascinace názorem, úžas, úcta). Prestiž nám pak brání vidět věci, tak jak jsou ve skutečnosti a ochromuje náš úsudek. (prestiž: Napoleon přistál ve Francii sám [utekl z Elby] a v několika týdnech podvrátil celou organizaci Francie. A dodnes je legendou.)
Hranice proměnlivosti přesvědčení davu:
Staré víry ztrácejí svojí moc. Zmizení obecných přesvědčení uvolnilo místo množství jiných názorů. Moc davů stále roste, a proto volněji mění své ideje. Tisk se také sklonil před mocí davu. Podstatným a hlavním zaměstnáním tisku a vlád se dnes stalo vytušení veřejného mínění. Musí se vědět, jak na nějakou změnu zareaguje dav.
Roztřídění davů:
Různorodé davy: anonymní (pouliční), neanonymní (poroty, parlamenty apod.)
Stejnorodé davy: sekty (politické, náboženské), kasty (vojenské, kněžské, dělnické), třídy (měšťanská, selská)
Davy zločinné: vznikají z mocné sugesce. Jedinci, kteří se jich dopustili, jsou přesvědčeni o své nevinně a věří, že vykonali záslužný čin. (Francouzská revoluce, Bartolomějská noc)
Poroty: záleží na složení poroty. Dnešní výběr se řídí často politickou nebo voličskou předpojatostí. Často jsou soudcem vylučováni inteligentní jedinci. Porotci podléhají častěji citům než rozumovým úvahám. Dají se snadno oslnit. Přesto jsou pro obviněného větší nadějí než soudce.
Davy voličské, popis: slabá schopnost uvažovat, nedostatek kritického ducha, dráždivost, lehkověrnost, prostomyslnost, ovlivnitelní vůdci.
Jak získat davy voličské: kandidát musí mít prestiž. Kandidát musí lichotit žádostivosti a samolibosti voliče. Aby protikandidát propadl, je potřeba opakovat tvrzení a nákazu, že je to jeden z nejhorších padouchů a že je o něm známo, že spáchal mnoho zločinů. K tomu nejsou třeba ani povrchní důkazy. Jestliže se odpůrce nechá zlákat k tomu, aby se pomocí důkazů ospravedlňoval, místo toho, aby na pomluvy odpověděl také pomluvami, nebude mít naději na vítězství. Psaný program kandidáta nesmí být nijak určitý, aby mu to protivníci později nepředhazovali, ale v programu si nemusí klást žádné meze. Bez obav slibovat, přehánět. Volič se nestará o to, drží-li se zvolený svého programu. Výrazy jako prokletý kapitál, bídní vykořisťovatelé, obdivuhodný dělník, socializace bohatství mají vždy účinek, i když už jsou otřepané. Kandidát, který objeví novou formuli, která nemá přesně vymezený význam a která tudíž může odpovídat i nejrůznějším požadavkům, dosáhne určitě výsledku.
Ať omezené nebo všeobecné hlasovací právo ovládající republiku nebo monarchii, je vždy hlasováním davu a vždy vyjadřuje požadavky a potřeby rasy. Průměr zvolených, představuje vždy průměrnou duši jeho rasy a je to generaci po generaci stále totožné. Národy jsou především řízeny duchem své rasy, tedy odkazem svých předků. Rasa a spleť denních potřeb - to jsou skuteční vládcové, kteří řídí naše osudy.
