Protože rozumem nelze ani dokázati, že Bůh jest, ani, že není, co zbývá? Věřiti, byť i bez důkazů rozumových. Člověk jedná jenom na svůj prospěch a moudře, vybéře-li si z této dvojí možnosti, uvěří-li v Boha a v život posmrtný; neboť je to sázka velmi výhodná: vyhraješ-li, vyhraješ všecko; pakli prohraješ, neztratíš nic.

Naše duše jest uvržena do těla, kde nalézá číslo, čas, rozměry. Rozumuje o tom a nazývá to přirozeností, nutností, a nemůže věřiti v nic jiného.

Jednotka, přidaná k nekonečnu, nezvětšuje je o nic, právě tak jako stopa k nekonečné míře. Konečné mizí v poměru k nekonečnu a stává se pouhým ničím. Tak náš duch před Bohem, tak naše spravedlnost před spravedlností božskou. Není tak velikého nepoměru mezi spravedlností naší a boží jako mezi jednotkou a nekonečnem. Spravedlnost Boha jest jistě tak nesmírná jako jeho milosrdenství; ale spravedlnost k zavrženým jest méně nesmírná a jistě se nám méně příčí než milosrdenství k vyvoleným.

Víme, že jest nekonečno, ale neznáme jeho povahu. Protože víme, že není pravda, že by čísla byla konečná, je tedy pravda, že nekonečno jest v čísle; ale nevíme, co to jest. Jest nesprávné říci, že by bylo sudé, jest nesprávné, že by bylo liché; neboť přidáním jednotky se jeho povaha nikterak nemění; a přece je to číslo, a každé číslo jest sudé nebo liché (je pravda, že se to rozumí o každém čísle konečném). A tak můžeme dobře poznati, že jest jeden Bůh, aniž víme, co Bůh jest.

Známe tedy jsoucnost i povahu konečna, poněvadž jsme koneční a rozměrní jako ono. Známe jsoucnost nekonečna, avšak neznáme jeho povahu, protože má rozměr jako my, ale nikoli meze jako my. Ale neznáme ani jsoucnost ani povahu Boha, protože nemá ani rozměru ani mezí.

Ale věrou poznáváme jeho jsoucnost; slávou poznáme jeho povahu. Nuže, ukázal jsem již, že můžeme dobře poznati jsoucnost něčeho, aniž známe jeho povahu.

Mluvme nyní podle poznání přirozeného

Je-li Bůh, jest nekonečně nepochopitelný protože, nemaje ani částí ani mezí, nemá žádného vztahu k nám. Nejsme tudíž schopni poznati, ani co jest, ani zdali jest; je-li tomu tak, kdo se odváží dáti se do řešení této otázky! Naprosto ne my, kteří nemáme k němu nižádného vztahu.

Kdo tedy bude haněti křesťany proto, že nemohou uvésti důvod pro svou víru, oni, kteří vyznávají náboženství, jehož nemohou rozumem zdůvodniti? Vykládajíce je lidem, pro hlašují, že jest bláznovství, stultitia, a pak si stěžujete, že ho nedokazují. Kdyby je dokazovali, nestáli by v slovu: chybějí-li jim důkazy, nechybí jim smyslu. - Ano, ale i když toto omlouvá ty, kdo takto vysvětlují náboženství, a i když je zprošťuje výtky, že je vyznávají bez důkazu, neomlouvá to těch, kteří je přijímají. Zkoumejme tedy tuto námitku a řekněme si „Bůh jest nebo není." Ale na kterou stranu se přikloníme? Rozum zde nemůže rozhodnouti nic; je tu nekonečný chaos, který nás dělí. Do této nekonečné vzdálenosti hraje se hra, při níž padne hlava nebo orel. Nač vsadíte? Rozumem nemůžete učiniti to ani ono; rozumem nemůžete obhájiti toho ani onoho.

