Dnes je tomu přesně 80 let, co zemřel Karel Čapek - uštván fyzicky nemocí a psychicky lidmi. Bylo po Mnichovu, on přišel o svůj svět a nový, rodící se svět, přišel vhod zase jiným, kteří konečně dostali odvahu dát najevo, co si opravdu myslí. Zarážející je, že to nebyli jen lidé, o kterých lze říci - pacholci, ale také ti, kteří za první republiky byli řazeni mezi normální, slušné lidi, nebo se dokonce počítali k inteligenci.

Smutné mi na tom také připadá, že tito podivní človíčkové se takto otevřeně projevili, a hovořím teď o verbálním a písemném projevu, ne o házení kamení, až po vzniku této druhé republiky. Přitom nebezpečí plynoucí z vyjádření svého názoru bylo za 1. republiky minimální, takže to, co jim bránilo vyjadřovat tehdy své skutečné mínění, byla jejich vnitřní cenzura, později za socialismu nazývaná autocenzura a dnes, protože slůvko „cenzura“ přece zní nepěkně, navozuje různé asociace a mohlo by někoho urážet, přejmenovaná na „politickou korektnost“.

Takže, Karel Čapek udělal tragickou zkušenost s lidmi, kteří nemají odvahu být sami sebou a třeba z obavy, že by se společensky znemožnili, se chovají politicky korektně. Dojde-li však ke změně společenského paradigmatu, a slovník nových "politicky korektních" výrazů vytvoří jejich skupina, může se stát, že morálně slabší povahy pnutí v nich nahromaděné v předchozím období nezvládnou, a začnou politicky korektní výrazy skládat v urážlivé věty.

V předchozím odstavci jsem naznačil zákeřnost, kterou má „politická korektnost“ v sobě neodstranitelně zabudovánu - nekonkrétnost. Pokud řeknu cenzura, každý ví, o co se jedná, je známá již několik století. Ale politická korektnost? Nic neříkající sousloví, potřebující k objasnění výkladový slovník. A to je docela velký zádrhel. Politická korektnost není věc, na kterou mohu ukázat a říct: Hle, toto je „politická korektnost“, vzácně se vyskytuje i v modré barvě. Ne, politická korektnost je jen v něčí hlavě vytvořený konstrukt, v přírodě se nevyskytující a potřebuje tuto moudrou hlavu, aby ostatním vysvětlila, co vlastně tou politickou korektností myslí. Pokud tak neučiní, zůstává to jen prázdným bezobsažným souslovím. Se zánikem této hlavy (nebo hlav) zaniká i termín „politická korektnost“.

Další problém. Moudrých hlav je spousta - hoď kamenem a trefíš moudrou hlavu (to je parafráze), jak poznat, která moudrá hlava je zrovna teď ta správná? Ta, která mává klíčem od šatlavy, nebo ta co mi slibuje ráj na zemi, když se budu chovat politicky korektně podle jejího návodu?

A které výrazy ještě používat mohu a které už jsou nežádoucí, případně zakázané? K tomu je potřeba další hlavu, živící se psaním slovníků politicky korektních výrazů, protože i ten dnes politicky nejkorektnější výraz se může časem stát urážlivý, nebo dokonce zmutovat ve vulgarismus. Ale to už jsme u nás přeci zažili - za vlády komunistů. Když se jméno nějaké osoby stalo politicky nekorektní, tak se vytratilo z médií, děti je začerňovaly v učebnicích, „slušní lidé“ je nevzali do pusy a pokud ten človíček byl na nějaké fotce, tak jej vyretušovali, aby jeho face někoho neurazil. (Orwell ve své knize 1984 naznačuje, že se k tomuto nelehkému úkolu báječně hodí Ministerstvo pravdy.)

A jak se vlastně chovat k těm politicky nekorektním, kteří neumí držet pusu na uzdě a chtějí mluvit tak jak jim zobák narost? To odvisí od režimu, ve kterém žijí. Za císaře pána tito nekorektní mohli mít ze svých řečí nepříjemnosti. V demokracii 1. republiky si těchto lidí státní aparát víceméně nevšímal. Za nacismu je zavřeli, zastřelili. V počátcích našeho komunismu je přeřadili na podřadnou práci, zavřeli, oběsili a v pozdějších fázích komunismu byl tento rejstřík ochuzen o věšení. (Uvedl jsem jen režimy, které se vystřídaly v minulém století na tom našem maličkém kousíčku země.) V naší současné euroatlantické civilizaci bývá na tyto politicky nekorektní lidičky nasměrován slovní a písemný průjem, případně pokud se už politická korektnost cítí dostatečně silná v kramflecích, je těmto opovážlivcům ztrpčován život i jinak. (Nedávno proběhla Internetem informace, že byl odstraněn ze své funkce nebo funkcí člověk, který, drze, trval na tom, že pokud se podívá na nahou holčičku a chlapečka tak vidí, že chlapeček má oproti holčičce něco navíc.)

Nevím, snad by pomohlo zrušit termín „politická korektnost“ a nahradit jej starým, osvědčeným výrazem „autocenzura“. Autocenzura, vím, zní to ošklivě a odpudivě, ale tím je to pravdivé a třeba to někoho odradí od politické korektnosti a navrátí jej to zpět k používání běžných, zažitých výrazů a obyčejné lidské slušnosti a ohleduplnosti. Vždyť na krabičky cigaret se už také místo suverénních a krásných človíčků, dávají ošklivé a odpudivé obrázky, aby se kuřáci vzpamatovali.