Shromáždění parlamentní: Vyjadřuje mylnou myšlenku, která je ale obecně uznávaná, že větší shromáždění lidí je schopno rozhodovat moudřeji a nezávisleji než malá skupina. Avšak i u parlamentního shromáždění nalézáme všechny vlastnosti davů. Zjednodušování názorů je jednou z jejich hlavních vlastností. (Jakobíni chtěli pomocí několika jednoduchých dogmat předělat společnost. Ve skutečnosti použili jenom násilí). Co se týče místních zájmů, má každý člen pevné a neoblomné názory a žádná argumentace druhých poslanců jej nepřesvědčí. Ve všeobecných záležitostech (daně, pád ministerstva) nejsou už názory tolik ustáleny a mohou zde působit vůdci. Poslanec se tak ocitá mezi protichůdnými vlivy, a tak hlasuje pro a pak zase proti, když připojí k zákonu dodatek, který zákon zcela znehodnotí. Ve sněmovních shromážděních závisí úspěch řeči téměř výhradně na prestiži, kterou řečník má, a ne na důvodech, které uvádí. Všechna parlamentní shromáždění, jsou-li dostatečně podrážděna a zhypnotizována, projevují vlastnosti davu. Naštěstí však ne neustále. Parlamenty vytvoří i mnoho dobrých zákonů, které připraví jeho odborníci v tichu své pracovny. Odhlasovaný zákon je však dílem jednotlivců, a nikoliv celého shromáždění. Dobrý zákon je však často zničen dodatky. Přes všechny potíže jsou parlamentní shromáždění přece jen to nejlepší, co lidé vymysleli pro svou vládu a na ochranu před jhem tyranie. Hrozí však od nich plýtvání penězi a postupné omezování svobody.
Navrhne-li někdo zákon, který sice zatíží neúměrně rozpočet, ale odpovídá přání voličů, nelze jej neschválit. Následky zatíženého rozpočtu, se nakonec projeví až mnohem později a nemají hned nepříjemné důsledky.
Postupné omezování svobod je nejprve málo viditelné, ale je neodvratné. Čím více vzrůstá svoboda zdánlivá, tím více se zmenšuje svoboda skutečná. Stále častěji jsou přijímány předpisy, jež vykonávají na občana nátlak tam, kde dříve měl úplnou volnost a jeho jednání bylo ponecháváno na jeho vůli. Stále větší a větší veřejné výdaje omezují jeho svobodu, tím že se zmenšuje část zisku, se kterou pak nakládá veřejný činitel. Roste moc úředníků. Jejich moc je stále větší, i když se vlády mění. Stále více se zužuje kruh, ve kterém se občan může pohybovat. Nakonec se občan unaví a ztratí veškerou spontánnost a energii. Jsou z nich jen automaty bez vůle, odporu a síly. Vláda vše řídí a chrání. Stát se tak stává všemocným bohem. Naštěstí historie ukazuje, že jeho moc není nikdy trvalá.
Hrubé rysy civilizace: Na úsvitu civilizace stojí hrstka lidí rozmanitého původu spojená náhodami stěhování, vpádů a výbojů. Uznávají pouze jediného náčelníka. Mají ve vysoké míře vlastnosti davu. Po čase se však dav slévá a vytvoří rasu, skupinu se společnými vlastnostmi a city, jež dědičnost stále víc upevňuje. Dav se stane národem a vyjde ze svého barbarství. Získá si nějaký ideál. Tehdy se zrodí nová civilizace se svými institucemi, názory a uměním. Uchvácena svým snem, získá rasa postupně vše, co dává lesk, sílu a velikost. Má už svoji duši rasy, která omezuje výchylky národa. Po tomto vrcholu nastává čas stárnutí. Ideál se zeslabuje, počíná se viklat. Rasa postupně ztrácí vždy více a více to co tvořilo její souvislost, jednotu a sílu. Roste egoismus a individualita, oslabuje se charakter. Národ se rozpadá do seskupení jedinců, které ještě nějaký čas uměle udržuje tradice a instituce. Lidé rozdělení ve svých zájmech už si nedovedou vládnout a stát dosáhne pohlcujícího vlivu. S definitivní ztrátou starého ideálu pozbývá rasa nakonec i své duše. Je pouhou skupinou osamocených jedinců a stává se opět tím, čím byla při svém vzniku: davem. Civilizace postrádající pevnost, je vydána na milost a nemilost všem náhodám. Lůza vládne a barbaři pronikají vpřed.