Nekárejte tudíž z nesprávnosti ty, kteří volili; neboť nevíte nic. -Ne; ale budu je kárati nikoli proto, že takto volili, nýbrž, že vůbec volili; neboť třebaže ten, kdo zvolí hlavu, i ten druhý chybují stejně, chybují oba: správné jest nesázeti vůbec.

Ano, ale jest nutno vsaditi: není to dobrovolné, není vyhnutí. Co si tedy vyberete? Nuže, protože musíte voliti, hleďme, na čem vám méně záleží. Máte ztratiti dvě věci: pravdu a dobro, a dvě věci vsaditi: svůj rozum a svou vůli, své vědění a svou blaženost; a vaše přirozenost má se vyhnouti dvěma věcem: omylu a bídě. Proti svému rozumu se už neprohřešíte, ať zvolíte jedno či druhé, neboť jest nezbytně nutno voliti. Tím jest jedna námitka odbyta. Ale vaše blaženost? Zvažme zisk i ztrátu, řekneme-li: hlava, Bůh jest. Uvažujme o těchto dvou případech: vyhrajete-li, vyhráváte všecko; prohrajete-li, neztrácíte nic. Vsaďte tedy, že jest, bez váhání. - To je obdivuhodné: ano, jest nutno vsaditi; ale snad dávám v sázku příliš mnoho. - Hleďme: poněvadž je stejná možnost výhry i prohry, kdybyste měl vyhráti jenom dva životy za jeden, ještě byste mohl vsaditi. Ale kdybyste měl vyhráti tři, měl byste hráti (protože hráti musíte), a byl byste nerozumný, když jste nucen hráti, kdybyste nedal v sázku svůj život, abyste zaň vyhrál tři ve hře, při níž je stejná možnost ztráty i zisku. Ale je tu věčnost života a štěstí. A když je tomu tak, i kdyby bylo nekonečné množství možností, z nichž jedna jediná by byla pro vás, zase byste měl proč vsaditi jednu, abyste měl dvě, a jednal byste nemoudře, jsa přec nucen hráti, kdybyste odmítl vsaditi jeden život proti třem ve hře, při níž z nekonečna možností jest jedna pro vás, kdyby bylo možno vyhrátí nekonečnost života nekonečně blaženého. Ale zde; jest možnost vyhráti nekonečnost života nekonečně blaženého, možnost zisku proti konečnému množství možných ztrát, a to, co dáváte v sázku, jest konečné. To je pravidlem v každé hře: všude, kde jest nekonečno a kde naprosto není nekonečnost možností ztráty proti možnosti výhry, není vůbec proč váhati, je třeba dáti vše. A tak, když jsme nuceni hráti, máme se zříci rozumu, abychom zachovali život, spíše než dáti jej v sázku pro nekonečnou výhru, tak pravděpodobnou jako ztráta ničeho.

Neboť nic nepomůže říci, že jest nejisto, zdali vyhrajeme, a že jest jisto, že dáváme něco v sázku, a že nekonečná vzdálenost, která jest mezi jistotou toho, že se vydáváme v sázku, a nejistotou toho, že vyhrajeme, vyrovná konečné dobro, které jistě vsázíme, nekonečnu, které jest nejisté. Tak tomu není; každý hráč sází s jistotou, aby vyhrál s nejistotou, a přece sází jistě konečno, aby nejisté vyhrál konečno, aniž hřeší proti rozumu. Není nekonečné vzdálenosti mezi touto jistotou toho, že se dáváme v sázku, a nejistotou výhry; to je nesprávné. Vskutku jest nekonečno mezi jistotou, že vyhrajeme, a jistotou, že prohrajeme. Ale nejistota výhry jest úměrná jistotě toho, co sázíme, a to v poměru možností zisku a ztráty; a tím se stává, že, je-li stejně mnoho možností na té i na oné straně, hraje se rovným za rovné; a tehdy jistota toho, že se dáváme v sázku, rovná se nejistotě výhry: ani řeči o tom, že by byla od ní nekonečně vzdálena. A tak jest náš návrh nesmírně přesvědčivý, když máme konečno dáti v sázku ve hře, v níž je stejná pravděpodobnost výhry i prohry, a když možno vyhráti nekonečno. To lze dokázati; a jsou-li lidé schopni nějaké pravdy, je to tato. -Přiznávám to, souhlasím. Ale přece, což není možno viděti, co za tou hrou vězí? -Ano, Písmem i jinak. - Ano, ale mám ruce spoutány a ústa němá: nutíte mne vsaditi, a nejsem na svobodě; nepolevíte mi, a jsem z těch, že nemohu věřiti. Co tedy mám učiniti? -

To je pravda. Ale vězte alespoň, že vaší neschopností uvěřiti, když vás přece rozum k tomu vede a vy přes to nemůžete, jsou vinny vaše náruživosti. Usilujte tedy přesvědčiti sebe nikoli rozmnožením důkazů Boha, nýbrž zmenšením svých vášní. Chcete dojiti víry, ale neznáte cesty k ní; chcete se vyléčiti z nevěry a žádáte léku: ptejte se těch, kteří byli spoutáni jako vy a kteří nyní dávají v sázku všecko své dobro; tito lidé znají tuto cestu, kterou byste se chtěl dáti, a jsou vyléčeni z choroby, z níž se chcete vyléčiti vy. Držte se toho způsobu, jímž začali oni: toho, že konali vše, jako by věřili; žehnejte se svěcenou vodou, dávejte na mše atd. Zcela přirozeně vás to přivede k víře a zpitomí vás. - Ale právě toho se bojím. - A proč? Co můžete ztratiti?

Ale důkazem toho, že tato cesta tam vede, jest, že oslabí vaše náruživosti, které jsou vám velkou překážkou.

Konec této rozmluvy. Nuže, co zlého se vám stane, jestliže se k tomu odhodláte? Budete věrný, čestný, pokorný, vděčný, dobročinný, budete upřímným, pravým přítelem. Nebudete arciť v otrávených rozkoších, ve slávě, v radovánkách; ale nebudete za ně míti žádných jiných? Pravím vám, že tím získáte už na tomto světě; a že na každém kroku, jejž učiníte na této cestě, budete vídati tolik jistoty výhry a tolik nicoty toho, co dáváte v sázku, že nakonec poznáte, že jste vsadil na věc jistou, nekonečnou, za kterou jste nedal nic. -

Ó, tato řeč mě uchvacuje, strhuje! -

Jestliže se vám tato řeč líbí a zdá se vám přesvědčující, vězte, že jest proslovena mužem, který se předtím i potom vrhl na kolena a prosil onu nekonečnou a nedílnou Bytost, jíž podrobuje celou bytost svoji, aby si podrobila též celou vaši bytost pro vaše vlastní dobro a pro svou slávu; a že se takto síla spojuje s touto nízkostí.

* * * * *

Ukázka je z knihy " Blaise Pascal Myšlenky ". Knihu vydal " Nakladatel Bohuslav Hendrich, knihkupec, Praha I-234, Husova 8" v roce 1932. Vybral a přeložil Ph. Dr. Jar. Dvořáček. V textu jsou vynechány poznámky a odkazy. Obrázek není součástí knihy, ale byl přidán redaktorem stránek Svet3x.

O b s a h     k n i h y
Úvod. Život a dílo Blažeje Pascala	5
Část prvá: Bída člověka.
1. Nepoměr člověka; dvě nekonečnosti	15
2. Šalebné schopnosti: sebeláska a obrazivost	25
3. Pyrrohonismus	32
4. Zábavy	37
Část druhá: Vznešenost člověka.
1. Důstojnost člověka v jeho myšlení	44
2. Víra, sázka	50
3. Proti atheistům	57
Část třetí: Myšlenky o rozličných námětech	68